Tuesday, June 30, 2015

Krkonošská 55 aneb Krakonošova 56

Ano ano, jak číslo v názvu samo napovídá, 55, vlastně šlo o 56 kilometrů...chůze, žádný běh, žádné kolo. Vlastně běh proběhl taky, z kopce, bylo to jednodušší než ho scházet.
trasa cesty, staženo z http://www.k100.ddmvrchlabi.cz/
Tenhle pochod, tedy závod, již sleduji pár let a nikdy se mi jej nepodařilo zrealizovat...až letos! Sehnala jsem dokonce 3 lidi, spolublázny, pojmenujme je třeba Nika, Jarka, Kuba, a rezervovala si termín v kalendáři již půl roku dopředu. Předpověď byla přímo "geniální", víkend před závodem tropy, víkend pochodu déšť a teploty do 10 stupňů. Během víkendu před závodem jsem poprvé sundala mikinu a vystavila svojí horní polovinu těla sluníčku a parádně se spálila, frajerka! Nošení batohu bylo první část týdne peklo, těsně před závodem už to jen svědilo :) Taky jsem začala trénovat, teda měsíc před závodem jsem si říkala, že už bych měla něco začít dělat. Dva týdny před závodem jsem začala něco málo realizovat...minutové běhy a pohyby podobné posilování. Deset dní před závodem jsem měla tak nabitý program, že ani myšlenka na cvičení mě nezastihla...týden před dnem D jsem celý den prozvracela a byla malátná. Pět dní před závodem jsem oprášila minutové běhy a svižně vybíhala schody v metru...ano, velká příprava :)) Ale na psychické uklidnění to stačilo. Jenže pak mi během cesty do Krkonoš Jarka řekla, jo to tenkrát s Nikou, to jsme šly těch 80 km...ale to bylo v Krušnejch, ty Krkonoše, to bylo těch 65km a za velmi krátké časy. Trochu mi zaskočilo...

už z cesty, Sněžka zatím v dáli

Pátek ubytko ve vrchlabské tělocvičně DDM Pelíšek..jak idylický název pro menší tělocvičnu, kterou jsme sdílely s Nikou pouze s pány. V pátek večer startovala Krakonošova 100, rozuměj 100km do časového limitu 24 hodin. Pánové se namazali těma chladícíma ledovýma mastma, to byl smrad...radši jsme šli (i s Kubou) na jednoho Hendrycha. Noc před závodem jsem téměř nespala a když náhodou jo, tak to byly zas děsivý sny. Vstávačka před šestou, snídaně chleba s müsli, připevnit si číslo 896 nespolehlivou šňůrkou, omoirovat se a zapláštěnkovat, Aladin tentokrát nelhal, pršelo. Nika pořád řešila, jaký si má vzít boty, jestli pohorky nebo běhací boty...koukla jsem na ostatní závodníky a ejhle, nikdo neměl pohorky! Znejistěla jsem...proběhla si trasu v hlavě...chm, půlka vede po asfaltu...lepší běhací boty...ale co na hřebenech, kde prší? U mě bylo řešení jasné, měla jsem boty stejně jedny.

Žalý, první check point, mlha a déšť, trochu
Sedm ráno odbylo, odstartováno, cca 250 lidí se vyrojilo z DDM Pelíšek směr Žalý, první check point (7km do kopce jsme ušli za hodinu;), pak Rovinka, zamávání na ceduli Bumbálka, po vodovodní do Špindlu, na autobusáku další check point a chleba s medem nebo škvarkama. Brutálně sladký čaj (až mi z té chuti vrhly slzy), voda, či dokonce Krakonoše (pivo vařené z mechu a jehličí) lahváče. A tam jsme ji potkaly, pani, co si dala pivo a chleba se škvarkama a velmi výrazným hlasem pronášela, PIVO A CHLEBA SE ŠKVARKAMA, TOMU ŘÍKÁM NEBESKÁ SNÍDANĚ! Když to řekla po čtvrtý, Nika řekla, ať už drží hubu, já se začala smát, protože tohle většinou řeknu první já! :D Od té doby se nám pani lepila na paty až do konce závodu...ale aspoň byla naším hnacím motorem, ale o tom až později.
chodníčky v Polsku
Ze Špindlu na Špindlerovku, check point s polívkou, kde jsem si do vařícího čaje nalila citronový koncentrát (asi tak 2dl) myslíc, že je to voda s citronem, abych si ho zchladila...Málem jsem se pozvracela, jak jsem se napila. Pak už hop do Polska, kde nás čekaly kořeny, kameny a bahno. Značně jsme kvůli terénu zpomalili. Další check point, tentokrát opsání hesla...bazilišek...jak důmyslné :D

