Sunday, August 22, 2010

Konečně trocha kultury

Je to pomalu měsíc, co jsem nebyla na nějakém koncertu (Miguela opravdu nepočítám), ani výstavě, divadle. Proto jsem si koupila lístek (15euro) na XLII Festival de Cante Grande Ronda 2010. Ovšem na programu nebyl jen zpěv, nýbrž i tanec, po kterém mám asi teď „hlad“ největší. Festival se konal venku u městských hradeb, které byly krásně nasvícené, prostor akorát dělaný pro tuhle akci. U vchodu čekala spousta slečen, která dávala návštěvníkům po červeném karafiátu. Jsme se pak musely smát, jestli je to nějaká komoušská akce. :-D Jako první číslo přišel ve 22 hodin docela mladý kytarista, kterého, když pan uvaděč představoval, tak asi 5 minut vyjmenovával ceny a ocenění, kterých již dosáhl. Pak nastalo bohužel krátké (asi 10minutové) vystoupení klasické kytary…nic rychlejšího jsem asi nikdy neviděla. Moc pěkný. Jako druhý přišel starší pán s kytaristou a zpíval jejich klasické „žalmy“ lidovky. Lidi se hned chytli u druhé písničky a přibrukovali nebo s ním tleskali. Pán zpíval asi hodinu, na konec svého výstupu zazpíval část písně bez mikrofonu, a i když jsem seděla vzadu, slyšet to bylo velmi dobře. Jako další číslo jsem čekala, že přijde ten slíbený tanec… Ale přišel další kytarista se zpěvákem, nějací 2 synové, kterým to předal otec. Jejich výstup byl lepší, i když někomu ty žalmy splývají, po hodině opět výstup bez mikrofonu. Co myslíte, bylo další číslo taneční? Nebylo…přišel asi 70+ pán a opět kytarista. Nevím, jak se mi to povedlo, ale úplně jsem vypla a moc si z toho koncertu nepamatuju, protože ten ten zpěv tlačil až z paty, běs. Naštěstí pak už přišel tanec – v půl druhé ráno ráno. Jako doprovod 2 kytaristé a 2 přitleskávači. Za typickou tanečnici flamenka přišla na scénu Japonka! Ale musím říct, že byla dobrá. Jedno číslo bylo v zelených šatech, druhé, jak jsem předpokládala, se převlékla a měla červené s „vlečkou“. Jako třetí…už nepřišlo!!! Přišel pan uvaděč, že bude chvíli pauza, a pak přijde vyhlašování, na to už jsme ale nečekaly a šly domů. Když jsem zalehla do postele, slyšela jsem z venku asi vítězné číslo.

Jinak postřehy Španělů diváků. Neustále vám tam někdo kouřil pod nosem. Ano, na fesťácích u nás je to to samé…ale tady na tu akci, prostor…jako kdybyste si zapálili u Národního při venkovním představení opery. Nicméně jsem se pak dověděla, že před pár lety v Cordobě studenti kouřili normálně i na přednáškách v posluchárnách. :-D V půlce písničky za mnou starší paní hlasitě telefonovala. Ostatně pořád tam někomu zvonil mobil. Co jsem ale koukala, jak se lidi zapojili jak zpěvně, tak tleskajíce. I když paní telefonovala, dokázala zakřičet „olé“ na pěkně vystřihnutý zpěvácký kousek. Asi je chyba ve mně, brala jsem to jako koncert „vážné“ hudby, zatím co oni to brali, jako když jdou na Čechomory či Nohavicu, ale s tím, že se oblečou jako do Národního.

http://www.facebook.com/album.php?aid=197043&id=676379499&l=a319ccf3e5

Friday, August 20, 2010

Přípravy na balící výpravy


Velmi nám vyhovuje, že tu večer začíná od 23h, protože než se vyprdelí 4 holky, to je něco. Jsme docela rády, že tu s námi nebydlí ještě kluk, protože ten už by se musel oběsit – stále je plná koupelna, stále řešíme spodní prádlo, sex a vztahy, kluky i holky, bývalé i ty budoucí, kosmetika, depilace, … Většinou se začneme vypravovat hned po večeři (21h), abychom to do baru stihly na jedenáctou či později. V jednu chvíli je plná koupelna, pak proběhne módní přehlídka všech modelů, co tu máme a musíme je prozkoušet, pak se u toho začneme fotit a vznikne přiložené album.

