Sunday, May 13, 2018

Přechůdek Krkonoš a kola v Jizerkách aneb některé svaly jsou při chůzi a na kole totožné

Navnazená pondělní dovolenou se čtyřmi volnými dny jsem přenesla i do následujícího týdne. Ve Slovinsku nevyšlo chození po horách důsledkem stále vysoké pokrývky sněhu, proto jsem se rozhodla si to vynahradit v Krkonoších. Stejně jako v říjnu jsem vyrazila ranním Studentem do Špindlu a vstoupila do Krkonoš Starou Bucharovou cestou. Tím asi podobnost říjnového výletu končí. Konečně bylo vidět do krajiny a mohla jsem se rozhlédnout z vyhlídky na Kozích hřbetech.
vyhlídka z Kozích hřbetů
Směrem k Luční boudě jsem se lehce prošla sněhem a vybavily se mi vzpomínky na Julské Alpy, ve kterých jsem pochodovala před týdnem. 
poslední sníh!
Cesta na Sněžku se nemohla obejít bez tradiční modré po rašelinových chodníčcích, po kterých už jsem šla asi tak stokrát.
magický chodník
Sněžka si pro mě přichystala ovšem jedno poprvé, kdy na mé oblíbené stavbě Poštovně byla otevřená terasa! Celá nadšená jsem se protlačila vnitřkem restaurace a vyběhla kruhovým schodištěm nad hlavy davů na tom našem kopci s velkým K.
terasa na Poštovně

Mé následné putování vedlo po červené česko-polského přátelství na Špindlerovku. Cestou pomalu začaly ubývat davy v keckách s na kolenou roztrhanými kalhoty a zbyli pouze jednotlivci ve funkčním prádle. Dodám, že ten den bylo sice slunečno, ale foukalo tak, že jsem goratexku s kapucou téměř nesundala a občas si navlékala i rukavice. 

nad polskými jezery
Poryvy větru byly někdy tak silné, že jsem byla ráda, že jsem měla na zádech i řádnou zátěž v podobě spacáku, balerín a večerních divadelních šatů aneb z hřebenu rovnou na Jatka 78. Nocovala jsem na Brádlerových boudách v noclehárně, nejlepší poměr cena výkon - měli matraci a spacák jsem si přinesla (na rozdíl od Luční a Labské, kde není ani matrace a nocleh stojí dvojnásob). V noci síla větru neustala, byla jsem proto ráda, že na nocléhárně spalo dalších 7 lidí, půda s matracemi mi výrazně připomínala Twin Peaks The Great Northern Hotel, stačilo, aby zahoukala sova a asi bych celou noc strachy neusnula. 
vydatná večere s výhledy
Před spaním jsem silně uvažovala o východu slunce na Velkém Šišáku, ovšem v 5 ráno, co bych musela vyrazit, se ozvala migréna. S brufenem jsem si pospala do sedmi a vyrazila posnídat na vrcholy později. Cesta na Sněžné jámy byla pro mě nepopsatelně nádherná, nikde nikdo nebyl, jen slunce, hory, azuro, kukačka a já. 
sníh na Sněžných jámách

hory, slunce, kukačka a já

Prvního člověka jsem potkala až na Tvarožníku a rodinky u Vosecké. U pramene Labe jsem byla pár minut sama, čehož jsem využila ke krátkému posezení a puštění si znělky Krakonošových pohádek a koukala přes Labskou na Sněžku...slzy dojetí mě neminuly. 
Labská se otvírá krajině
Po vzpamatování se jsem pokračovala na Labskou, která se mi stává čím dál tím víc sympatická s rostoucím věkem. Jednou tam taky přenocuju, stejně jako v Peci a na Ještědu

chytré zasazení do reliéfu a kontextu krajiny



Pančavské vodopády trochu zklamání, nějak jsem myslela, že budou větší...spěchám na Vrbatovku a koláč. Jedna z mých oblíbených chat, rekonstrukce se jim velmi povedla. 
Pančavské vodopády

