Sevillské ozvěny

Asi už jsem každému říkala, jak se mi bude stejskat po ježdění na kole. Sevilla má hodně cyklistických stezek, kolem cyklistických stezek jsou stojany, kde si můžete půjčit kolo, někam se přiblížit či oddálit a kolo do jiného stojanu vrátit (ano, je tu podmínka, že kolo ve stojanu musí být, což je ráno boj a u školy zase není kam vrátit, protože jsou všechny stojany plné, to samé se děje, když jedete ze školy...:-D) Nicméně je to paráda, když jedete v noci z města a jste za 15 min doma...žádná noční tramvaj a cesta 1,5h.

Je tu jen problém, že cyklostezky vedou hned vedle chodníku, takže vám do nich pořád někdo skáče. Kola moc nebrzdí, takže holt musíte očekávat, když vidíte zmateného pěšáka, že vám tam skočí. Kola mají úplně ploché pneumatiky, takže když naprší, tak to pěkně klouže. To už si vyzkoušela Anča v zimě, kdy se pěkně vyválela, protože brzdila a podjelo jí zadní kolo. Minulý týden, kdy napršelo, už jsme si dávaly pozor a jely obě pomalu, nicméně jsem se vysekala já, protože mě nevidělo jedno auto, když vyjíždělo, paní zarytě koukala na druhou stranu, tak jsem brzdila a podjelo mi zadní kolo. Naštěstí mi nic nebylo, jen jsem si narazila bolavou kyčel. Anča se otáčela, kde jsem, a srazila se s protijedoucím Španělem, který doufal, že to vyrovná do svého pruhu. A řeknu vám, řídítka na řídítka...pěkně to musí bolet, Anča měla krásně modrozelené prsty. Narazila si koleno a ještě snad něco.

Řídítka na řídítka mě měla poučit ze srážky s protijedoucím. Dnes jsem byla skoro u baráku, ale chlapec, který jel proti mě, si najedou rozmyslel, že chce zatočit, vjel mi do pruhu a byla přímá srážka. Naštěstí jsem to trochu stočila i maličko zabrzdila (ale těžké brzdit kolo bez funkčních brzd). Jak jsem viděla blížící se řídítka, naštěstí se řítila jen na mojí levou ruku, kterou jsem zvedla a odneslo to jen lůžko u prostředníčku. Městská kola jsou ale pěkně těžká, takže jsem to neustála, kolo mě stáhlo na zem, kde jsem finálně zabrzdila o asfalt. Všechno dobře dopadlo, trocha spálenin, naražená holeň a roztržená sukně o nefunkční zvonek kola. Co mě ale mile překvapilo. Hned mě začali sbírat kolemjdoucí staří lidé. Zvedli mi kolo, ptali se, jestli jsem v pohodě, dali mi napít vody a tak. Protijedoucí taky zastavil a dokonce, ano, dokonce řekl i jedno nesmělé pardón.

Rychlovka

Zásadní informace pro život...v roce 2008 obsadila ČR 16. místo v dovozu borůvek...aneb co člověk nenajde, když hledá statistiky výlovu ryb v Andalusii...a jinak jsem v pořádku a naprosto střízlivá, dobrou noc!

Copak je nového ve starém Sevillákově

Ano, mohli jste se dočíst o mých výletech. Určitě mi všichni záviděli Mallorku, jak jsem tam spálená mrzla ve stínu, a pak se šla vykoupat do sotva 20 stupňového moře. Každému je jasné, že takovéhle věci nedělám každý den.