Abych zjistila, co si myslí holky o našich výpravách „ven“, udělala jsem malé interview.

Já: „Jaké jsou naše výpravy?“

Lea: „Jedním slovem, tragické… jsme pro ty kluky tady moc dobrý a oni se nás vždycky zaleknou.“

Janča: „Myslím, že se musíme polepšit.“

Anča: „Jela jsem do jižního mačistického Španělska, abych potkala nemačistického Španěla.“

A já? Mně se zatím nepovedlo trefit do nějakého normálního věkového průměru. Na volné wifi jsem potkala neodbytného pána, který mě pořád zval na nějakou přírodní pláž kousek od Rondy, pánovi je asi 80+. A pak jsem asi nechtěně zamotala hlavu tomu mladíčkovi z letadla, jelikož jsme ho ještě potkaly v Malaze. Asi bych měla zkusit balící fráze: Tengo a novio nebo Mi amigo es un huchador! (mám přítele nebo můj přítel je bojovník :-D)

Holky se teď učily rozkazovací způsob, tak se nám do naší slovní výbavy dostala fráze - besame con la pasión (vášnivě mě líbej!), a pak ještě jedna follame (con la pasión)a to už překládat nebudu, to jsem se neučila. :-D V podstatě jsme potkaly jen ty 2 kluky první večer, které jsme v tom našem maloměstě potkaly už několikrát, aniž bychom se nějak zvlášť domlouvaly. Pak ještě egocentrického Belgičana, co tu žije 8 let, pak neodbytného antropologa, se kterým se můžete bavit pouze na spirituální úrovni, a v podstatě vás pořád odsuzuje a dokazuje si, jak je dobrý. Jediný kladný úlovek byl řidič autobusu, který Anču odvezl z krámu (která je přes celé město až domů), protože si jí pamatoval po našem vtipném výletu do San Pedra. Co je zajímavé a opravdu mě naštvalo, že jsem se dověděla až dneska od učitelek ve škole, je něco o tom antropologovi. Teď jsem trochu v navážkách, jestli to sem mám psát, když to čtou všechny naše maminky…ale budiž, není to žádný antropolog, není mu 34, jak avizoval, je to prý známý „úchylák“, co vopruzuje cizinky a furt se chce s nimi scházet, chodí a sonduje v knihovně (kam docela chodím) a je neodbytný, ale prej ho máme poslat doháje a snad dobrý. Jsem moc ráda, že má na mě telefonní číslo. :-D

Jinak jsem ještě chtěla dokončit naší letní romanci, kterou jsem tuhle zaspala. Barák mají kluci v samotném centru města, ostatně jako my, hehe. Na to, že je tatínek architekt, tak mají vše přeplácané, jednotlivé kusy nábytku jako ok, ale jako celek běs. Chlapci prý uvařili a dobrý. A taky tam mají wifi, takže jsem tam klidně mohla jít a poslechnout si koncert Kasabian, pak osvobodit naší (bordel) mámu Janču a jít domů.

Anča nadšená z jídla, které tam jedla, pozvala Octavia k nám domů další den a vařili spolu asi 4 hodiny. My jsme čekaly nedočkavě na jídlo k obýváku a krátily si chvíli macháčkem, při kterém jsme panákovaly 13% víno (hladové), byla jsem veselá velmi rychle. Asi kolem 23h jsme zasedli všichni ke stolu (viz fotka), podávalo se gaspáčo – polívka z rajčat s ledem – a pak brambory s vejcem, paprikou a cibulí, to už nevim, jak se jmenovalo. Dneska odjela Janča s Leou do Cordoby, kde už úspěšně našla Lea byt. Dnes se také pozval Octavio se svým bratrancem k nám domů, že prý budeme koukat na film…Terminátor 2, juchů! :-D Mezitím, co tohle publikuju, se mi snad podaří najít španělské titulky k Life of Brian.