neustálé zastávky kvůli výhledům
Sedám si do lehátka a s borůvkovým koláčem v břiše se krátce sluním. Ne, že by nešlo vydržet to silné slunce, ani to nutkání, že někde neběžím na trase, ale byli to Češi a jejich neustálé mudrování ("pivo se nedá pít" -> stejně ho pán vypil a z minipivovaru bylo dobré!; "2 nanuky a pivo za 200,-, tomu říkám vysokohorská přirážka!" -> tihle lidi se ani do té krajiny nepodívali...). Utíkám poustevničit na krkonošské louky směrem do Harrachova. 
Kotel
Slunce má sílu, začíná být neuvěřitelné vedro, odhazuji svršky, co se dá. Asfaltová cesta kolem Mumlavy se před Harrachovem stává nekonečnou, ač praktikuji indiánský běh až na Mýtiny, odkud jezdí vlak do Liberce. 
Mumlava
Zpocená a zaprášená usedám do ozubnice, která snad ještě ve větším sklonu než v Jeseníku prudce sestupuje do Kořenova, Jablonce a až na konečnou v Liberci. Otvírají se nádherné pohledy na krajinu, čerstvou zelenou na stromech, rozpadlý industriál s vilami s jasnou architekturou odkazující na německé osídlení. Trochu jsem záviděla paní průvodčí, že může jezdit tuhle trasu a představovala si, jaké by to bylo mít tuhle práci. 
severský industriál
V Liberci po dvou poustevnických dnech setkání s Irenkou a Honzou, krátká procházka po Liberci (téměř secesní kostel, křížová cesta, Ještěd na obzoru...a zmrzlina). Další den ráno vyjíždíme na cyklovýlet opět ozubnicí do Kořenova. Vlak je tak plný kol, že přistupující v Tanvaldu nemají šanci a jsou ponecháni dalšímu spoji, který jede ovšem až za hodinu. Z Kořenova se mírním stoupáním vydáváme na Bukovec a Jizerku...vůbec to tam nepoznávám, netuším, kam jsme to na ty běžky jezdívali. Cesta nás vede na Protrženou přehradu, kde se dozvídám o tragédii ze začátku 20. století
Protržená přehrada je kulturní památkou
Působivé čtení naučných tabulí a procházka po areálů mě dostala. Poté už sjezd do Josefova Dolu...jsem z něj trochu v rozpacích, i z kola působí celkem divoce, na Královku přes Prezidentskou chatu (postupně si odškrtávám stavby publikace Ó hory, ó hory, ó hory) do Bedřichova a Liberce. 
Jizerky, tam by chtěl žít každý...včetně mě!
Musím říct, že mě bolely nohy (a zadek :D)...říká se, že se používají jiné svaly na turistiku a na kolo...jako jó, ale svaly na stehnech jsou jen jedny...Pěšky jsem ušla dohromady 60 km (trasa zde), na kole 40 km (z toho prý 15km z kopce).

Odpoledne shazuji moirový outfit posledních dní a vyrážíme na novinku Probuzení Vosto5 do Jatek 78. Honzu jsme navnadily, jak soubor staví na chytrých a vtipných dialozích...což o to, chytré to bylo...akorát beze slov...po představení jsem byla taková rozpačitá, ale zpětně hodnotím, že pohybově toho řekli o dost více než slovy. Bylo to komické, zároveň tragické...takže tragikomické:), trefili se úplně přesně do nálady dnešní doby. 

