Monday, September 21, 2015

Kroměřížská padesátka aneb pěšec husťák!

Ehh, trochu mi tu stojí příspěvky - Grape festival, návštěva Londýna a rande s Benediktem na Hamletovi, ale zase září a klasika nestíhačka, teď bych měla něco načítat ještě na semináře, který povedu za týden...ale tak je před půlnocí, budu načítat před jinou půlnocí holt.

O víkendu se šel-bežel-jel závod Kroměřížská padesátka. Hlavní pořadatelka byla Nika, co se mnou (a Jarkou s mužem) šla Krkonošskou-Krakonošovu 55. Tam už začala vymýšlet, že by něco podobného udělala kolem Kroměříže, vymýšleli jsme, jak na sponzory a jaké občerstvení bude na stanovištích (prej...nějaký low-cost...půlka banánu stačí s vodou). 

trasa byla na poslední chvíli změněna kvůli honu v Roštíně
Měsíc se s měsícem sešel, přišla pozvánka na pochod, zaplacení startovného a jen čekání na předposlední víkend v září. Stejně jako před Krakonošovým pochodem, kdy jsem jeden den prozvracela a další dny se úplně necítila ok a nemohla nějak výrazně cvičit, tak i v září mě napadl bacil...tentokrát rýmička, v mém podání zánět nosních dutin. Ležení ani moc neproběhlo, přeci jen rekonstrukce bytu to moc nedovoluje. Ač jsem se ještě v pondělí plazila pěšky pár metrů, v pátek už mi bylo ok, tak proč v sobotu nejít 50 km :))

Ani jsem moc neřešila, s kým půjdu, Jarka 22. měsíc, Macek u registrací na startu...musela jsem se spolehnout na svůj moirový šarm a schopnost se "bezproblémově" seznamovat s neznámými lidmi :DD 
Mapu jsem měla vlastní, ještě jednu od pořadatelů, Nika na startu upozornila na kritický místa..."tam jak to bude vypadat, že máte jít k chaloupce, tak nechoďte a běžte na louku k lesu do kopce...". Vůbec jsem neměla pochybnost, že se neztratím :))) 

to jsem ještě měla čas fotit...aneb první a poslední foto toho dne

Tři dva jedna...start! Cca 15 běžců vyběhlo, my ostatní (po)chodci v závěsu. Vyšla jsem mým tradičním krokem...hned jsem měla všechny za zády a šla první...(tou dobou už byli běžci ta tam a já je nemohla sledovat). Já ale nechtěla jít první a razit cestu! Po pár odbočkách jsem se zamyslela, co budu říkat studentům na cvikách....pííísk...hvízd...pán na mě volá, přešla jsem fáborek...po prvních 5 km od startu!! :D Doběhla jsem pána s paní a ještě jedním klukem a děkovala, že na mě zavolali. Chlapec se odtrhl a šel rychleji, já se přifařila k páru do skupiny, slovo dalo slovo...prý mě chtěli sledovat, že jsem vypadala, že jsem zdejší a znám cestu, když jsem prozradila, že jsem z Prahy, docela se nasmáli! Po pár kilometrech se k nám přidal ještě jeden pán. 

Zjistila jsem, jak jsou všichni zdatní...věk nevím...mých trochu mladších rodičů? Pár měl za poslední 3 týdny už třetí pochod (60-90-50km), pán byl zas velký cyklista, co ujede během 10 dní víc km, než jsem ujela kdy já v životě :))) Jsem jen na sucho polkla a pochlubila se mým (prvním) červnovým závodem v Krkonoších, kde jsem došla a ještě v limitu :)

Docela jsme rázovali, na prvním stanovišti jsme počítali rychlost 6km v hodině (ale v Krkonoších jsem měla do kopce 7km v hodině jako!:D), snad to vydrží...První i druhé stanoviště naprosto luxusní občerstvovačky, chleby s nutelou, škarkama, cibulí, domácí limo, voda, tatranky, čokoláda, vykrájený jablka! Člověk ale moc stejně nemohl jíst, by ho pak bolelo bříško....litovala jsem té druhé občerstovačky, že jsem snědla druhou půlku chleba s nutelou, málem pak ze mě vykráčel horem ven.
vysněné stanoviště s občerstvovačkou

Na druhé stanoviště už jsme dorazili jen ve dvou - já s panem cyklistou, v závěsu za námi chlapec. Na jakém jsme kilometru, ptám se..."32.!, držte se!" 

