Erasmus Španělsko 2010-2011

Obrázkový průvodce mým rokem ve Španělsku k nalezení zde.

Za pár dní…tedy přesně za 4 dny to bude přesně rok, co jsem odjela do Španělska. Odjela jsem jen se základy (ale pevnými, děkuju Jani!!) španělštiny nejprve na 7-týdenní intenzivní kurz do Rondy ještě s Ančou, Leou a Jančou. Život tam byl pohodlný, nic moc jsem nemusela řešit, jen se snažit pochopit o čem se o hodinách mluví, nasát jako papírák hodně španělských slovíček a dřít gramatiku. Po pohodovém měsíci v Rondě nás s Ančou čekal sevillský šok – hledání bytu. Po 3denním pátrání v 50ti stupních a projití asi 15cti bytů jsme nakonec jeden zaslíbený našly, který byl i (jak se zdál z počátku) levný, nicméně jsme během roku poznaly, že je spíše drahý (rozuměj 250 euro/osoba s poplatky). Po skončení kurzu v Rondě a přestěhování se do Sevilly nastal další šok, vybírání předmětů. Už to nebyly ty naivní představy jako – dáme si to, co nás bude bavit, ale spíš to, kde máme v rozvrhu volno, rozumíme učiteli a hlavně nás v těch hodinách chce, díky tomu jsme opět studovaly makroekonomii či naprosto nehodící se předměty jako geografie moří (kdybyste někdo potřeboval něco narýsovat do námořní mapy, tak jsem k dispozici:-D). První měsíce si člověk začal zvykat na žití v jiné zemi, dostal pořádný kulturní šok a ať studuje antropologii a snaží se být multikulturní, tak se nevyhnul tomu, že Španělsko se všemi obyvateli, zvyky a návyky nesnášel. Nicméně jsme se snažily s Ančou zapomenout na každodenní školní život a každý víkend naplánovaly nějaký výlet po Andalusii – návštěvy u dalších Čechů na Erasmu. Stejně mi ale bylo smutno, po Jirkovi, rodině, kamarádech, taniny, Praze, kultuře a hudbě (ale za tou jsem aspoň cestovala do vzdálenějších krajin (ono i ten Madrid je 6h jízdy busem, takže si ho s dovolením taky započítám) – Madrid – Arcade Fire, The Wall (Roger Waters), Sevilla – U2, Anathema, Londýn – Unkle)…pak taky člověku přišlo líto, že není jazykově nadanej a nejde mu to tak rychle, jak si přál a nemůže si s někým pořádně popovídat…a vlastně taky zjistil, že se ve své podstatě nezmění a že když si nemá, co říct s někým česky na prvních setkáním, že tomu nebude jiné ani v cizích jazycích…Takže ještě, že tu byla Anča, která mě vždycky něčím rozveselila! Po prvním příšerném zkouškovém jsem si říkala, jestli si nesbalit kufr, jestli mám na další semestr…ale co v Praze, že? Zkusila jsem tedy druhý semestr, opět si vybrala perfektní předměty (třeba jeden bez zkoušky, o kterém španělští studenti říkali, jak je jednoduchý!!, tak na ten jsem zpracovala tolik materiálů, kolik ne za celý rok na ČZU + bakalářka). V druhém semestru jsme taky s Ančou využily levné ryanair letenky a procestovaly Itálii a Barcelonu. Dále jsem se osmělila a udělala si výlet za kamarády do Londýna, Madridu a okolí, taky se přijela podívat na geniální vystoupení Danse in Extremis do Prahy, které jsem pak patřičně obrečela. Ale, vyplatilo se zůstat na druhý semestr, protože přijela spousta návštěv, prakticky pořád jsem někde jezdila. V květnu se oteplilo, takže jsem se osmělila a začala chodit večer ven a poznávat nové lidi (teda již nalezené kamarády sevillských Čechů). Ani zkouškové nebylo tak příšerné jako v zimním semestru. Zkoušky mi skončily na začátku července, tak jsem využila EU grantu a spolu s Jirko-harémem procestovala Portugalsko a severní Španělsko a co jsem necestovala, tak si užívala tepla a klídku...Člověk zapomene na to zlé a pamatuje si jen to dobré (nějak se jmenuje ten hormon, co to špatné v mozku odbourává, aby měla porodila ženská víc jak jednou za svůj život a zachoval se tak lidský druh…né, že bych tu přímo rodila, ale někdy to teda bylo srovnatelný). Takže jak jsem si myslela, že post-erasmácký syndrom mít nebudu, tak budu, hehe.

