Promoce aneb jak jsem se zařadila mezi světovou inteligenci

A je to tady, už to mám potvrzený i na tom potřebným PAPÍŘE! Andrea Štolfová - inženýr :) Promoce (u mě jak jste si mohli všimnou "státnice", pořád jsem si ty 2 slova pletla, protože nervozní jsem byla stejně) proběhly dnes, včera, ... prostě 27.3.2014 (záleží, kdy to čtete) v naší krásné aule na ČZU. Měla jsem obavy z počasí, protože začátkem týdne skončilo jarní počasí a začalo pršet, nicméně dnes se vše vrátilo do "normálu", azurově prosluněné počasí a krásných 15 stupňů, možná ještě víc.

ano, všem vyhládlo

Promoce začal v 11h, ale sraz jsme měli ještě o hodinu dřív, abychom se naučili nástup, zasedací pořádek a hlavně (to bylo hodně náročný), kdy se máme postavit, kdy zase sednout, pak říct slibuji (Ančo, měla jsem trochu problém, abych neřekla slipuji), a přísahat a koukat při tom na rektora...no, asi nejtěžší zkouška. Po nácviku už zbyla jen chvilka na obsazení místa pro rodinu, protože ve dveřích už byli jako v blocích připraveni vyběhnout příbuzní ostatních inženýrů a vypadalo to, že se o místa budou i bít těma foťákama a kamerama a kytkama (mečíkama:D). Byla jsem ráda, že jsem nakonec nedostala červenej diplom (se mi nehodil k šatům, ale o nich kousek dál), nemusela jsem sedět v první řadě s cizím oborem a hlavně číst poděkování rodičům a kantorům (to byl takový nečekaný bonus, co tam daly studijní referentky nechat přečíst naší spolužačce, taky se zadrhla v místě, kdy se děkovalo učitelům za jejich skvělý přístup na předáškách a cvikách). A největší hláška byla, když bylo v jednom z proslovů rektora, nebo děkana, že jsme se zařadili mezi světovou inteligenci, a pak jsme slibovali (bylo toho hrozně moc, co jsem slíbila), ale jedna z věcí, že budeme chránit životní prostředí...to jsem se trochu uchechtla...žejo shell-reklamko:)) No a pak už jen asi 15min odcházení, nejdřív uni-papalášů (co fakt vypadá jako orloj, já si nemůžu pomoct), no a my...byla jsem až vzadu, tak jsem poslední přišla a první odešla :) Pak už bylo velké focení u kamene a rozkvetlých záhonů a těma nádhernýma kyticema, co jsem dostala. Vlastně první byla focená nějaká kočka, co pila z jezírka a až na moje hlasité inženýrské stížnosti jsem se začala fotit já. Skromně řečeno, měla jsem ty nejhezčí šaty z celých státnic, možná i pod sluncem..:)) Takže díky Zdeňko!!! Byly tak pohodlný a tak jsem se v nich cítila dobře. (http://www.fler.cz/kay-kay a https://www.facebook.com/Kay.Kay.style/info) Ale jo, některý šaty měly holky taky hezký, ale na některých by se módní peklo vyřádilo :))

získat titul je prý "sexy"

Pak už přesun na kolej JIH do "kuchyňky" zahraničního oddělení a tam přípitek, pořádná chlebíčková smršť ze Světozoru, dortů z Žirafy, kafe, mošt z farmářských suchdolských trhů,...

sukně se parádně točí

Díky rodinko, že jste mi dorazila, za ty krásný kytice, fotky, a jak už jsem říkala, ale asi ne moc důrazně, díky za tu ohromnou podporu (psychickou a finanční), bez tý bych si takhle studovat fakt nemohla (nebo možná jo, ale těžce)!

a od teď už vás budu jen poučovat! (fota od Dana s citem pro momentky:)

Více fotek ZDE

Electronic Beats aneb nechci slevu zadarmo

Neuvěřitelnou náhodou (občas je dobrý se na facebooku prokecnout), jsem se dostala na beznadějně vyprodaný festival Electronic Beats do Archy. V rámci festivalu (rozuměj) jednoho večera, přijeli Diamond Version, Bonobo a Moderat. Tu první kapelu neznám, Bonobo znám už dlouho, už mi v Praze uniklo (i vědomě) pár koncertů, na Pohodě jsem je o prázdninách prošvihla, prostě kapela, na kterou jsem neměla co se týče živáků štěstí. No a Moderat, kapela, která dělala předskokana Radiohead (rok 2009), tehdy měli první desku s názvem Moderat I (jak nápadité!) a na ní kousek Rusty Nails, ze kterýho jsem hotová dodnes, kdo by to byl řekl, že tanec v prostěradle bude tak efektní! A my na taniny pořád zkracovaly kostýmy :))) 

