Tentokrát příspěvek nenese žádné "aneb", chtěla jsem tam mít matematickou rovnici hodnou katedry psychologie antropologické větve. Ano, je tomu tak, i letos jsem se přihlásila na Krakonošovu stovku, teda v mém případě pouze 55km (u pouze to i zůstane do případných budoucích ročníků). Asi vás nebudu zatěžovat popisem všech mých pocitů během trasy (jako tomu bývá u koncertních impresí), zas tolik jich nebylo, konečně prázdná hlava, radost z pohybu, uspokojení z rychlé chůze, při které jsem nikomu nemusela vysvětlovat, že umím chodit jen rychle, no a pak stupňující se pocity nevolnosti. Dokonce ani žádná vtipná scénka se schlazením si čaje pomocí 2dcl citronky či koupí pohledu na Luční slovy "dobrý den, ráda bych Vás popravila..." místo "poprosila".
výhled na Špindl
Letošní ročník byl 50., takže velké slavení...slavení trasy přes Sněžku (jindy je problém s KRNAPem). To pro mě byla letošní novinka, vyškrábat se tam tím během byl docela oříšek. Když jsem lezla nahoru ze všech sil, vzpomínala jsem na podobný pocit (nevolnost, bezmoc, musíš pokračovat bez zastavení, jinak je zle, ...) a vybavila se mi přesně minulá sobota, kdy jsem nedělala nic fyzicky náročného! Psala zkoušku do školy - ráno poslané zadání, v podvečerních hodinách měl být hotový článek dle zadání a odeslán zadavateli. Adrenalin jako prase, rychlé hledání zdrojů, načítání, překládání, sepisování a přepisování z tatarského jazyka do češtiny hodné akademické půdy (aspoň se k ní přiblížit :D). Výsledný stav těla byl dost shodný, myslím, že jsem na Sněžce i po odeslání rádoby článku nevěděla, jak se jmenuju,
vrcholová té, která neví, jak se jmenuje
Co dodat? Počasí vyšlo skvěle, žádný déšť jako minulý rok. A ano, časová chlouba, od minule jsem si polepšila o 37 min, tj. ušla jsem to v čase 10h a 53 min včetně výlezu na Sněžku a zdolání ne 55km, ale 58 km (stejně mi na diplom ale napsali 55, Niko!). V ženách jsem došla 36. z 84, celkové 119. z 207. :)
jedna tradiční z tradičních
Velký dík patří dvěma závodníkům, ke kterým jsem se vetřela ve Špindlu, chvíli si užívala síly a rozrážela vzduch přední pozice, pod Sněžkou mi ovšem už sklaplo na nechala se táhnout až do cíle i po psychické stránce, pozitivní pohled na svět byl až do cílové rovinky. A taky za fotky a projití cesty Polskem, nemusela jsem vytahovat papírovou mapu...myslím, že tu jsem ostatně měla asi jako jediná ze závodníků, o čemž mě utvrdil nefalšovaný údiv, když jsem pronesla, že ji vyndám z batohu. O jejich report s krásnou fotodokumentací můžete prozkoumat zde.
Další dík patří Tomášovi Yorků, který mě prakticky celým závodem provedl se svou Burn the witch a představami, že jdu krajinou od Trnky. Od rána zpívali po celé cestě ptáci, připadala jsem si jak pes I. P. Pavlova, kdykoliv zazpívali, hned mi zněly smyčce a refrén (který jsem naštěstí nevyla nahlas)!
V děkovačce pokračuji všem mobilním podporovatelům, ale i těm reálným na místě - mamince a Mirce, které čekaly v cílové rovince a následně o mě pečovaly.
sorry, lepší fotku nemám než tu, jak jste na hřišti :D
V neděli žádný odpočinek, ještě jsme se šly doprojít na Ten výlet zvaný "přechod Krkonoš", rozuměj ze Špindlu kolem Bílého Labe na Luční, a pak přes Výrovku po červené do Pece a Prahy (to už autobusem). Chodit jsem po sobotě celkem mohla, akorát trochu pomaleji.
zleva - Mirky prst, Luční bouda, máma a já
Což se v naší tříčlenné skupině hodilo, která nešla na výkon, ale na kochání - prohloubila jsem si opět znalosti z botaniky - mech už je i plavuň, z kvetoucí luční kytky - orchidea a jestřábník; mineralogie - objev křišťálu, a taky zoologie - z noname ptáka se stala pěnice, ...ale tu chlupatou housenku, kvůli které bych se musela vrátit 10m zpět s krosnou, tu už jsem nedala :D
nefalšovaná louka plná...lučního kvítí
Počasí se docela změnilo oproti sobotě, mraky a bouřka na hřebeni pár km od nás, naštěstí jsme přešly suchou zrychlenou nohou, jelikož nás černé mraky a hromobití tlačilo před sebou.
cestou na Výrovku spadlo pár kapek
A na závěr jedna Mirky hláška, které se směju samovolně, když si na ni vzpomenu, a snad na ni jen tak nezapomenu...doktor Krakonoš kandidát věd, otitulovaní už jsou v Krkonoších holt všichni...sojka práskačka je zatím jen Bc., třeba ji budu ještě učit na cvikách :))
prázdninová výstavka v kanclu na katedře, na kterou se nikdo nebude přes léto koukat