Po prvním semestru bych sem asi napsala, že na to, abych se naučila platit nájem, účty a něco uvařit, jsem sem mohla jet jen na jeden semestr. Po druhém semestru musím napsat, že jsem ráda, že jsem tady ten celý rok zůstala. Musím teda poděkovat mému hlavnímu mecenášovi=mamince, za štědrý sponzoring, jinak bych si všechno to cestování a koncerty opravdu dovolit nemohla.

No…a jestli mě tenhle rok změnil…já nevím, to poznáte sami, až mě uvidíte. Co vím ale jistě, tak to, že jsem zlenivěla. To bude tvrdý návrat do reality.

Děkuju čtenářům za přízeň, myslela jsem, že blog po erasmu zruším, ale docela mě začalo bavit někam psát, co se mi honí hlavou…aspoň si člověk nemusí povídat jen sám se sebou, takže ho rušit nakonec nebudu, tak se těšte na pokračování…ale už v ČR!

Cesta na severozápad

A teď jsem zvědavá, kdo to dočte až do konce! Tentokrát to moc vtipné není, spíš hodně popisné, takže přeju pevné nervy! A určitě mrkněte na fotky, jsou přesně tak, jak to popisuju, jak jsme jeli.

Sešel se den se dnem a dlouho plánovaný výlet Portugalsko-sever Španělska se stal skutečností. S wikipedií, blogy kamarádů, Lonely Planetem a maps.google jsem dala dohromady výletní trasu a očekávala, až přijede z Maroka skupina, kterou jsem nazvala pracovním názvem "Jirkův harém", jelikož tuto skupinu tvořil: Jirka a 5 holek (a já byla následně šestá). Na cestu jsme vyrazili až v úterý dopoledne (a ne v sobotu, jak jsem si myslela), ale času jsme měli habaděj...celých 8 dní. Podle plánu jsme ze Sevilly vyrazili na západ až na nejjihozápadnější bod Pyrenejského poloostrova - mys Svatého Vincenta. Spaní bylo mimo kemp na jedné pláži (již ozkoušené z návštěvy Petrů a Páj), kde sice strašně foukalo, ale po rumu s kolou a dýmce nám vítr přestal brzy vadit (až na Jirku, který se tu noc vůbec nevyspal).

Další den pokračování na sever do Évory, což je příjemné unesco městečko s římským odkazem - akvadukt, chrám, ... Pak přejezd do Lisabonu, kemp.

Dopoledne procházka Lisabonem, kde jsem objevila Eiffelovu stopu - rozhlednu! Hned jsem na ní musela vyjít...teda vyjít, šlo tam jet jen výtahem, na který jsme čekaly ještě s Evčou asi 30minut! Z rozhledny jsme pak zjistily, že rozhledna má ještě další normální vchod, z opačné strany města. No nevadí...města z vyhlídek a rozhleden jsou vždycky nejlepší, takže u mě spokojenost největší! Dalším bodem zájmu bylo městečko Sintra, kde se nachází spousta hradů a paláců (již z muslimských dob, bohužel to opět nepřežily jako veškeré arabské odkazy krom nelogických uliček ve městech). V Sintře jsem si připadala jako v pohádce...všechny paláce jsou na kopcích, kam vedou klikaté úzké silničky, projíždíte hlubokým strašidelným lesem, vyjedete u pohádkově barevného paláce s ohromnými zahradami...tajemný vzhled tomu všemu ještě dodalo počasí, paláce byly zahalené v mracích a díky větru se vždy na chvíli najednou objevily, něž je zahalil další mrak. Škoda, že jsme přijeli do Sintry až v podvečer a nestihli jsme prohlídku ani jednoho paláce. Na večer opět kemp. Neskutečně foukalo a ač jsme byl kemp situován kus od pláže, usínala jsem ve spacáku spolu s tunou písku.