Jelikož začal Bonobo ve 22:45, Moderat 0:30, tak jsem na tu první kapelu ani nešla, s bráchou jsme se sešli před Archou v deset, pak vystáli frontu do šatny, pak jsem si vystála frontu na záchod (ten půllitr zelenýho čaje před koncertem nebyl dobrej nápad), brácha vystál, já nevím, tomu ani nejde říkat fronta, jakýsi útvar ve tvaru davu, na 2 piva. Akorát jsme to stihli na Bonobo, byli skvělí! Hlavně v závěru přišel na pódium i flétnista, konečně další kapela s příčnou flétnou :)) No a jedna z posledních písní Recurring, která mě rozesmála, protože to byla písnička na kdysi starou reklamu O2 a my teď byli na T-Mobile festivalu :DD

(zdroj: Kryštof Havlice, Fullmoonzine)

Pak rychle pro kolu do fronty, malou lahvičku Jacka Danielse, kterýho jsem dostala na vrátnici za státnice, jsem si pronesla v podpaží, hahaha, někdy se musím podívat do občanky a připomenout si, kolik mi už je :DD Opět fronta WC. A nekonečně čekání na Moderata. Vystáli jsme si s bráchou důlek ve třetí řadě vpravo (úplně na druhý straně od vstupu do sálu), jsem si naivně myslela, že se tak daleko už se nikomu chtít nebude chodit, ale opak pravdou. Až do poslední chvíli se tam někdo cpal, takže při začátku jsem byla namačkaná asi na 10 lidí z každý strany a vzpomněla jsem si na koncert Depeche Mode v Bratislavě, kde jsem měla chvilkama problém i dýchat, protože můj hrudník se neměl kam posunout při nádechu. Moderat nahráli druhou desku s ještě nápaditějším názvem Moderat II, Milk mojí nejoblíbenější zahráli hned jako druhou, pak Rusty nails, takže jsem mohla jít domů, ale nebylo kudy :D Asi v půlce koncertu mě začala strašně bolet kyčel, takže bych se stejně ani nehnula z místa bolestí, jakžtakž to do konce přešlo, pak už se jen prorvat k šatně, prorvat k stojánku s Archa novinama, prorvat se ven z Archy a prokrájet se cigaretovým dýmem před vchodem (jelikož v Arše byl zákaz, tak si v sále zapálila asi jen třetina lidí) a hurá někam dál...Člověk byl z toho koncertu lehce umačkanej, takže jakýkoliv další kontakt s cizími lidmi na mém těle (když moje optimální vzdálenost od ostatních je tak 2 metry) nepřicházel v úvahu, volba nočky domů byla jasná. Ale do tý Roxy bych někdy zašla, brácho! Jinak dík, žes tam byl se mnou, tentokrát bych sama asi měla strach, že budu umačkaná, nebo omdlím z toho vydýchaného vzduchu, ...ale asi to musel být taky zážitek pro chlapy, takový pro pány lehce teplý koncert, jak se na sebe lepili :))

(zdroj: Kryštof Havlice, Fullmoonzine)

Jinak lidi byli fakt zajímavý, myslela jsem, že potkám jen hipstry, ale ne, byla tam neuvěřitelná směska, to by fakt sociologický vzorek za všechny prachy! Jsem tam měla udělat nějaký výzkum :)) Asi nejvíc si pamatuju jednoho kluka, co děsně trsal (mimo rytmus) na Bonobo, v těch 40 stupních měl na sobě hnědou koženou bundu a na hlavě takovou patku...vypadal jako pořádnej depešák :D No a pak ten asiat u Moderata, který tančil hlavně loktama kolem sebe...ale zas v tom sardinčím místě si dokázal udělat prostor kolem sebe.