To už jsme aspoň za půlku, už míň jak jednou tolik...razíme...cesta ale začíná ubíhat značně pomaleji než do teď. Jdeme přes pole a louky, praží sluníčko, nefouká vítr, je mi vedro (mami, i mně je vedro!). Nezastavujem, pořád jdeme, piju, spadne mi víčko na zem a je celý opatlaný, nejde vyčistit, od teď mám vodu se slámou a jehličím. 

4km před Kroměříží volám Danovi, ať mi jde fandit do cíle, že tam budem rychle. Valíme zuby nehty...cyklisté, co vyjeli v poledne nás předjíždí, nemají na svých ultravytuněných kolech zvonek a ani nekřičí, že jedou. Já tetřev hlušec je fakt neslyším, v poslední chvíli na pokyn chlapce uskakuji na kraj cesty, kola jen profrčí s díky, které je sotva slyšet, jak jedou rychle.

Docházíme do Kroměříže, mám puchýř na prstu u nohy, začíná mě bolet kolenní vaz, ale jdu, teď už to dojdu! Cesta přes Kroměříž, tu jsem šla ráno, poprvé vím kudy a vedu tříčlennou skupinku. Květná zahrada...nemocnice...penny...albert...kruháč...škola...zastávka....křižovatka na horizontu...ať padne zelená prosím prosím, nemůžu stát, už se nerozejdu...zelená, jdeme...kaufland a zimní stadion na dohled....nikdy jsem se tolik netěšila, až uvidím a budu u kauflandu!! Odbočka za kauflandem před zimákem (tu jsem ráno úspěšně přešla a ztratila se už před startem!:D), přes koleje...posledních 200m kolem rybníka...odbočka na loděnici...užuž tu jsme...ne, to je ta první loděnice-hospoda....ještě 20 metrů, zahýbám a popobíhám k cíli, jsme tu, cyklisti už tu odpočívají, najednou nás spatří a začnou tleskat! Jsme tu, jsme v cíli! Mám téměř slzy v očích, všechno mě bolí, směju se a padám do náručí...fotografka rychle fotí...číslo, jaké máš číslo..."sedm! sedm" hlásím! 
došla jsem!

Tak to máme hezký čas 8 hodin 54min 29 sekund na 54 km, gratulujem ke třetímu místu! Pán je čtvrtý, chlapec pátý...S tím ale nesouhlasím, šli jsme všichni stejně, musíme být na třetím místě! Dan dopisuje na diplomy třikrát třetí místo :)) 

Na stupni vítězů stojíme tři, cena je jedna...klíčenka, propiska, pánská pěna na holení a pánský deodorant. Chci se rozdělit o cenu, ale chlapi se prý neholí, nechávají mi celou cenu včetně pěny na holení...(je fakt, že ráno v 6:30 jsem nohy už nezvládla :D).
třetí místo je obsazené hned třikrát!
Večer byla ještě živá kapela, jsem si zatančila na Šakalí léta...když jsem skákala, tak to nebolelo :D

Těším se na druhý ročník, bylo to moc fajn, žádná masovka, osobní přístup, počasí krásné, trasa příjemná a dobře značená, když člověk používal oči a hlavu :D


A ještě odkaz na můj starší příspěvek z Krkonoš! 

vzpomínka na Krkonoše po 53 km!