V pátek jsme jeli na školní exkurzi s geografií moří do Algecirasu, což je kupodivujaképřekvapení přístav! Zjistila jsem, že už jsem tam vlastně byla, když jsme jeli před dvěma lety do Maroka a už tenkrát jsem z toho přístavu byla vyvalená jako v pátek. Algercias je jeden z nejdůležitějších přístavů pro Evropu. Před lety, když byla krize (která furt je), tak přístav začal krachovat. Koupili ho Korejci/Japonci myslím a vybudovali v něm první evropskou poloautomatickou linku, aby snížili počet zaměstnanců. Takže ty ohromnéééé stroje, které se pohybují sem a tam po kolejnicích a zdvihají jednotlivé kontejnery jako pírko, jedou na automatiku. Pak je tam spousta dalších zajímavých věcí, které jsem z místního videa nestačila chytnout a pán s krycím jménem Šeptal, kterého jsme dostali na exkurzi, vše povídal jako velké tajemství, která nechtěl říkat moc nahlas, takže jsem ho neslyšela (protože chytrý pan autobusák nechával neustále nastartovaný autobus + kolem nás stavěli a rozšiřovali přístav). Vlastně jsme na něj měly s Ančou štěstí, konečně jsem potkala prvního Španěla, který by neřičel při normální rozhovoru. Pak jsme ještě v rámci exkurze nasedli na loď a jeli na moře pozorovat delfíny, dokonce i nějaké viděli. Pak strávili (nesmyslně) 2 hodiny ve městě Algercias (díra a mezi 14-17h, kdy je vše zavřené, je to díra^2), aby se Španělé mohli naobědvat. Erasmáci měli všichni svačinky. Myslela jsem, že náš charismatický pan učitel výstup z dané exkurze nebude moc hrotit...a opravdu, stačí jen 4-5-6 stránek o přístavu, s kým obchoduje, grafy, statistiky, ...huááááááááá! Ale prej tam můžou být i naše fotky...ještě, že jsem hodně fotila, vidím to na 3, 5 stránky fotek a 0, 5 stránky textu.

Dneska jsem měla poslední, zároveň první a vlastně třetí prezentaci před spolužáky. Poslední, to myslím takovou, že už mě žádná nečeká. Prvenství zasloužila díky tomu, že jsem prvně povídala něco ve španělštině. A třetí, že jsem tady za ten rok měla dohromady 3 - 2 v angličtině a již zmíněnou dnešní ve španělštině. Bylo to opravdu zábavné, byly jsme (já, Anča a Finka) jako pátá prezentace a já to špatně napočítala, tak jsme šly už jako čtvrté. Učitel se trochu zlobil, ale nakonec už nás nechal prezentovat. Finka měla rychlý začátek, pak předala prezentování Anče, která začala naše spolužáky pěkně bavit - nejdřív nemohla přečíst krkolovná slovíčka z ppt, pak řekla 500 jako pět stovek, jenže ve španělštině se to řekne jinak...a tak se na mě otočila, jestli to říká dobře a já, že jo, protože jsem myslela, jestli říká správný počet. Učitel nás opravil, že je to jinak, tak začala naschvál počítat od jedné naschvál na prstech, čímž se bavila celá třída. Koncovku jsem říkala já, ale tlačil nás čas, tak jsem spolužáky moc nestihla pobavit...Připravila jsem po ppt ještě 2 minutové video složené z fotek z Holuboje, ke kterému hráli Čechomor. O otázky jsme byly ušetřené (stejně nám nerozuměli) a spolužáci nás odměnili krásným aplausem, někdo dokonce i zapískal. :))) Ano, Holuboje...zas a znova. Dokonce jsem napsala k tomu 32 stránkový projekt (se vším všudey - jako 2. bakalářka, odkazy, citace, grafy, ...). Tentokrát to bylo na téma udržitelný rozvoj - otevřít Holuboji pořádně pro turisty. Achjo...se úplně stydím, už druhá práce a stejně jsem jim nijak nepomohla...

Něco taky trochu veselejšího. Jsem byla tuhle tak unavená ze 4x 60min v kuse španělské angličtiny (neustále posloucháte o shitech a koustech -> cost=náklady čtou jako pobřeží), že jsem následně usnula v knihovně na stole na 30 minut. Dokonce se mi i něco zdálo, hrozně jsem si přeležela ruku, ale naštěstí jsem se neposlintala. Anča, která seděla naproti mně, říkala, že jsem vypadala spokojeně, hehe.

Hudební rubrika:

Dneska je významný den, Tata Bojs ve 13:00 zveřejnili svojí písničku Opakovací z nové desky. Můžete poslechnout zde.

Taky jste se mohli dozvědět, myslím, že opět z idnes, že na londýnském koncertu The Wall Rogera Waterse vystoupil na písničku Comfortably Numb David Gilmour. Londýn je na koncerty prostě nejlepší no...