Jsem ráda, že jsem šla, ale poučení pro příště, davové akce už ne. Hlavně ty v naschvál poddimenzovaném prostoru, lístky za pakatel byly vyprodané během 2 hodin od zahájení předprodeje, a pak už jen "soutěžní" vyděračské marketingové hry. Obdivuju všechny, kdo prodávali lístky za prodejní cenu a ne tu 3x vyšší (díky Tomáši a zprostředkovatelce Radce). 

Fotky nejlepšího a nejpilnějšího fotografa všech dob ZDE

Promoce a další zážitkové a kulturní akce

Začnu v tom pořadí, jaký má název příspěvku. Když už jsem zvládla státnice, čekají mě promoce...ono se to nezdá, ale taky jsou fuška...nastupovat na to "podium" ani ne moc rychle, ani ne moc pomalu, rozestup tak akorát, pak přežít nekonečně dlouhý proslov (přestanete poslouchat hned po první větě), myslíte na to, co vám kladli rodiče na srdce, "seď rovně!", "vyprs se", "usmívej se"...pak je člověk trochu v křeči, nad ním sedí papaláši, kteří když nastupují, tak to vypadá jako orloj na Staromáku. Pak si jdete pro diplom, zapomenete, co udělat dřív, jestli vzít desky, pogratulovat, kam koukat, teď ty "profi" nemožní fotografové vás zachycují, jak kráčíte pro desky a jak si je odnášíte...ehh...a jako na bakaláři, řekli nám, jak nastoupit, ale ne jak odejít, odcházelo se totiž postranními dveřmi...ano, netrefili jsme.

Mám radost, že poslední dny byly krásně jarní. Koukám na předpověď a v den promoce má pršet a být 10 stupňů...ale třeba se ještě změní. Dostáváme se k termínu - čtvrtek 27.3. od 11h v Aule na Suchdole. Kdo by se na Suchdole vyskytl, může mi popřát od 12h, to už bude po ceremoniálu a já se budu někde fotit u ještě nerozkvetlých záhonů (předpokládám, že za průtrže mračen/sněhová vánice, haha). 

Ale dost už o promoci. Poslední dny jsem byla docela akční co se týče kultury a dokonce neplánovaně. Ve čtvrtek jsem měla jít jen na víno a nakonec jsem se díky kamarádce dostala do Sovových mlýnů na vernisáž Šímy. V ten den jsem měla dlouhou školu a migréna klepala na dveře, ale pohled na ty obrazy byl tak neuvěřitelně uklidňující, něco, co vás hladí po očích. Vřele doporučuju (mámo, zajdem;). Ještě jsme si prošly Johna (ten končí začátkem dubna) a ten byl taky moc pěknej. A jako na správný vernisáži, ještě nebylo vteřinu po zahájení a číšníci už měli co dělat, aby stíhali nalívat víno :D

V pátek jsem si zajela na dlouho mnou očekávanou výstavu tulipánu na Hradě v Empírovém skleníku a jakéto překvapení. Když jsem tam přijela hodinu před zavíračkou (v 15:30), koupila si lístek a šla do zahrady, co na mě nečekalo, fronta asi 200lidí! Báječné...během pěti minut jsem se nepohnula ani o krok. Ač se jen tak nevzdávám, šla jsem se raději projít na Hrad a Nerudovkou na tramvaj, abych stihla 130. výročí Gymnázia Na Zatlance. Nebyla jsem tam už léta. Překvapilo mě, jak je celá škola zrekonstruovaná zevnitř, v každé třídě dataprojektor, nové lavice...je taková celá sterilní. Opravená je dokonce i tělocvična, dřívější kaple :) 

                                           

Do Auly se asi taky chodí častěji, což je skvělý, ale bylo tam spousta stolů a židlí a vypadalo to tam jako v jídelně...achjo. 

Páteční večer završil film Grandhotel Budapešť. Stejný autor filmu Až vyjde měsíc. Oba filmy naprosto geniální. Na filmu jsem byla v Oku, poprvé seděla na balkoně, přímo uprostřed a dávala si do nosu pronešenou lahev tmavého kubánského rumu...ehh:)