Na závěr ještě pár hlášek před včerejším odchodem do bárů.

Lea (vystřídala na sobě už asi 4 modely a pořád se nemohla rozhodnout, co si má vzít na sebe, my s Jančou šly v džínech): „Tak já si vemu teda ty džíny, stejně jsou to debilové.“ Rozhodla tak po tom, co Janča řekla: „Ale dyť víš, jak se s náma baví, smrdíme Moldávií nebo já nevim.“ (tohle byla narážka na to, že se Janča dověděla od spolužaček Irek, se kterými chodí do třídy už 3 týdny, že ČR sousedí s Moldávii a Ruskem…holčiny dostaly i nápovědu, že jsme byli dřív ČSR, a pak jsme se rozdělili na ČR a …)

Jo a ještě poslední, ale pak už fakt končím. Včera jsme šly na tapas. Jeden bar, poblíž autobusáku. Bylo tam plno, tak si 5 slepic sedlo na bar. Číšníci z nás měli docela srandu. Objednaly jsme si asi 4 malé tapas, vino verano a sangrii. Sangrie ovšem nebyla s ovocem, ale s chlastem…asi 4 druhy zalité vínem a limem. To chci taky, řekla jsem si! Tak jsem si s Jančou dala druhou rundu sangrii. Pan číšník vyslechl naše přání a odešel ven před bar, kde stál asi 5 minut. Pak šel do kuchyně a něco povídal…mezitím vylezli oba kuchaři, že jako čistí bar a pozorovali nás. Pak se ještě chvíli bavili v kuchyni. Pak přišel pan číšníky, ještě jednou se optal, jestli tu sangrii myslíme vážně a začal míchat. Napočítala jsem 10 lahví alkoholu (gin, whisky, a pak nějaký sladký), pak to dolil trochem vína a úplně maličko limonádou (můj oblíbený Long Islands hadr). :-D No…musím říct, že to bylo fakt dobrý a rychlejší než ten macháček. :-D

fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=196482&id=676379499&l=e739ea7fc8

Wednesday, August 18, 2010

Postřehy odjinud


Po tímto nadpisem budu publikovat věci, které mě příjemně překvapily, nebo jsou pro mě zvláštní a nebudu se je raději snažit pochopit, jen se přizpůsobím, budu je respektovat či se jim budu pořád smát.

Asi všichni víte, že ve Španělsku mají přes poledne pauzu a prostě všechno natvrdo zavřou. Všichni se tomu v Čechách smějeme, jak jsou líní a nepracují…jenže tady je fakt vedro a nejde dělat nic a je to opravdu moc příjemný si dát oběd a po něm si jít lehnout... vstát ve čtyři a pak být vzhůru do dvou… Na ulici to akorát žije a třeba takoví popeláři nám tu před chvíli vybírali odpadky. S těmi odpadky je to taky zajímavé. Dostanete pokutu, pokud vyhodíte organické odpadky dřív jak ve 20h (kvůli tomu vedru). Ostatně teď, co mám wifi před domem, se s popeláři pravidelně potkávám. :-D Ale dost obhajování, že tu všichni tvrdě pracují, 16.8. v pondělí budeme mít volný den. Proč? Protože mají v neděli 15.8. svátek a jelikož vyšel svátek na neděli, tak ho slaví v pondělí (slaví=den volna). :-DD

Nad čím se ale asi budu rozčilovat nebo se smát, to je asi jejich balením po více kusech. Chceš si koupit jogurt? Můžeš, ale jen v balení po šesti. Chceš tomatové omáčky či kukuřici? Můžeš, ale jen po balení po třech. Je libo konzervy s tuňákem? Kup si jich pro jistotu v balení po šesti. Jako jo, je tu vidět ten důraz na rodinu a že všude tahaj děti a výchovně je nemlátí…ale singla to prostě vyjde fakt draho!