Tímto večerem moje volno skončilo a já v následujících dnech naskočila do 12cti a více hodinové pracovní směny. V duchu už si ale plánuju další přechůdek Krkonoš...letos bohužel bez Krkonošské 55 (je koncert Arcade Fire)...ale tak něco v podobném duchu.
prsty mám i v selfie

Legendární HKS roadtrip aneb legendární čtyři dny

Bylo nebylo, letos vyšly chytře svátky, které se daly spojit do čtyřdenních volen!
A tak se v Adamovi zrodil nápad výletu za hranice té naší velkémalé republiky. Jelikož jsem odevzdala tu pekelnou teoretickou část disertačky, měla jsem najednou po spoustě měsíců možnost dokonce 4 dní volna bez moc velkých výčitek, byla jsem pro! Zbývalo už najít jen další 2-3 lidi. Po oslovení asi 40 potenciálních účastníků, ze kterých nikdo nemohl, to začínalo vypadat dost bledě. Naštěstí se týden před odjezdem konala moje Překlenovací párty, na které Adam naverboval tři účastníky...bylo nás pět (bez Poláčka).
V sobotu 28.4. léta páně 2018 vyjíždíme s Adamem z Vinohrad v brzkých ranních hodinách pro Káťu s Derekem a nakonec i Ninu. S lehkým spánkovým deficitem po koncertu Waterse snídáme popůlnočně pečené perníky, koláče a toasty, jež řidič zapíjí redbulem, spolujezdkyně bohemkou z překlenovací párty. Mít před před 11h dopoledne bubliny v hlavě po pár měsících abstinence...skvělý to pocit :) (kdo by si pomyslel, že mě stejný pocit čeká každý následující den výletových dní)

dopolední svačina
Mnou navržený itinerář lehce upravený o klíčovou proveditelnost Derekem byl následující:
1. den (sobota) - Praha, Graz (Štýrský Hradec), přejezd do Mariboru (nocleh)
2. den (neděle) - Maribor, přejezd do Puly (nocleh)
3. den (pondělí) - Pula, přejezd do Terstu, přejezd na Bled, přejezd do Kranjské Gory
4. den (úterý) - Kranjská Gora, přejezd do Salzburk, návrat do Prahy

Graz neboli Štýrský Hradec

První zastávka naší exkurze byla v městě, jehož centrum je zapsané do UNESCO seznamu. Naše první kroky vedly na kopec nad městem, jaké to překvapení, když jsem vedla skupinu :)) Hlavní atraktivitou města a kopce je Uhrturm, jež vydržela napoleonské války, jelikož za ně místní obyvatelé Francouzům zaplatili tučné výkupné. Výhled na město krásný, všude kvetly tulipány...byla jsem v sedmém nebi.

Uhrturm

Maribor

Je druhé největší slovinské město. Spíme v novostavbě, která mi velmi silně připomněla Komplex 8, jsem opět nadšená a jak jsem ještě úplně mimo z nedostatku spánku kvůli tezím, nadšení předávám hysterickým smíchem přecházejícím plynně do pláče a zpět s nesmyslnými komentáři odkazující se na video od Gebriana o komplexu a film z filmového festivalu o architektuře.
V Mariboru dáváme stáčené slovinské víno na břehu Drávy, koukáme u toho na železniční most (jako na Náplavce) a fotíme pro Jirku narozeninovou fotku u nejstaršího keře vinné révy. Přání znělo něco s kořenem ve všech významech, které vás napadnou :) 
kořen a kořenky
Večerní párty pokračovala na bytě za mého hudebního a pohybového doprovodu všech ostatních. Ráno z becherovky moc nezbylo. 
asi jediná fotka, co jde ze všech párty publikovat
Jdeme proto  následující ráno střízlivět (někteří s pomocí brufenů) na kopec nad městem, na kterém je vysazena vinná réva a vrcholek kopce zdobí kaplička aneb Grébovka jak vyšitá. Před cestou do Puly hledáme, kolik promile může mít řidič za volantem ve Slovinsku a Chorvatsku...do tabulek se vejde...snad.
kopec Piramid - slovinská Grébovka