Už jsem dlouho nepsala nic o koncertech. Nezahálím ale! Dneska jsem slyšela v Akropoli Bersarin Quartett a Piano Interrupted. Začátek v 19:30, já už řádně poučená, že začínají na čas, jsem tam byla před 19:30 a do sálu přišla jako první? (když nepočítám tu fotografku) Koncert na sezení, hned jsem zabrala místo naproti klavíru, abych viděla pořádně ruce, který ale nebyly tentokrát tak zajímavý, spíš mě bavilo pozorovat kontrabas a violoncello. Bersarin Quartett měl ucelené představení, nebyla v něm ani jedna pauza pro potlesk. Hudbu dokreslovalo osvětlení. Moc se jim to povedlo, člověk si zas mohl plout celým sálem. Ani moc lidí tam nebylo, nikdo do mě nevrážel, nevytvořila se u mě ulička pro odchod ze sálu, viděla jsem, žádná oblejzající se dvojce v mojí blízkosti, bylo to fajn:) Říkala jsem si, kam až se ta hudba posunula. Byla jsem zmatená, co ještě hrají na nástroje, co jim jde z notebooků...třeba ten klavír, měl prsty na klapkách, asi hrál, ale ne všechno, ale nedokázala jsem určit, co je nahrané a co hraje už on :))

Minulý týden nebo kdy, jsem poslechla Forest Swords v MeetFactory. Ta stála hodně za to, jeden z koncertů, co se vyloženě zaryl do paměti. Ač jsem to neplánovala, skončila jsem v první řadě (teda jako druhý, v první byli fotografové, ale ti se nepočítaj). Zase jsem tam byla jako největší exot, všude samí hipstři, ale nějak mi to nevadilo. Dokonce jsem se dostala na fotce až do GOOUTu, hihi. 

A nesmím zapomenout na koncert Arms and Sleepers na Sedmičce, na který jsem si odskočila z kolaudačky bytu na Petřinách (ještě že bydlíte Evi tak blízko:D) a zase se na ní poctivě vrátila. Na Sedmičce jsem se tentokrát raději schovala do rohu, aby nikdo neviděl, jak trsám...hudba velmi sedla mé již lehce veselejší náladě. 

Nedávno jsem taky měla cestovatelskou přednášku na Suchdole ve škole, pozvánka vás jistě neminula. Mluvila jsem asi 80 minut (jistě zajímavě, napínavě a velmi vtipně), jsem se konečně pořádně vykecala a taky zjistila, nebo si spíš připustila, jak se strašně ráda poslouchám a dávám nějaký moudra:)) Už to mám docela nacvičený, takže kdo byste měl zájem, mám přednášku k dispozici a můžu odprezentovat:)

Jo a vlastně jsem byla ještě v Krkonoších, Luční bouda krom svojí pekárny dělá pivo Paroháč...na jejich logo ani nikdy nezapomenu. 

A nějaké tipy na příštích pár dní, týdnů, měsíců? Co se týče výstav, tak snad jen plakátový tip na plakáty v DOXu na Plakát v souboji ideologií, a pak taneční představení, na které jsem se minule kvůli vyprodání nedostala, tančí se v Nejsvětějším srdci páně (11.-12.4. viz http://kulturissimo.cz/index.php?materia&detail=1921). A v ND měla premiéru tento víkend opera Liška Bystrouška, taky by to nemuselo být špatné. Jo a zítra, teda už dneska - Čarodějův učeň v ND...nebudu lhát, jdu, zase, ano, jsem závislá, v dubnu ho dávají taky, taky jdu :)) 

Cestovatelská přednáška

Vážení a milí,

ráda bych Vás pozvala na cestovatelskou přednášku o Uzbekistánu (aneb 2 roky poté :D). Bude primárně zaměřená na cestování po Uzbekistánu, ale dostanu se i do vesnic, kde se pokusím populárně-naučnou formou přiblížit terénní výzkum.

Přednáška se bude konat u nás na ČZU, v kruhové hale, místnost RKU II, ve středu 12.3. od 17:30 (cca na 60-90min).

Budoucnost NNO? snad raději koláče nebo eskalátory...

V pondělí jsem byla na veřejném slyšení v Senátu ČR...byla jsem vlastně poprvé v Senátu, s gymplem jsme tam nešli, nebyl čas, aby se stihlo všechno to biflování. Veřejné slyšení se jmenovalo "Budoucnost financování neziskového sektoru". Slyšení = prezentace představitelů ministerstev a zástupců vybraných neziskovek, slyšení = nahrávalo se to a dělal se zápis. Letáček zněl fakt zajímavě: "úvodní blog se zaměří na prezentaci trendů a současného stavu financování neziskového sektoru z veřejných rozpočtů", druhý blog už byl na legislativu a daně, při tomhle slovním spojení se mi ježí všechny vlasy na hlavě, takže jsem byla ráda, že jsem mohla prchnout do školy. 