Další den jsme zamířili do Porta. Krásné město! Přijeli jsme tam až v podvečer, takže město při západu slunce opět natáhlo tajemný nádech - oprýskané baráky, úzké uličky, obchody s napečenými sladkostmi a opět stopa Eiffela! Most, po kterém dole jezdí auta a nahoře pro pěší + tam jezdí metro. Z mostu bylo opět vidět na celé město, takže jsem byla opět v sedmém nebi. :) Z města jsme vyráželi až v noci a spaní bylo mimo kemp...vlastně už od té doby pořád, protože došly peníze. Takže jako hlavní navigátor spolu s navigací a Jirkou jako hlavním řidičem jsme se vydali hledat místo na spaní. Po asi 2,5h jsme našli u pláže pěkné místo. A za svitu úplňku ulehli.

Ráno jsme objevili pláž plnou oblázků, takže do již naprosto plného auta, se naložilo asi 30kg kamení! :-DD Po poledni jsme vyrazili už do Španělska, do Santiaga de Compostela. Počasí se zkazilo, takže TU slavnou katedrálu a konec poutní cesty jsme viděli za deště a celkově odporného jako podzimního počasí. Problém byl ale se spaním...stany byly hluboko pohřbené v kufru našeho transitu pod milionem nakoupených věcí v Maroku...Přejeli jsme tedy na severní pobřeží, které od Santiaga dělily hory. Zakempili jsme na travnatém parkovišti jednoho hotýlku, kousek od pláže, kde byly dokonce i záchody s umyvadlem, takže základní hygiena spáchat šla. Přejezd přes hory se vyplatil, skutečně přestalo pršet. Ulehli jsme asi v jednu ráno, nicméně hodinu poté nás probudily bubnující kapky o naše spacáky. Až na 2 holky jsme se všichni přesunuli do auta a spali v něm až do rána…teda někteří moc nespali, já jo…však mě znáte, usnu všude a vždycky! Hehe!

Ráno se počasí umoudřilo, proto jsme se vydali na průzkum okolí, kde jsme to vlastně spali. Spali jsme u nádherné pláže lemovanou útesy, na kterých byly nalepené mušle. Kolem pláže byly travnaté louky, na kterých prozpěvovali ptáci, a já si připadala jako na začátku písničky Goodbye blue sky od Floydů...úžasné! Po chvíli focení osamělé fotogenické pláže začali chodit turisté, dokonce přišli i 2 plavčíci, jeden seděl na posedu kus od pláže a druhý se brouzdal v ledovém oceánu. Moc práce neměli, protože většina turistů měla stejně větrovky. Po kafíčku a zabalení věcí do auta (časově rozuměj min 2h) jsme se vydali po severním pobřeží dále na východ do národního parku Picos de Europa. NP skýtá hory vysoké přes 2500 m.n.m. a pro turisty je tu připravená síť označených cest pro pěší i horolezecké túry a výstupy (výlezy). My jsme na žádnou túru jít nechtěli, jen jsme chtěli kolem projet, případně zakempovat. To se bohužel nepovedlo, protože nikde nebylo vhodné místo. Tak aspoň, že jsme projeli tou kouzelnou krajinou…bože, mně ty hory tak chybí!!! To si neumíte představit, jak já se těším, až polezu na nějakej kopec a z něho se rozhlédnu do krajiny!!! Přejeli jsme tedy kempovat na pobřeží, kde jsme zaparkovali na hraně kopce u další karavanů. Byli to nějací Švýcaři…pěkné karavany, pořádek, byli potichu. My přijeli s tím naším ušmudlaným tranzitem, vyložili věci na kupu a byli hluční…nojo, východní Evropa přijela. :-DD Místo to bylo úžasné – výhled na moře a na okolní louky…, ale ten vítr, takhle nefouká ani na Barrandově!! Ten večer jsme si připadala jako z povídky Vítr od Bradburyho.

