54th KVIFF aneb 13 komplet filmů, 2 rozkoukané, 1 koncert, 1 divadlo, nekonečně baget a bublin v hlavě

Neděle, den po návratu z Varů...jsem ráda, že mám jeden celý volný den na to se dát dohromady. Přijde mi to jako věčnost, kdy jsem se odstřihla od reality...přitom to bylo teprve minulou středu. 

crew 54th KVIFF

Středa - den první aneb Egypt...proč?!

Sraz u mekáče na Smícháči před sedmou, poslední ladění filmů, passů, taktiku bookování. 6:59 prožíváme nejdelší minutu života, tlukot srdce prostupuje úplně celým tělem...7:00! Rezervace na skupinky "divné filmy" (Káťa, Markéta a já), Mrtví neumírají, Monos, Takové krásné šaty (odkazy na čsfd níže). Vychází mi Monos, Kátě Mrtví neumírají, Takové krásné šaty neúspěšné ani u jedné...náhradník Paměť - zrod Vetřelce...úspěšný! 

skupinka "divné" filmy před dokumentem o Vetřelci

Minutu po sedmé spokojeně odcházíme s rezervací tří filmů na čtvrtek. Za zvuků Kasabian vyrážíme na cestu, 7:41 držím lidl akci prosecco a bubliny stoupají do hlavy a pocit blaženosti se rozprostírá celým tělem. 

Díky Niny úžasným kamarádům vyzvedáváme o dvě hodiny později passy a lístky na filmy sekce Pocta Júsufu Šahínovi (po festivalu mu šla procenta dost dolů), konkrétně na Šestý den a Alexandrie...proč? Šestý den byl celkem zajímavý, pohled na tehdejší společnost a řešení osobních problémů, ale Alexandrie...proč? byl vskutku výstižný název filmu, zejména jeho druhá část...proč? To si klademe stále...nešlo to vydržet, tak rychle se měnící scény, dialogy a nepochopení děje po celou první hodinu...odcházíme 4 minuty před začátkem filmu Muž budoucnosti. Velký sál naštěstí nepraská ve švech, takže se dostáváme úplně v pohodě. Usedáme na přesně na KVIFF znělku s Jude Law...ještě že je v sále tma, jsem úplně celá rudá a nemůžu dýchat...společně s Káťou v této fázi scény téměř omdléváme. Film je pomalejšího tempa, chladná chilská Patagonie a vztah otce s dcerou, neustále hledám v tašce kapesníky. Večerní/půlnoční film (od 22:30) Kouř nakonec s Káťou vynecháváme a vydáváme se na PJ Harvey, ve Varech je znatelně méně lidí a do Lázní III je velká pravděpodobnost se nacpat než do sobotního Malého sálu. Kouř byl prý super, atmosféra ve Velkém sále byla neuvěřitelná, lidé řičeli, hlavně loutková scéna na Je to fajn (posuň na 4:33) a pak na tu reálnou. Čekání jsme s Káťou na schodech Lázní III ukrátily Tarapacou Cabernet Sauvignon (billa sleva trvala až do konce festivalu...takže jsme si čas následně krátily celkem často). PJ Harvey a její A dog called money vynikající...resp. pro ty, kteří ji poslouchají. Dokument se zaměřuje na její poslední desku, jak byla natáčena (studio bylo přístupné pro veřejnost a koukalo, jak nahrávají v přímém přenosu), odkud brala inspiraci na jednotlivé písničky (melodie i texty)...až neuvěřitelné kolik je práce za 4 minutovou písní.