V programu mě zaujalo, že bylo zastoupení centrum pro výzkum neziskového sektoru, ministerstvo kultury, a pak sociálních věcí. Jako první se prezentoval výzkum - spousta grafů, jak stát přispívá na jednotlivá odvětví nezisku. Letos dostane MŠMT nejvíc (ze státního rozpočtu), téměř 41%, MPSV hned v závěsu se 39,1%, ministerstvo kultury krásných 2,7 % (na kulturu jdou peníze hlavně z obecních omezených rozpočtů), místní rozvoj o desetinu míň. Přičemž trend finanční podpory v kultuře je klesající a to dost výrazně...mezi další odvětví s klesající křivkou patří věda a výzkum...tam se musí soutěžit s konkurencí, která není nezisková holt. Nebudu vám tu nudit číslama. Proč tohle všechno píšu, tak je to z pocitu absolutního zklamání/probrání se z nějakého naivního snu, jestli všechno to úsilí lidiček v NNO i mimo něj (třeba v ústavech:) má cenu. Z celých 3,5 hodin jsme se dostali k budoucnosti asi jen na 10 minut, jako vážně? Každý proslov měl být na 10 minut, problém byl, že ho měl každý připravený tak na 45 minut...Moderátor dal vědět minutu před či po vypršení 10 minutového limitu. Časový limit asi nebyl prezentujícím znám, ale když ho kruci nevím a vidím, že blok, ve kterém vystupuju, má trvání 60minut a má prezentovat 6 lidí, tak je to asi jednoduchá matika, ne? Prezentér na ovládání projektor byl jeden, takže se vždycky složitě předával...další minut ztráty (ano, těšila jsem se na přestávku, kde bylo kafe a koláče :D), prezentující nedodržovali čas, někdy četli z papíru...ale budiž, technická stránka, nebo stránka kultury přednesu...můj problém, že při čteném proslovu okamžitě neposlouchám. Co pro mě tíživějšího ale z prvního bloku vyplynulo? Že nejsou metodiky na těch nejvyšších místech, chybí přesné (nebo vůbec nějaké) definice naprosto základních pojmů (třeba na co má klient právo v sociálních službách, co se ještě bude proplácet státem, tyhle služby jsou sakra drahá věc!), ministerstvo životního prostředí nepozvalo zástupce neziskovek k tvoření dotačních programů, protože po personální čistce nebyl kdo by to zpracoval, atd. Proč píšu ke každýmu slintu do školy metodiku a definice pojmů? Abych se pak stěží dostávala na pozice vařící kafe? To raději do kavárny...

Mám radost, že se do 10 vládních priorit dostal bod "rozvoj občanské společnosti", ale nevím, jak ho chtějí rozvíjet, když jde na kulturu čím dál míň peněz a mecenášství pořád není "trendy", chtělo se mi vstát a nahlas zatleskat, když paní Kreuzmannová (Tanec Praha) řekla a ostře se podívala na zástupce ministra financí, že kultura je velmi dobrou investicí (multiplikační efekt jako kráva), ne nadarmo se v zemích, kde už na něj přišli, říká podpoře kultury - kulturní průmysl. Co se týče kultury, má jít z toho mála co je, finance spíš na živou kulturu než na památky. 

Lehce rozladěná jsem jela do školy, kde se pak mezi řečí dozvěděla, že na jeden nejmenovaný koncert Justina Timberlakea stojí ten větší skybox skoro půl mega bez cateringu...to je podobná částka ročního rozpočtu...třeba když plácnu na pouliční divadlo na celou čr :D 

Zatím mě to rozčiluje...až mě to přestane bavit, tak už vážně začnu péct koláče, nebo opravovat eskalátory...By člověk neřekl, jak mu přijde zajímavý zkoumat složený schody na Muzeu a pak na Staroměstský se vyklánět z jedoucích schodů do opravovaných vedle...škoda, že mám obě ruce levý...hned bych to šla zkusit...hlavně zjistit, jestli na těch pásech pod schodama běhají zajíci (to jsou ty rychlejší, třeba na Karláku), nebo želvy (to jsou na Staroměstský, kde i když sbíháte protijedoucí schody, tak jste na druhým konci dřív, než když stojíte na těch ve směru).