Ráno nás probudilo sluníčko, bezvětří a teplo! Takže jsem se s Klárou vydala k moři koupat, měly jsme strach, že do toho nevlezem, ale vlezly jsme! Dokonce to nebylo ani moc studený, jen byly velké vlny, takže jsem musela být stejně jen po kolena ve vodě, pak už mě táhly proudy sem a tam (ale jako namočila jsem se celá!). Před výjezdem na další plánované místo – Altamira, Bilbao, místo zvané malované stromy, oblast Rioja s vinnými sklepy a NP, kde to vypadá jako na poušti, s konečnou zastávkou Zaragoza, kde jsem měla nasednout na letadlo do Sevilly a ostatní jet do Prahy – jsme se nakonec rozhodli, že už tyhle místa vynecháme. Prohlédneme si Bilbao, přespíme a já pak pojedu už sama do Zaragozy, protože Zaragoza je přeci jen zajížďka a benzín a poplatky jsou žalostně vysoké a peníze už žádné + zážitky skupiny po měsíčním cestování už jsou dostačující. Do Bilbaa jsme přijeli v podvečer, já si našla spojení a hostel v Zaragoze, ostatní se šli podívat na Guggenheimovo muzeum. Před setměním jsme jeli hledat nějaké místo na přespání, vybírali opravdu dlouho, až pak Jirka zajel do lesa na pěkné místečko. Bohužel začalo pršet a museli jsme z lesa vyjet, protože ráno bychom už se z lesa autem nevyhrabali. Takže jsme nakonec přespali u silnice na maličkém odpočívadle…nebo tak přespali. Pršelo hodně, místa v autě opravdu málo, takže 3 holky odnesly spaní na sedačce pro 3…my s Jirkou to měli vpředu luxus. Nakonec k ránu se holky přesunuly za auto, ale stejně pak zmokly.

Před devátou jsme vyrazili zpět do Bilbaa, kde mě vysadili na autobusáku a pokračovali do Prahy. Já si koupila lístek na bus, zabookovala hostel a šla se podívat do Guggenheimova muzea. Byla jsem opět v sedmém nebi…vůbec z celého Bilbaa…není to jen to muzeum – ta moderní, zvláštní budova, ale mají takové i mosty a vůbec okolí. Muzeum mám nafocený asi 1000x!! Do muzea jsem se dostala docela pozdě, protože jsem stála frontu, ale i tak si ho užila. Líbily se mi i výstavy moderního umění, co byly uvnitř…asi proto, že jsem tomu i rozuměla a bylo to vtipné. Třeba jedna místnost plná televizí různých velikostí a před každou jiné staré křeslo. V každé televizi dávali něco jiného…takže jste si připadali jako na tržišti, kde mluví jeden přes druhého…mně to teda připomnělo scénu z The Wall – jak se kouká na tu TV a pak začíná Comfortably Numb. Nebo tam byly žárovky v takové velké krychlové králíkárně a různě svítily a najednou zhasly. I samotný prostor mě nadchl! Křivky, sklo, práce se světlem…no prostě paráda! Z muzea jsem pak běžela na bus, který jsem stihla na čas, a pak si užívala 4h jízdu autobusem po kraji zvaném Rioja. Už na severu Španělska jsem si trochu připadala jako v Anglii či Skotsku, zelená barva, proměnlivé počasí, malé vesničky s kamennými baráčky. Kraj Rioja na mě působil spíš jako Čechy…občas České Středohoří kvůli horám, občas zase Moravu (tenhle kraj je plný vinic a pěstuje se tu nejlepší víno ve Španělsku, což můžu potvrdit, protože teď akorát piju víno odtamtud). 4h utekly jako voda, já se z nádraží pak vydala do centra. Cestou do hostelu navštívila palác Aljafería, který má být údajně pozůstatkem muslimských dob, ale jak psal Lonely Planet, nemůže se rovnat Granadě, což měl pravdu. Nicméně za vstupné euro jsem měla radost, že jsem viděla krásné islámské ornamenty. Do hostelu jsem dorazila před devátou večer. Hostel naprosto luxusní – velká kuchyň, počítače s netem, wifi, v pokojích zamykatelné skříňky na elektronickou kartu, možnost pronájmu povlečení a ručníku, ve sprše dávkovač s mýdlem!! Jen slečny na recepci byly trochu divné. Když jsem se ptala, jak dlouho trvá cesta z hostelu na bus na letiště, tak ta jedna odhadla, že ta k 30 min a ta druhá, že spíš 45 minut…koukala jsem na netu na mapu už před tím a označila si do mapy odkud bus jezdí a nepřišlo mi, že by to byly 3km od hostelu…nebyly. Po návštěvě sprchy (bílý ručník jsem nabatikovala na hnědo-černou barvu po tom týdnu nemytí) a zalévací polévce jsem šla stopovat čas na bus na letiště. I s psaním smsky jsem to zvládla za 14minut…slečny chodí asi pozpátku, jinak si to neumím vysvětlit těch 45 minut. :-DDD Od autobusu jsem se vydala do centra, viděla katedrálu, most, řeku Ebro (vždycky jsem se o ní jen učila!)…no, moc mě to tam nebavilo, až pak jsem si všimla v mapě, že tu bylo Expo 2008 a kus od centra je spousta moderních pavilonů! Což mě zamrzelo, že jsem si toho nevšimla dřív, protože už bylo deset, hodně foukalo a mě začínala bolet hlava. Takže jsem se vrátila do hostelu. Další 3 spolubydličky tam ještě nebyly a zalehla kolem jedenáctý. Vstávala jsem v 5:15 a měla takový strach, že zaspím, že jsem raději vůbec neusnula. Teda usnula ve 3 do 4 ráno a zdálo se mi, že jsem zaspala a že už je 7 ráno a já balím nějaký oblečení, který mi visí venku po stromech…super sen! Letadlo v 8:20 jsem stihla, pak se kochala krajinou až do Sevilly, protože nebyly mraky. V Seville mě přivítala dopolední teplota 30 stupňů (odpoledne 40), opravdu nezvyk, když na severu bylo max 20!