Čtvrtek - den druhý aneb silné filmy

Do fronty jdeme všichni (bylo nás 7)...kolem 6:30 načínáme prosecco s tím, že nás určitě zahřeje a modré prsty na rukou rozmrznou.

mezi 6.-8. ráno má člověk před kasou dost času

V sedm máme další nejdelší minutu života, skupince "divné filmy" Parazit, Lilian a Psi nenosí kalhoty vychází a odchází na snídani. Skupinka "boží filmy" pokračuje v čekání ve frontě a připravuje taktiku kódů filmů, které řekne u okénka jako první. 

po výlovu lístků kolem 8:20

Od devíti startujeme Mrtví neumírají, Jarmusch, který na mě nebyl tak strašně dlouhý i pobavil, můžu vřele doporučit (i přes to, že měli Vráťo škrtnou ten úplný vysvětlující závěr). Následuje Monos, kolumbijská guerilla křížená s dětskými vojáky, odcházím s žaludkem v krku a otřesená (zároveň mám materiál do výuky), opět doporučuji (Káti to byl film číslo jedna celých Varů!). Po filmu odpočinek, snaha "dospat" těch pár hodin minulé noci (a mého 1,5 měsíce cestování po auditech). Do víru Varů vyrážíme v podvečer. Paměť - zrod Vetřelce je rozhodně k doporučení fanouškům Vetřelce. Já jako ne tak silný fanoušek jsem byla okouzlena takovou podrobnou literární i filmovou rešerší, která předcházela vzniku Vetřelce. 

Káťa měla dotaz!

Na samotný půlnoční film (23:59) již nezůstáváme, nezbývají nám síly...aneb zítra je od brzkého čekání ve frontě u kas taky den. Takové krásné šaty byly prý hodně bizár...ale prý by se nám to líbilo (dobrá Nino, bereme tě za slovo a vydáme se na něj na Šary Vary).

Pátek - den třetí aneb děj filmů nečekaných zvratů

Ve frontě jsme jen s Ninou, prosecco nakonec vynecháváme a místo toho dáváme kafe. V sedm s Ninou moc nedáváme rezervace, bookujeme pouze na jeden pass vždy pro nás, protože místo posunutí displeje obě mačkáme "rezervovat" (je to moc blízko u sebe). Informační šum způsobuje, že skupinka divných filmů má úspěšné rezervace na filmy, které se časově kryjí, což se dozvídám až později, kdy už koupit čtvrtý film nemohu, jelikož je klasická 0 volných vstupenek. 

kolem 6. ráno u kas

Film opět od devíti, Falešně, severská (tragi)komedie...zprvu se neustále smějete, závěr zvrat, je vám trochu na hodnotovém a morálním žebříčku nevolno. Za 23 minut po filmu další nálož - Parazit. Z Dánska se přesouváme do Jižní Korey...kdo prý neviděl Parazita, jako by nebyl ve Varech (zdroj). Po dvou hodinách filmu, u kterého se ani chvíli nenudíte, smějete se...opět jde do tuhého a říkáte si, jak to vyřeší??, pak pár nechutných scén asijského stylu...závěr nečekaný zvrat. Po odchodu ze sálu mi to pořád šrotuje v hlavě a probíhají diskuse o překvapivě rozevřených nůžkách jihokorejské společnosti. Vydechnutí do 15:30 a přesun z Jižní Korey do USA, přechod ruské dívky jménem Lillian pěšky z New Yorku přes Beringovův průliv do Ruska. Pomalejší, občasné dialogy, velmi obrazově silné dílo rakouského režiséra...doporučuji, proniknutí do každodennosti amerického venkova, ze kterého běhal až mráz po zádech. 

Na Mall TV stage stíháme Vosto5 a jejich nový pořad Drbu vrbu na téma kultura (že by náhrada za TOP sekret?)...motto kultury "pomáhat a bavit" je (tragi)úsměvné i teď a shrnutí památek stálo také za to, asi to odcituju do disertačky, viz od 4:56. 

Vosto5 aneb pomáhat a bavit

Po představení se vydávám ulovit lístek na večerní koncert MIDI Lidi, začínají až o půlnoci, to po filmu akorát stihnu. Slečna za pokladnou dostane záchvat smíchu, na cože to chci lístek?! Zvedám oči a kroutím hlavou...Odpočinek v parku, taparaca syrah a prosecco...poctivá příprava na koncert než na poslední film toho dne, Psi nenosí kalhoty. Komentáře čsfd byly lepší než ten film...s malou přestávkou během filmu (aneb moc prosecca) jsem film dokoukala, kdo se bojí zubaře, nechť během scény trhání zubu obyčejnými štípačkami zavře oči.