Taneční rubrika

Petře, kdy to nacvičíme? :)))

a tady jedna taková fotečka...:)

Mallorca

Už minulý rok mě Jirka trochu přemlouval, abych s ním jela na WT soustředění na Mallorcu. Nadšená jsem moc nebyla, nakonec to stejně nevyšlo kvůli státnicím. Letos už jsem se rozhoupala, když to mám takový kousek, to by byla škoda nejet! Takže po 1,5h jsme se s Jirkou potkali na Mallorce. On už tam byl od soboty, já přijela v úterý večer do Palmy. Na letišti mě vyzvedl celý pražský WT sbor (Jirka, Lukáš, Renda, Roman), nasedli jsme do auta a jeli na druhý konec ostrova do letoviska Caja Rajada, do hotelu Diamant. Na recepci jsem dostala klíče od pokoje s tím, že ráno se mám stavit pro pas a vyřídit všechny věci (hehe, všichni noční vrátní jsou stejní!!). Pokoj jsme našli, Roman se začal stěhovat od Jirky. Nicméně pokoj nebyl uklizený, nebylo tam povlečení...zabouchli jsme dveře (a zjistili, že se nedají otevřít tím klíčem, co máme) a šli se zeptat dolů. Recepční se chytil za hlavu, že jsem šla do špatného pokoje, že jsem šla do jiné budovy! A že od toho pokoje, kde mám teď zabouchnuté věci, nemá klíče, že je má jen uklízečka a ta přijde v 8 ráno. Pak začala vtipná situace, recepční nemluvil anglicky, mluvil jen španělsky (a asi německy), já s tím španělsky a překládala do češtiny Jirkovi, Jirka na něj rázně mluvil anglicky. Ač recepční říkal, že anglicky nerozumí, větě - I will destroy the door (zničím ty dveře), rozuměl. Když to Jirka řekl asi 5x, recepční se rozhoupal, že teda někomu zavolá, kdo ten klíč bude mít a klíč byl najedou na světě. Ani už mě snad nemůže překvapit, že se tohle stalo mně. Romantičtější večer jsme si s Jirkou nemohli přát. Korunku tomu nasadili kluci, když přelezli na náš balkon a sedli si na židličky, zapálili cigárko a koukali se do našeho pokoje jako do výkladní skříně, co se bude dít...:-D

Další den už jsem se u snídaně uklidnila, když jsem se pořádně přejedla. Už žádné koňské muslli, ale pěkně papriky s rajčetem udělané na pánvi, k tomu volské oko, chleba!!!, ovoce, sladké pečivo, džus, kafe, ... :))) Pak nasednutí do auta a jeli jsme na trénink, který byl asi 8 km od našeho hotelu ve vedlejším letovisku. Zatím co kluci 3 hodiny cvičili, já si prošla okolí a lehla na pláž. Proběhla i koupačka, i když moře neuvěřitelně studený! Ve stínu taky zima, takže ohřát se šlo jen na sluníčku, které už má docela sílu, takže mě spáleniny neminuly. Další dny jsem se na pláž oblíkala a ležela ve stínu se školními překlady. Ale bylo štěstí za stín, protože byla předpověď deště. Počasí je tu teď hodně střídavé, v Seville např. do teď neustále prší. Odpoledne jsme jeli někam na pláž nebo se jen tak někde poflakovali a jedli. Kousek od našeho hotelu jsme objevili úžasnou pláž, kde byly zrovna velké vlny. Já v moři vydržela asi 2 minuty, protože vlny byly tak velké, že jsem se začala bát. Ještě plavčíci začali pískat píšťalkama, ať vylezeme z vody...nebo to bylo jen na mě, protože pak přestali, když byl ještě v moři Jirka. :-DD Na oběd jsme párkrát zašli do restaurace Tokio - za 10 euro sněz, co můžeš (mořské plody, sushi, nudle, maso, zelenina, ovoce, zmrzlina). Pán už se nás při poslední návštěvě ptal, odkud jsme. Asi chtěl napsat na tu tabuli, že pro Čechy je to za 50 euro, protože jsme mu tam vždycky všechno sežrali. Majitel byl vtipnej, prej jestli je ČR v Evropě a když zjistil, že východně od Německa, tak se hned zeptal, jestli tu pracujeme. Jedna paní v sámošce se mě ptala, jestli jsem Španělka nebo Francouzka, tak jsem jí řekla, že Češka a ona....hmmmm....Československo! A já, že jo (už to nemá cenu říkat, že už ne skoro 20 let). Co si asi paní chudák myslela, když jsme večer hráli hokej sami proti sobě - Češi x Slovákům. :-D