Co mě ale fakt pobavilo, bylo to, když jsem si šla k číňanům (krám, kde mají naprosto všechno mimo jídla, ale myslím, že si budete moct postavit s jejich nabídkou zboží zahradní domek, zavést si tam vodu a vybavit od kuchyně přes kancelář až po ložnici) a chtěla si koupit ořezávátko. Konkrétně jedno ořezávátko. Jedno ořezávátko stálo 75 centů, za tu samou cenu ale byla krabička s 6 ořezávátky. :-D 6 ořezávátek? Kdo koupí 6 ořezávátek? I když je fakt, že tu jsou početný rodiny. Koupí je Čech nebo velká španělská rodina. Inu, koupila jsem 6 ořezávátek, z toho jsem 3 dala holkám a zbylé si nechala, na doma a na do školy a jedno asi ztratila. :-D Anebo jich bylo jen 5. :-D Janča potřebovala gumu, opět bylo na výběr, buď jich koupit asi 12, nebo jednu velkou, tak to vyhrála ta velká, asi taky proto, že se jmenuje Milan a je česká. Doma jsme jí/ho naporcovaly. :-D


za Českou televizi se s vámi loučí Ája Špejlová

Prší prší, jen se leje

Tak abyste jako věděli, tak včera nám tu taky pršelo a dokonce i bouřilo s kroupy! Způsobilo to úplnou kalamitu, nemají tu totiž kanály, takže všude tekly potoky vody. Ve škole nám to zrušilo wifi, v knihovně taky moc nejede a na mé oblíbené půlnoční lavičce moc sedět nejde, když prší…Jinak si ale nemám naprosto na co stěžovat, na vedro se mi zvyklo lehce a vůbec už se nedivím, proč jižní národy nosí ve 23 stupních kalhoty. :-D Dnes jsem je měla taky.:-D Když jsme přijely a týden na to, teploty v noci neklesaly pod 25 stupňů, průvan nešel udělat ani v noci…Přes den bylo tak ke čtyřiceti, to byl běs. Teď se začalo postupně ochlazovat na max. do třiceti a méně – většinou, když jedeme na pláž, tak se ozimí. :-D

Doufám, že se vám v ČR udělá ještě aspoň na pár dní (ano, budu optimista, na pár týdnů ještě krásné počasí, které bude završené babím létem.