Ze sálu Husovky sbíhám do Císařských lázní (které jsem jako příklad dobré praxe citovala v tezích disertačky), prostoru pro koncerty a DJ sety až do svítání. 

vřava v hlavním sále

MIDI Lidi v plném proudu, cpu se dopředu, po chvíli jsem u zábradlí a tvořím první řadu. Petr mě po chvíli zdraví uprostřed písničky, je příjemné, že si mě ještě pamatuje. 

MIDI Lidi jako na dlani

Kolem mě jsou rozdivočení náctiletí, holky v závěru koncert (skoro) sundavají kalhotky. Pocit blaženosti z komba vín se přehoupl na protipól, rozhlédnu se kolem sebe a hlavě mi ve smyčce běhá "holt už seš stará". 

jsem tam! jsem na instagramu i FB!

Chvíli ještě zůstávám, v okolí Petra a Vosto5 si uvědomuji, že znovu musím na představení Proton!!! Vybíhám kopec nad lázněmi a stíhám ostatní (máme jedny klíče pro 7 lidí), kteří byli na půlnočním filmu Sedm důvodů útěku (od společnosti), který mě také lákal, skupinka "boží filmy" postupně sestavila děj...střídavě totiž v sále spali, myslím, že jej nakonec ohodnotili jako "divný".

Sobota - den čtvrtý aneb dokumenty, kam se podíváš

Spím až do sedmi (takže opět asi 4 hodiny). Na devátou na film, který jsem nutně musela vidět, V náručí Morfeově, ze kterého nakonec odcházíme po půl hodině, anotace byla holt silnější den film. Přebíháme na Bílou karavanu, letos jsme ještě neviděly něco antropologického, loňské středoasijské filmy vystřídal gruzínský (tedy z doby SSSR, ale z ruštiny neuslyšíte ani zblo). Rychlá bageta, frisco aperol jako vyprošťovák do fronty do Sálu B na Konfuciánský sen, na diskusi jsme nemohly zůstat, tak mi vrtá hlavou do teď, kolik lidí v Číně má vymytou hlavu a zachází s texty učedníků úplně jinak, než jak bylo učedníky plánováno. Běžíme na závěrečný film o Michaelovi Hutchence, zpěváku INXS. Dokument jsem také musela nutně vidět, i když mě hudba INXS neovlivnila, zato obal CDčka Elegantly Wasted z 97. roku, které se válelo bráchovi doma na stole a asi jím bylo pouštěno i v UZI, se mi zarylo do paměti. Navíc, když mi brácha tenkrát řekl, že se frontman kapely oběsil...nyní po 22 letech už vím proč...(mimochodem Michael měl v mládí rysy Davea Gahana a později s černými vlasy Bona:)) Vary uzavíráme u okénka legendárních palačinek (s čokoládou a banánem, pěkně na prase) a za zvuků soundtracku Kill Bill valíme do Prahy. Jdu hned spát a spím tvrdě 12 hodin. 

Neděle - den pátý/první aneb zpátky do reality

Ráno mě přepadá ten samý pocit, co prý zažívají (já jej nepoznala) studenti vracející se z erasmu "co tu dělám? co mám dělat? jak se mám zapojit do každodenního života?". Pouštím si INXS a píšu na chat Vary 2019, že "jdu do Billy pro snídani" a že "můžu vzít po cestě kafe", "kdo chce?", odpovědi jsou formou fotek...

tradičně aneb palačinky akorát místo papírového tácku talíř

stylově aneb čaj v 54. hrnku

Po mé osobní zkušenosti z erasmu už vím, že na jih Španělska už se nejspíš nikdy nevydám, ale po strávených pár dnech ve Varech se nemůžu dočkat 55. ročníku...takže Nino, jaká je nabídka na bookingu? Káťo, co vybereme příští týden na Šary Vary?

Dodatek na závěr aneb vznik skupinky "divné" a "boží" filmy

Velký se ptal, jaká skupinka je picí a jaká filmová; Nina na to...(a ano, vím, že máš už rok jiné příjmení a proti Kubovi nic nemám:))