Jinak co se týče Mallorky, je to oblíbená destinace Němců, němečtí důchodci tu dokonce i žijí. To jsem sice věděla, ale nějak mi nikdy nedošlo, že tam budou JEN NĚMCI. Místní jsou bilingvní - šj/nj. Na Mallorce je německé rádio, teď i nová tv stanice. Pravidelné letecké linky - Německo/Rakousko lítají X krát denně. Kluci tam pořád hledali nějaký pěkný holky, ale moc dobře to nešlo...protože většina klientů je 80+ anebo se ty holky moc nepovedly (heh, Lukáš pronesl hlášku po té, co viděl z autobusu vystupovat samé lidi 80+, že ta cestovka se musí jmenovat Poslední přání a že jízdenky jsou jen jednosměrný).

V hotelu bylo vše psané německy, tak jsem jí alespoň oprášila, i když na recepci jsem mluvila španělsky. Jsem na sebe byla pyšná. :))) Ale bylo to trochu na škodu. Když jsem se zeptala, jaké sportovní vyžití mi můžou nabídnout, tak mě recepční odbyla, že je to jen pro hosty hotelu. Když jsem jí řekla, že jsem HOST, tak se ani neomluvila a řekla, že ta mají posilku (přitom tam toho měli víc). K nedorozumění došlo i na jídle, kdy jsme si chtěli sednout k většímu stolu, tak nás vyhodili, že je to pro zdější klienty. :-D Ale domluvila jsem na další den, aby nám srazili jiné stoly. Taky nám neřekli, že se otvírá hlavní vchod do našeho hotelu (vždycky jsme chodili přes jiný), takže jednou v noci jsme přišli k zamčeným dveřím a museli celý areál obejít. Když jsem se ptala nočního, tak mi pověděl, že je přeci ten náš otevřený z druhé strany, jak to, že to nevím! :-D Dobrá scénka byla také s placením. Zaplatila jsem totiž pobyt hned druhý den ráno a ne až při odjezdu jako ostatní. Když jsem odjížděla, tak mi recepční vyjela další fakturu. Položila jí přede mě a čekala. Já taky... na mojí otázky - a co? odpověděla - no faktura! :-D Při mojí odpovědi, že už jsem platila, by se v ní krve nedořezal. Vytáhla jsem zaplacenou fakturu, tak si jí ofotila s tím, že to musí zkontrolovat s šéfem, ale já už jsem šla, protože jsme spěchali na letadlo.

Byla nám doporučená pláž, na které to vypadá jako v Karibiku. Jeli jsme tam asi 100 km, abychom pak zjistili, že tohle Karibik opravdu není. Né, že bych mohla porovnávat, ale možná Slapy by se s tím srovnat daly. :-D Proč nejet 100 km a dát prachy za parkování u pláže, kde je to horší, než u pláže, kterou máme za barákem, že?! :-D

Odjezd. Klukům to letělo z Palmy (hlavní město Mallorky) ve 14h, takže jsme po snídani hned vyrazili na letiště. My s Jirkou čekali na jeho let, který byl ve 20:50. Mně to letělo ve 22:25. Odpoledne jsme chtěli jet ještě do města, jenže na letišti nemají úschovnu. Takže jsme našli asi jedinou letištní zásuvku u jednoho sloupu a k ní si sedli na zem s notebookem. Jirka upravoval fotky, já vedle něj usnula. Jedna pracovnice z letiště prej když nás viděla, řekla, romantika. :-D Jo, to fakt byla. :-D Na letišti jsme sice byli už od 13h, ale stejně to měl Jirka jen tak tak, protože u odbavení na něj čekala fronta asi 300 lidí. :-D Zbývala jsem odletět už jen já. Ryanair zpožděnej, kvůli vzdušné zácpě, turbulencím a prej počasí (na Mallorce začalo pršet + bouřky). Odletěla jsem o hodinu později - 23:30. S posledním autobusem z letiště jsem se už rozloučila a doufala, že natrefím na nějakou partičku 3 holek a vejdu se k nim do taxíku, abych neplatila sama plnou palbu 20 euro). Naštěstí jel autobus ještě v 1 ráno a já ho dokonce stihla!!! Byla jsem nadšená a nadšeně platila 2,40 euro!!! Domů jsem dorazila asi ve 2 ráno. K snídani si dala koňské mussli s mlíkem a konečně se nepřejedla! :-D