http://www.facebook.com/album.php?aid=196045&id=676379499&l=44d39486df

Sunday, August 15, 2010

Román nejen pro ženy na pokračování…










To jsme takhle vyrazily hned první večer po příjezdu do toho nejprovařenějšího baru v Rondě – Huskie. Je známý tím, že se tam schází všichni cizinci, kteří přijedou do Rondy (je tedy možné mluvit i anglicky), má otevřeno i dlouho přes půlnoc a také tím, že když chce Španěl holku cizinku na jednu noc, tak si určitě vybere. Hned první večer oslovil jeden kluk, zda-li slečna (Lea) nemá cigaretu, protože viděl, že kouří (ano, tady jsou vidět výhody kuřaček – nemáš oheň, nemáš zapalovač, …?) Byli dva a nabídli Janče a Lee, jestli si nezahrají šipky. Já s Andulou řešila nějaké velmi potřebné mimoslovníkové anglické fráze, a pak šly domů. Holky prošly ještě několik barů a diskoték. Helmut (nickname pro toho kluka Ley, protože vypadá jako Němec a prostě jeho španělské jméno si žádná nepamatujeme) se za pár dní opět ozval, ale jely jsme na povedený výlet do Marbelly, takže jsme nikam nešly. Teda nutily jsme Leu, dokonce jsme jí i začaly oblíkat a malovat, když ležela v posteli. Helmut to ovšem nevzdal a po školní párty (kde jsme ochutnali vše zásadní ze španělské kuchyně) jsme se opět setkali na mostě. Ten večer jsme se trochu prohodily, Lea měla teda Helmuta, já s Andulou jsme speakovaly s Octaviem (španělský bratranec Helmuta, narodil se jako osmý, proto to jméno). Bylo to taková symbióza, Andula házela témata k hovoru a mluvila, já jí radila slovíčka jejich přibližné tvary. Anglicky s námi mluvit nechtěl, dělá mu to prý problémy takhle skákat z jazyka do jazyka (ehm, z jeho rodného do jednoho cizího). K ránu jsme přišli pak k nám na byt, kde jsme připravili něco k jídlu, já se asi jako jediná najedla a čekalo se, co bude. Andula si ten večer vyzkoušela, jak umí krásně mrkat, což Octavia trochu rozhodilo, Lea měla další rande. Janča překládala, já způsobila jazykový faux pas a šla spát. Po půlhodině mluvení, kdo u koho bude spáti, odchází chlapci s bolavými těmi…srdci k sobě domů. Další den potkávám Octavia s Janou v knihovně, dokonce nás i pozdravil (a tak krásně se usmál…takže jsem dalších 30 min nemohla dělat dú). Myslely jsme, že už se neozvou, pro tu bolest. Ale co to? Sms na cestě do Malagy…Lea: „Ááááá, Helmut se ozval, máme dnes přijít k nim domů.“ Teď musím vysvětlit pár reálií, Španělé nikdy nezvou cizinky k sobě domů. Helmut je zazobaný, má několik bytů v Rondě a baráků v Seville. Octavio je syn architekta, který projektoval v Rondě ty nejzásadnější stavby. Jeho dům, kam nás pozvali, je hned u mostu s bazénem a určitě skvěle vydesignovaný. Helmut se ozval ten večer po našem příjezdu z Malagy, jestli přijdem k Octaviovi domů. Holky už spaly od podvečera, já šla ještě skypovat do města, zjistila, že je live přenos z Panenského Týnce a že mi na Kasabian nevydrží baterka jak v notebooku, ani ta moje tělesná. Znechuceně přijdu před půlnocí domů, vzbudim Leu, která se mě zeptá, zda-li nechci jít za Helmutem, při odpovědi „ne“ jde zase spát. Po chvíli ale s Janou rozsvítí a začnou to řešit. Hází si eurem a vychází, že chodit nemáme. Jdu si lehnout s dilematem, jít i přes moji neskutečnou únavu a vidět ten úžasnej barák a něco dobrého sníst, nebo omdlít do postele s tím, že si nebudu zase hrát na hluchoněmou a hledat záminky, proč odejít a nepřekážet…teda měla jsem je vymyšlený, že musím jít chytit wifi kvůli tomu koncertu, ale koncert by skončil, než bychom tam došly, holkám to děsně trvá. Holky mě pak budily, ale já už byla skoro omdletá a nikam nešla. Vzbudil mě pak jejich příchod a chichotání. Teď je poledne a ony mají hlubokou půlnoc, já jsem teď nasraná, že musím celý život prospat. Ale! Jsme tu ještě 14 dní, tak se k nim třeba ještě podívám, protože jak říká Dave Gahan (krom posledního koncertu) See you later. ;-)