Pula

Do (druhého největšího asi) města Chorvatska přijíždíme v podvečer. Naše kroky míří ihned k moři, skáčeme (ehm, někdo spíše rozvážně vchází) do vody. Pláž byla plná opalovačů, moře prázdné až na pár podkotníkových lidí. Skákajících do vody jsme sloužili jako dobrá atrakce.
teplota moře dne 29.4. byla 17 stupňů

Večer vynikající večeře v samém centru města a procházka k aréně, která byla osvětlená (krom pouličních lamp) měsícem v úplňku. Lehce pofukující vítr doplňuje hudba od 2cellos s With or without you, kterou kapela zahrála na tomto místě před čtyřmi lety a Nina na ni za nějaký ten týden půjde k oltáři. 

Pulská aréna

Já tu romantickou atmosféru trochu rozbíjela houpáním se na houpačkách na dětském hřišti a tancem na ulici, ze kterého vznikl parádní gif. Ráno opět trochu těžké...Adam večer načal tulamorku..a to víno ze Slovinska bylo taky moc dobrý. Hudební doprovod nalazen v jiném duchu než předchozí den, ale stejně kvalitní. 

PS: Káťa a Adam byli poprvé v Chorvatsku! :D 

Terst

Před příjezdem do Terstu kolony...je to dost na palici, hlavně na zadních sedadlech jsme se prostřídali tak, že sedíme samé holky. To byl hodně intenzivní slepičinec...dopíjíme víno (bylo 9h ráno), nebylo kam přelít ani jak zašpuntovat. Adam djuje, nasazujeme Smetanovu Vltavu a končíme u Judast Priest, kteří se svou Breaking the law stali symbolem našeho výletu. Asi nejvtipnější chvilka byla, kdy starší zavalitá paní s pidi psem jdoucí vedle našeho auta sunoucí se v koloně, byla rychlejší pěšky než my vozmo. 
ulička najedou končí římskou branou!
Terstem začínáme opět na kopci, scházíme na pobřeží a objevujeme římské památky v křivolakých uličkách (a silnicích, kde je zmatená i sama navigace!). Obědváme pizzu a aperol, život je báječný pomyslím si...a to ještě nevím, co mě za pár hodin čeká.

bez komentáře


Bled

Tady toho asi moc nenapíšu, snad jen, že jsem si odškrtla, že jsem tam byla..imprese pražádná, maximálně z tradičního moučníku Kremšnita.
Bled

Kranjská Gora

A je to tady...tohle jsem nečekala. Julské Alpy budou přeci stejné alpy jako všechny ostatní...vjíždíme do nich ovšem při západu slunce, Adam pouští Dvořáka Z nového světa, Morning od Griega a znělku Krkonošských pohádek...projíždíme horami a čerstvě zelenými lesy. Řinou se ze mě slzy dojetím. Spíme přes 1000m.n.m. v horské chatě na jednom pokoji. Vyšlo to akorát...poslední večer...poslední kalba. Při pohledu zvenčí na chatu, ve které spíme, je na první pohled jasné, které okno s vyskládaným barem je naše. Na procházce kolem chaty padne první víno, v následujících hodinách další skla. 
Kranjská Gora

Ráno vyrážíme lehký výlet...ovšem nám jaksi nedošlo, že když kolem sebe vidíme sníh, že bude i na těch stezkách. Z okruhu se tedy stává pouze kratší stejno-zpáteční cesta po silnici, kdy se neustále vyhýbáme autům, která si to vyjížděla až úplně na vrchol. Na svazích vidíme jak lyžaře, co si dávají freestyle, tak i turisty začátečníky, kteří se na svah vydali jen v kraťasech...(počasí bylo na čepici a rukavice). Bažíme se (s posledními plechovkami piva) výhledy do krajiny, já si dočišťuji hlavu před pracovními resty...a vydáváme se pomalu ale jistě zpět...ještě přes Salzburk! 
Výlet v Julských Alpách, dole schnitzel v Salzburku
Poslední rozloučení je u bývalé chaty Erika, na kterou jezdili Derekovi rodiče, kteří emigrovali do Austrálie, a líbilo se jim tam tak, že po chatě pojmenovali svou vlastní dceru...ach, návrat ke kořenům! To HKS vážně vlezlo až do morku kostí!