pod Sněžkou, nahoru se nešlo, KRNAP to ZATRH
Návrat do ČR pod Sněžkou, kterou jsme minuli, a běželi směrem na Luční s vidinou dát si cokoliv dobrého. Po cestě jsme potkali svatbu!! Jako vážně! Ženich v cylindru, nevěsta stylový pohorky a krátké šatičky. Dokonce jsem vyjekla nadšením...s pár minutovým zpožděním tedy, mozek už nesloužil, ale o tom až v následující větě. Na Luční pauza na kofolu na ex, poslání pohledů, při jejichž koupi jsem paní řekla, že bych jí "popravila", místo "poprosila". :DD 

pivovar Luční boudy
Na Luční v nohách 40 km, propočty a rozhodování, jestli to stíháme být v 19h ve Vrchlabí a vejít se do 12h limitu. Chceme to stihnout, vyrážíme svižným krokem, neprší, fouká frišně, 5 stupňu nad nulou, stejně se potím jak prase, moira naštěstí od startu stále saje. Sbíháme kopec na Výrovku, fotka s výrem, děšť na Bufáč...pán na kole nám říká, že kůže je nepromokavá...hahahá! vtipný, díky pane kuchař z chaty Pražská, co sis udělal výlet za kámošem na Výrovku.
Výrovka s výrem ve víru deště
Míjíme Bufáč, svítí sluníčko, odtud už jen z kopce až do Vrchlabí. Kochání se úchvatně rozkvetlýma loukama, debatování nad chatami, které jsou zde na prodej, míjení ovcí s černou hlavou, vzpomínky na Hříběcí boudu a mé první pokusy o běžkování (ano, před 20 lety) či návraty za svitu měsíce z toho "tatínkovaposledníhopiva".
Hříběcí s ovcemi s černou hlavou
Strážné - Zvonařka, pošta, poslední check point, nedokážu říct, jaké mám číslo...pití jen voda, ostatní už došlo. Posledních 5 kilometrů!! Začínají se výrazně nahlas ozývat kolenní vazy, kopec byl moc z kopce, navíc ten asfalt v pohorkách...áááh. Kdopak to jde? Pani s chlebem se sádlem, pivem a nebem? Ne, děkuji. Sbíráme poslední zbytky kolenních vazů a jdeme na to. Poslední 4 km, poslední 3,5 km, ....Vrchlabí, srocení před bránou Pelíšku na společný příchod všech 4 duší. 11 hodin 30 minut 45 sekund! Jdu si dát pivo...a pak ještě další 2 :)

došli jsme v limitu!
A co dál? Že by stovka? Spíš trénink na běh 55km místo chůze, nejrychlejší chlap to měl (uběhl) za 5 hodin 14min...Já byla 37. z žen...téměř 80 jich to došlo.

Pro zájemce krkonošská panoramata ke shlédnutí zde.

Další příspěvek? taneční recenze nového kousku na Nové scéně a koncertu Alt-J...KVIFF...příprava na bráchovu svatbu...od denní organizátorky po večerní Djku:) velká pocta!...či vtipné historky z učení na cvikách či hlídání u zkoušek na ČZU...je toho dost, snad to sepíšu dřív než zapomenu! čau.