Podtrženo sečteno, jako výlet supr, konečně za mě někdo vařil, já se jen přejídala, koupala, nic neřešila...ale představovala jsem si tu Mallorku jako větší pecku. Ještě, že tu pecku udělali kluci z WT, tolik už jsem se dlouho nenasmála! :-D

fotky

Návštěva rodiny

Už nevím co bych, jak mě strašně nudí čtení a zpracovávání informací, následné psaný, pak překládání, pak revize textů, tak aspoň využiju čas na napsaní dalšího komentáře. (haha, jak ráda ještě budu vzpomínat na tyto nudné chvilky, až se zapojím do pracovního procesu...proč člověk nikdy neocení to, co právě dělá? ale to už je otázka, do jiného příspěvku...)

Na Semanu santu (=prapodivné španělské Velikonoce, příjemné o celotýdenní školní volno) mi přijela mamka s naší sousedkou Sašou a brácha se svou přítelkyní. Zarezervovala jsem auto, abychom nebyli pouze v Seville, ale viděli taky kus téhle velké a daleké země. To by to ale nebylo já a Španělsko, aby nešlo něco jednoduše. Rezervaci jsem sice měla, auto sice bylo, ale nepůjčili mi ho. Protože jméno rezervace se muselo shodovat s držitelem kreditní karty (ne debetní), což brácha neměl. Já jí měla, ale jméno rezervace nešlo změnit. Po obvolání dalších autopůjčoven se začínala situace stávat zoufalou, jelikož bylo vše půjčené. Až po sléze mě napadlo změnit jméno rezervace po telefonu (a ne na pobočce), což šlo. Po úspěšné změně nám to auto ale stejně nepůjčili, jelikož jsme přijeli pár minut po tom, co to auto odvezli, jelikož rezervace propadla. To je poprvé, co někdo něco udělal ve Španělsku na čas! Myslela jsem, že v tu chvíli puknu, což se taky trochu stalo, protože jsem propukla v hysterický pláč, že se odsud nedostaneme. Nakonec jsme ale přecijen našli společnost - Europcar, kde nám auto půjčili (2x dráž, zato 2x menší, ale aspoň něco!).

Plán cesty:

Po krkolomném půjčení auta jsme hned vyjeli do Granady, kde jsme měli na odpoledne koupené lístky do Alhambry. Čas ubíhal nelítostně rychle, takže do Paláce, kde je vstup na čas, jsme pak už běželi. Naštěstí nás tam ještě pustili... Alhambra je asi nádherná, moc si z toho nepamatuju, protože jsem byla ještě tak vypsychovaná, že hormony zapracovaly na tom, abych si jakékoliv pocity z tohoto dne nepamatovala. Naštěstí ještě přijede taneční skupinka, takže jsem si koupila další lístek. :)

Večer ubytování do hostelu, který byl udělaný ze španělského starého domu. Můžete obdivovat zde. Také jsme vyrazili do města, kde jsme potkali velikonoční průvody a nasvícenou Alhambru.

Ti, kdo neví, co jsou španělské Velikonoce, poskytnu malé osvětlení. Asi ne, z hlubšího pohledu, ale jen to, co jsem viděla. Už asi od ledna se večerní Sevillou neslo divné bubnování. Pak jsem zjistila, že to jsou orchestry, které bubnují do kroku chlapům (asi tak v počtu 15-30), kteří nesou dřevěnou konstrukci. Toto nacvičování probíhalo až do Semany Santy, kdy se na dané konstrukci objevil ukřižovaný Kristus nebo brečící Panna Marie + vše bohatě zdobené, svíce, ... pro představu zde. Průvod krom dané konstrukce a orchestru doprovází kapucíni (vypadají jako ku klux klan), kteří chodí bosky, a truchlící slečny v černém. Semana santa končí v neděli, kdy došlo k na nebe vstoupení Krista. V pondělí se jde do školy, ano, v to pondělí, kdy máme (jako jediný den) volno my. :-DD