Když to shrnu, překvapilo mě, jak je Španělsko různorodé (až že Portugalsko je úplně jiné od Španělska)…můžete si tu vybrat opravdu cokoliv, válení na pláži, lyže, venkovskou, horskou a vysokohorskou turistiku, jeskyně, památky, cyklostezky…neříkám, že tohle ČR nemá, ale Španělsko jsem měla vždy zafixované jako jet na pláž a ono to není úplně pravda. Krajiny jsou různé, mentalita, kuchyně a ty jazyky!!! Když jsme se učili o baskičtině, tak jsem si říkala…jooo, úplně jinej jazyk…jasněěě….a ono je to úplně jak z jiný planety! Horší než maďarština (promiň Petře:))!

No a teď mám před sebou A4 úkolů, co musím zařídit před odjezdem, papírování, potvrzení o ukončení studia (proto přestěhovali erasmus kancelář bůhvíkam), …ale i tak si užívám poslední týden naprostého nicnedělání…protože za týden už bude návrat do kruté reality. Teda ještě mi jí zbrzdí měsíční prázdniny, ale v září už začínám nanovo!

Sevillské ozvěny 3

A mám po zkouškách. Až na španělštinu (úroveň B2 je opravdu nad moje síly) jsem udělala všechno (teda ještě nevím jeden výsledek, ale učitel mě měl rád a napsala jsem na to ještě (krom zkoušky) práci v rozsahu bakalářky, tak snad mi to dá...). Takže kreditů je dostatek, mám radost, juch! Takže školu bychom měli, ale teď ta socializace.

Jak se udělalo teplo, tak jsem začala víc chodit ven s holkama a hlavně holky (Češky) začaly víc chodit na alternativnější scénu Sevilly. Takže jsem pak poznala jejich kamarády a kamarádky a začala se trochu socializovat a hlavně furt nebyla doma...už bylo načase, hehe!