Salzburk

Rychlá návštěva Mozartových koulí, pivovaru (aneb konverze mnišského kláštera jak vyšitá), uličky, hřbitov...a hlavně! Ten kostel! Ten, ve kterém místo lavic byla reprobedna a hrála podobnou hudbu jako Zimmerův Blade Runner 2049 na motivy Vangelise, velmi nevšední zážitek! 
netradiční pohled na město

Podtrženo sečteno 4 dny, 4 státy, 5 účastníků (z toho jeden pár...takže jako 4 účastníci), 4 druhá největší města (asi:), moje první volno po 4 měsících, nevyčísletelné zážitky a legrace...a zejména nedocenitelný ten pocit, že taková, jaká jsem, je úplně v pořádku!

jste nejlepší, Nino, Káťo, Dereku a samozřejmě Adame! :)


PS: ještě jeden z HKS...víte, jak se řekne slovinsky dítě?...otrok :)






Saturday, May 12, 2018

Překlenovací párty aneb najdi správnou motivaci!

Čtvrtý rok doktorátu mě dostihl takovou rychlostí, že jsem ani nemrkla. Státnice, které jsem si do studijního plánu naplánovala na konec třetího ročníku, se o rok posunuly...samozřejmě vůbec ne mým lajdáctvím :)) Jak to tak bývá, i teoretickou část disertační práce (=teze), která je povinnou přílohou k přihlášce ke státnicím, jsem psala velmi na poslední chvíli. Když je nejhůř, není nad to se něčím pořádným namotivovat! A u mě čím jiným než tancem! Obšlehla jsem od Zuzky parádní místo v Cafe club Míšeňská, zamluvila sklepní prostory s pódiem a mixážním pultem, sezvala tanečníky i netanečníky.
pokročilá hodina...někteří už odešli, pardón, nestíhala jsem fotit! (zdroj: vlastní)


Večer jsem pojmenovala "překlenovací párty", jelikož skloubila vícero věcí ke slavení:
- přechod mezi zimou a jarem (resp. létem, jaro letos nebylo)
- vnější stimul pro dopsání tezí 
- oslava mých kulatých narozenin po půl roce a pěti dnech od řádného říjnového termínu
- (osobní) uvědomění, že jsem ještě stále mladice
- 150 let + 1 den, kdy si ženský vyšly samy na oběd bez doprovodu

nezaplacení k nezaplacení tanečníci! (zdroj: Zuzka)


Večer se náramně povedl (do detailů nebudu zabrušovat, po videu, co zveřejnila Zuzka, jsem pochopila, proč se na baru zavřeli...zpěv na Arcade fire byl přecijen trochu falešný:). Zazněly všechny pecky - Arcade Fire, Franz Ferdinand, Beck, M83, Dandy Warhols, Metronomy, Cure, Depeche Mode, Gorilazz, Primal Scream, Tatabojs, Radiohead, ...Nečekala jsem ani tak vysokou účast a že všichni ví, že mojí top kytkou je tulipán! A že už mě znáte natolik, že jste mi donesli tak trefné dárky! :) 

nejlepší kytka na světě! od teď slavím narozeniny podle toho, kdy kvete! (zdroj: vlastní)


dárky na míru! (zdroj: vlastní)

Teď už snad jen děkovačka všem, kteří mě podporovali v tomhle pro mě nesnadném čase (nečase). Mám vás ráda! (a teď naskakuji na jednorožce a jedeme se projet po vesmírné duze:)

překlenuto? (zdroj: Zuzka)



to jsou ta teoretická moudra! (je to jen teoretická část, ještě jednou tolik praktická a je to!) (zdroj: vlastní)