Další den jsme se z Granady přesunuli do vesniček v Sieřře Nevadě. Maminky jediné přání bylo vidět hippies komunity. Ano, je jich tu spousta, proto jsme žádnou nenašli...ale mě už to snad ani nemůže překvapit. Navštívili jsme aspoň nejvýše položené vesničky, kam jde zajet autem - Pampaneira, Bubión a Capileiru. Cesta tam je značně klikatá, pro žaludek nežádoucí, nicméně budete jistě odměněni krásným výhledem do kraje (pokud zrovna nebude opar, který byl:-D) a uvidíte sníh, protože se kousek odtud nachází lyžařská střediska. Když už jsme byli nahoře a hippies jsme nepotkali, dali jsme si obídek ve zdejší restauraci na zahradě. Jídlo výborné. Měla jsem radost, jak jsme podpořili místní cestovní ruch, španělský venkov, když už ho tu studuju...až se mě pak číšník zeptal, jestli nejsme z Ukrajiny, že je Rumun (jako ostatní, co vedli tuhle restauraci:-D).

Dále jsme pokračovali do Rondy, kam jsme dojeli večer. Celodenní cestování autem bylo pokořeno nádherně osvíceným mostem + průvody, které byly více sympatičtější než ve velkých městech, protože byly více osobnější. Asi si všichni z naší skupinky vybaví chlapečka, co hrál na trubku a před svým sólíčkem se pomodlil. :)

Ráno jsme si prošli Rondu ve dne, zmokli (ano, počasí nám vůbec nepřálo celý týden) a jeli na Gibraltar (kam sice v plánu jet nebylo, ale kvůli počasí jsme tam jeli). Nicméně počasí se změnilo a jak jsme přijeli na Gibraltar, byla bouřka a přívalový déšť, který nás zahnal do čínské restaurace, kde měli akci na švédské stoly za příjemnou cenu 12 euro, tak jsme se přejeli tak, že já osobně jsem ani pak nemohla chodit.

Na Gibraltaru jsme chtěli využít lanovky, ale ta byla kvůli počasí zavřená, další možnost je jít pěšky nebo s cestovními taxíky za 25 euro/osoba. A kdo je na Gibraltaru a nenavštíví opičky na skále, jako by tam nebyl...Díky tomu, že už byl podvečer, zbýval jen taxík, který nám dal slevu, protože výlet zkrátil. Nás stejně zajímaly jen opice, takže spokojenost byla na obou stranách.

Z Gibraltaru jsme se přesunuli do kempu, jelikož bylo v plánu zbytek nocí spát pod širákem v kempech. Jenže PRŠELO, celou dobu. Musela jsem tedy obvolat kempy s bungalovy. Výběr se značně snížil, jelikož bungalovů pro 5 lidí moc nebylo. Zůstali jsme nocovat nakonec kousek za Tarifou. Ráno jsme se prošli ve větrovkách po pláži, pak navštívili Tarifu. Malé městečko, vhodné pro surfaře. Je to také nejjižnější bod Španělska a také se tu dělí Středozemní moře a Atlantik. Akorát se vyčasilo na koupání, ale my se rozhodli, že pojedeme do Cádizu, kde jsou pláže hezčí. Proto, jak jsme přijeli do Cádizu, začalo hrozně pršet. Cádiz jsme lehce prošli, nejzajímavější byla asi jen ta katedrála, co tam je. Já pokračovala v obvolávání kempů. Našla jsem jeden v El Rocíu, kousek od Národního parku Doňana. Už jednou jsem tenhle park navštívila, ale mimo ptačí sezónu. Těšila jsem se tedy, jak to tam bude vypadat, když tam jedeme v sezóně. Večer jsme strávili v bungalovu, protože hrozně pršelo. Bungalov ale luxusně vybavený - kuchyň, klimatizace (která i teple klimatizovala!), koupelna, ...

Brzy ráno jsme vyrazili do Doňany, protože jsme neměli moc času, zvolili jsme krátký procházkový okruh po dřevěných chodníčkách. Ptáků jsme moc neviděli, ale aspoň slyšeli!! Nádhera. Také jsme tam byli prakticky sami. Při odjezdu tam najelo spousta turistických autobusů.