Minulý týden byl ve znamení rozlučkových párty. Každý den "střídmé" pití alkoholických nápojů a těžká rána. :))) Aspoň jsem konečně minulý týden donavštívila všechny ty diskotéky, ze kterých mi celý rok chodily na email pozvánky. Holky ze mě měly srandu, po kolikátý jsem na týhle a na oný diskotéce...vždy poprvé. :-D Ale bylo to příjemný, jak je teď teplo, tak mohl člověk jít v sukni a v tílku a vrátit se ráno a nebyla mu zima. Ke vstupu na diskotéky dostanete poukaz na drink zdarma - většinou míchaný drink - rum s kolou, vodka s džusem a tak...Alkoholem nešetří. Příjemné...stačil mi vždy jeden. Zjistila jsem, že jsem o nic nepřišla...hudba naprosto příšerná (ani kdybych měla otravu alkoholem, tak by na to nešlo tancovat)...kluci, no... Problém je, že vás dovnitř pustí v případě nejen, že si vystojíte frontu, ale také musíte mít řádný dress code, což pro tuhle příležitost je : slečny = vysoké podpatky, co nejmíň oblečení v křiklavých barvách, chlapci = bílá košile, sako, černé/bílé kalhoty, slušné boty, někteří i kravata a tuna gelu na vlasech. Nevadí, že je 30 stupňů, ale kalhoty být musí. Na erasmáky jsou hodnější, proto jsem se dostala dovnitř (to víte, sukně na kolena, nenápadné tílko, nevyfoukané vlasy + nenamalovaná). Někdy jsem si říkala, že mě tam pouští s toho důvodu, že tam takovýho exota ještě neměli (hlavně na jedné diskotéce, zrovna se ochladilo a já měla kalhoty, asi jako jediná holka). Vrátím se k těm klukům...jak se pak máte bavit s nějakým klukem, který vypadá takhle? A hlavně, on se nebaví s vámi. :-D Jinak jsem si všimla (holky si všimly), že se tu kluci docela depilují, naprosto dokonalou mají depilaci nohou, to jim teda závidím :-DD No a pak ruce jsou taky klasika, ale podpaží už ne...No, jiný kraj, jiný mrav.

No, taky jsem zrušila internet u nás v bytě. Jsem na sebe docela pyšná, že jsem to zvládla s mojí stále neexistující španělštinou. Na druhou stranu...zrušila jsem ho k 1.7., přitom jsem věděla, že v Sevillákově zůstanu sama až do 8.7. (myslela jsem, že když to zruším takhle brzy, tak mi pošlou fakturu dříve a nepošlou...achjo) Takže teď týden chodím do knihovny. Je to docela zábava. Je tu úplně plno, všichni šprtaj, všechny to nebaví, spí na stolech nebo koukají po ostatních. Naprosto je chápu. Já teda před zkouškama do knihovny nechodila, byla jsem doma, ale hrabalo mi slušně. Nejoblíbenější přestávka byla s bublifukem. Bublifukovala jsem z balkonu nebo pak už i v obýváku.

Teď jsem ve svém volnu plánovala cestu po Portugalsku a severu Španělska. Taky se tu ochladilo, tak se dá vyspávat do aleluja. Taky koukám na všechny filmy, na který jsem se chtěla roky podívat. Dělám si pořádek již na 2 externích discích - filmy, fotky a hudba! Čtu si knížky. Vařím si dobroty. Jen už mi je trochu smutno, jak tu jsem sama. Takže už se těším, až přijede Jirka a jeho 7 slečen s tranzitem a pojedem cestovat. Měli (i těch 7 slečen nepřeválcuje jednoho chlapa a je tam měkké i, vždycky mě to pobaví :-D) už přijet dnes, jenže se nějak zpozdili a přijedou až v neděli. Včera jsem nakoupila nějaké dobroty v merkadoně a udělám jim pořádné španělské pochoutky - krevety, sépii na víně, salmorejo, guacamole, sýr, jamon a hlavně čokoládovou zmrzlinu! :))) Z merkadóny je prostě nejlepší! :))

Dneska taky naposledy uvidím spolubydlící z Francie, byla týden v Cordobě, aby nemusela platit nájem a komunidad, takže komunidad (35e) byl s Ančou na nás...trochu nás tím naštvala, že nám to dala vědět pouze týden dopředu. Dnes si přijde pro věci, vrátí mi peníze, co mi dluží a odjede domů. Ani mi nedala vědět v kolik hodin odjede, přitom jsem jí o to v smsce prosila (spolu se sumou, co si má připravit na vrácení)...Nu což...

Tak tedy, od 9.-20.7. cestuju, pak se vracím zpět do Sevilly, takže se můžete těšit na report a fotky z cesty. :)