Monday, June 8, 2015

Faith No More aneb vítejte v krematoriu s diskokoulí

A je to za mnou, výlet do Hradce na koncert Faith No More...Když tu byli posledně, tak jsem zrovna byla v Kazachstánu, tolik mě to mrzelo, že se kvůli tomu udělalo vedro a v hracím čase FNM smetla Rock for People vichřice :) Letos se RfP posunulo o měsíc, resp. rozdělilo na 2 části, FNM hráli o měsíc dřív a stejně se udělalo těch 32 stupňů, naštěstí až den po jejich koncertu. 
Moc jsem do Hradce nadšená nejela, náladu mi ovšem spravilo hned hradecké nádraží se sousoším, které zpodobňuje (jak jsem byla poučena) radost z rozšiřující se železnice. Sousoší je dokonce osvětlené, jen po těch dlouhých diskusích nevím, jestli jsou jen osvětlené pochodně, nebo i oni...přijela jsem totiž za světla a odjížděla za světla.

Dva běžci s pochodněmi doprovází kolo, nebo kolo je doprovázeno běžci??
Trochu jsem měla obavu, co bude na RfP za lidi, jestli mlaďasové s rovnýma kšiltofkama na stranu. A ono ani ne, všehochuť lidí ve středněpokročilého věku...velkým pojítkem byly ty neskutečně velký kéry všude. Areál jsem nepoznávala od posledně (z Muse a Massive Attack), prý ho zmenšili, další novinkou bylo rozestavení jednotlivých stageí podle klíče "proti sobě, ať vznikne pouť", stereo hadr. Velmi mě oslovila stage Petrof, kde měli opravdové Petrof křídlo, šlo na něj hrát i takovýma "umělcema" jako jsem já...jenže zrovna v čase Faith No More :D No nic...
Koncert začal přesně načas, pár minut před ním začal v Hradci neuvěřitelnej ohňostroj a vrcholil zrovna při první písničce FNM, která byla velký nářez a ohňostroj akorát bouřil v tom nejlepším...nevěděla jsem, kam dřív koukat, jestli na ohňostroj, nebo na to krematorium s kytkama a diskokoulí...
zdroj: www.klapper.cz
Mike byl sice docela dost často otočený k bubeníkovi, ale když se podíval do obecenstva a zabrala ho v detailu kamera, měl zas ten svůj ďábelskej pohled...vůbec je celej ďábelskej, ani tím bílým převlekem to nespravil. Po hlasovém rozsahu ani nemluvě, po některých výkonech už jsme myslely, že ani nepromluví (natož zazpívá) a on nahodil další pecku...
www.klapper.cz
Po hodině a půl jsme byly nadšené a zároveň vyřízené z toho přívalu hudby. Zahráli téměř všechna naše přání (krom Martiny oblíbené a mojí oblíbené ), nu což...hlavně, že zahráli mojí top Ashes to Ashes, či ségry top Midlife Crisis :)
Během koncertu jsem měla překvapivě spoustu místa a nikdo se na mě netlačil, nevrážel mi lokty pod žebra, nepadal na mě, nepolil mě pivem, neohrožoval cigaretou, nebavil se a tak...Jedinou kritickou chvilkou byl vecpaný páreček a zrovna musela jít slečna na koně a zkazit mi Easy...(Sašo, tuhle si pustit můžeš:), nakonec pokopali všechny lidi kolem sebe, jak pán nemohl unést slečnu, tak byla nucená se vrátit se zpátky na zem...a pak už se jenom před náma líbali, což je sice (aspoň pro mě) varianta z bláta do louže, ale aspoň jsem neměla slečnu na hlavě. 

Návrat zpět do Prahy komický, jely jsme ve 3:30 z areálu, 4:33 vlakem s přestupem v Pardubicích, a hádejte co, dostala jsem sprďáka od průvodčí, že jsem si lístek koupila špatně, do Hradce jsem jela přes Chlumec a zpátky jedu přes Pardubice, jak jsem si to mohla vůbec dovolit, vracet se jinou cestou! Po víc jak 24h nespánku jsem byla dokonce schopná v klidu odpovědět, že jí to doplatím (21Kč), což se asi po deseti minutách jejího nasraného klikání do přístroje podařilo (ale je pravda, že jsem jí trochu poškádlila InKartou a ona pak zjistila, že jí nemůže použít, páč jsem měla RfP slevu na vlak:)).

No a jak se dnes Saša ptala, co mě čeká, tak ve středu 17. června Alt-J...už si pomalu chystám uši.

A ještě jedna fotka na závěr...asi mě nebudeš mít ráda, ségra, ale sem už to stejně nikdo nečte :))
RfP_2015