My navštívili ještě krátce El Rocío, už jsem tady jednou myslím zmiňovala, že je to tradiční španělská vesnice, kde nejsou dlážděné ulice, ale jen udupaná hlína, jezdí se tam na koních nebo častěji džípy. :)))

Pak už nás tlačil čas a spěchali jsme do Sevilly vrátit auto (ve 13h). Při akci vrácení auta si nás nikdo nevšímal, takže jsme tam španělsky skejsli půl hodiny. Ale co, auto bylo vrácené v pořádku, nikde ho řidič (děkujeme řidiči bráchovi) neškrábl, auto jezdilo parádně - Seat ibiza, diesel, výborné vybavení (tempomat, ...), barva bordó :-D Za 4 dny jsme najeli 1113km. A to jsme nakonec ani nejeli do Portugalska (kvůli počasí), jak bylo v původním plánu. Tady můžete vidět, jak je Andalusie velká! (pro představu - je o 8 km2 větší než celá ČR)

Výlet se tedy nakonec povedl. Mamka se Sašou odjely a následně odletěly a doletěly v pořádku ze Sevilly přes Madrid a Frankfurt v pořádku. Bráchovi tu se mnou zůstali ještě o 2 déle, z toho jeden den se jim podařilo vykoupat v moři.

To je vše, fotky ještě nemám (musím už se zase ponořit do nějakého překladu), ale budou, conevidět!

Svatba Kate a Williama

Ano, vím, že o tom bylo napsáno dostatek článků, ale nemůžu si odpustit sem něco nenakopírovat z idnes, který jsem sledovala ten den D - 29.4.

Po velikonočním volnu se mám stále problém soustředit na cokoliv do školy. Proto jsem si řekla 29., že pojedu do knihovny a zkusím to tam. Jenže, co se nestalo. Ráno, když jsem vstala, na aktualne.cz na mě vyskočilo, že ti dva se berou a že jsou přímé přenosy. Tudíž jsem si našla idnes a začala koukat. V mezinudnémčase jsem se přesunula do knihovny. Tam nasadila sluchátka a celé 3h nespustila oči z obrazovky. (O tom, že jsem se pak ještě snažila udělat dú, který jsem stejně neudělala, protože mi část věcí chyběla, zůstaly pro jistotu doma, a taky začalo strašně pršet, takže bylo dobré využít mezery, kdy zrovna napršelo a přemístit se domů).

Něco z komentářů:

Nevěsta Kate Middletonová si přesto, že vystudovala vysokou školu, nenašla žádnou práci. Po několika měsících vztahu odstoupila i z pozice nákupčí doplňků v módním obchodě, aby se mohla věnovat "královským povinnostem spojeným s jejím partnerem". Když jí to královna Alžběta vyčetla, začala se rychle zabývat charitou.

Pravidla velí nosit vyznamenání, založené v roce 1917, na srdci. Fotbalista Beckham ho ale nosí vpravo. Koneckonců, je to pravý záložník...

Ze svatby těží spousta firem a podnikavců. Kromě klasických upomínkových předmětů si mohou lidé koupit i kuriozní suvenýry. Na internetu sebude prodávat lahev s památným svatebním vzduchem, který chce na trh dát britská firma Watt UK. Firma prý vycvičila tým profesionálních sběračů, kteří vzduch polapí do nádob. Loví se i vůně nevěsty. Na internetu bude stát 20 liber, tedy asi 326 korun.

jídlo samozřejmostí:

V Buckinghamském paláci si 650 hostů, které pozvala královna, pochutnává například na cornwallském krabím salátu na citronových palačinkách, kachně s ovocným čatní nebo roládě s kozím sýrem a karamelizovanými ořechy. Nechybí uzený skotský losos nebo skotské langusty, servírují se také křepelčí vejce s velšským celerovým salátem, uzená treska a samozřejmě yorkshirský pudink.

Svatební dort se skládá ze sedmnácti samostatných ovocných dortů. Dvanáct z nich tvoří základnu. Dort má osm pater a je na něm 900 ozdobných cukrářských květin. Zdobení dortu je napodobeninou stropních dekorací v Obrazové galerii Buckinghamského paláce, kde se dílo servíruje. Jeho autorkou je známá cukrářka Fiona Cairnsová.