Výlet do Malagy

V pátek večer jsme se vypravili busem do Malagy ve složení naší kouzelné čtveřičky vlastně pětičky, přidala se ještě Jindřiška za českou skupinu, za tu asiatskou to byl pak Korejec Če, Japonka Jessica a pak ještě 2 Číňanky. Je to vůbec vtipné ty jejich jména. Jak v naší kultuře, společnosti si nezapamatujeme nebo strašně komolíme jejich jména, dávají si naschvál „evropská“ nebo spíš americká jména, takže máme plnou školu Lukasů, Tomů, Džesik…Ale popojedem. Po cestě jsem měla prostřednictvím té nyní největší v ČR tatabojs fanynky přímý přenos z jejich vystoupení v Panenském Týnci. U první přenosové písničky Šťastnější jsem propukla v tichý autobusový pláč. Chudák Jana se lekla, že někdo umřel. Pak následovaly další – od depešáků Tleskáme častějc http://www.youtube.com/watch?v=N8by83NaC1c&playnext=1&videos=MXqVcRTLkK0 (Personal Jesus), Pitipiti pááá, kde mi zmizel signál a pak Vesmírnou (další pláč) a SkovkuBornSlippy, při které jsme přijeli akorát do Malagy. Ještě jsem zaslechla Mardošu, jak povídá, že po koncertu si můžete koupit trička, který jsou jako suchý! :-DDD V Malaze prodlužují metro, takže celé město rozkopané. Doufám, že bude i Sevilla, abych nevyšla z pražského cviku. ;-) Asi po 30 min docházíme na pláž, kde je postavená docela malá stage a né tolik lidí, kolik jsme mysleli, že bude. Zakempíme na pláži, namícháme vino veráno (červený víno s limonádou). Následují proslovy, kterým samozřejmě nerozumím a je právě půlnoc, kdy začne hrát fotbalová hymna (kterou tu slyšíte asi tak 100x denně a na kterou stále všichni zpívají a tančí) a spustí se půlhodinový ohňostroj. „Choreografie“ ohňostroje byla propracován na několik písniček…stále jsem čekala, že mi zahrají nějaké U2 (zde čti ú dos) nebo Tatabojs…né sranda, cokoliv promiňte mi ten výraz nesračkojidního, ale bohužel…Waka Waka, fotbalová hymna, a pak ještě podobné letní hity ala Shakira a horší. Po ohňostroji nastoupila kapela Miguela Boseho, na kterou, jak jsme se později dozvěděli, přijeli Španělé až z Barcelony, Valecie či Madridu. Z youtube jsem věděla, že to bude popík, ale že až takovej, to jsem netušila. :-D Ochutnávku si můžete pustit zde http://www.youtube.com/watch?v=1NEoln4Gu_A&feature=fvsr. :) Koncert neměl konce a podezřívala jsem Miguela, že to nejsou přídavky, co přidává, ale teprve jeho vlastní koncert a to před tím byla předkapela v jeho podání. :-D Koncert skončil po 2. ráno. Pak jsme si rozdělili hlídky a část lidí se pokusila usnout, škoda, že na pláži zůstala samé divná ne moc bezpečná individua, tak jsme to kolem 3. zabalili a šli se schovat do města. Před osmou už jsme byli na autobusáku, kde se s námi rozloučila asiatská skupina, která nebyla moc připravená na probdělou noc a jela prvním autobusem zpět do Rondy. My si daly kafe a přesunuly sena 30 min vzdálené vlakem pláže v městečku na T, na pláži v Malaze bylo smetiště a z moře se přes noc staly regulérní toitoiky. Jak už je naším zvykem, bylo zataženo a vypadalo to na déšť. Na pláži jsem si k sobě připnula batoh a vytuhla asi na 1,5h. Musela jsem spát velmi roztomile, protože jsem se probudila poslintaná s otevřenou pusou. :-D Vzbudilo mě začínající vedro a sluníčko! Byla jsem nadšená, že je teplo, a hned šla skákat do velkých vln. To jsem ještě netušila, že ten den bude úplné azuro a asi 40 stupňů ve stínu, čili do moře běh kvůli rozpálenému písku, z moře do sandálů, sprcha, k ručníku a hned se mazat, protože byl už člověk suchý, jak se domazal, začlo mu být fakt vedro a zase běžel do moře. (Na pláži nás balili ale z dálky nějací tři kluci s krycím názvem sejři, protože byli úplně bílí a samozřejmě pak u nás seděli staříci 70+) Na pláži to balíme v 16h, přesun do Malagy, kde jsme mohly jít ještě na sváteční průvody, ale jelikož jsme byly všechny spálené, jedeme domů. I já se spálila, mám krásně opálené sluneční brýle. Fotky z výletu tentokrát dříve na FB: http://www.facebook.com/album.php?aid=195115&id=676379499&l=94b0ba9b16

Thursday, August 12, 2010

Takový můj normální den
















Vždycky jsme s i myslela, když jsem koukala po nějakých jazykových kurzech, že vyučování 4 hodiny denně normální a 5 hodin denně intenzivní kurz je málo! Co pak dělá člověk zbylých 19h, nebo resp. 11h, když si dopřeje luxusu a spí 8h. Zažila jsem to už v Rakousku na intenzivním kurzu, kde jsme se učili 8h denně a odpoledne jsem se tam děsně nudila a večer vlastně taky. Tady je to jiné. Budím pravidelně a pro mě nepochopitelně sama už v 7:30, ale vstávám v 8:15, v 8:45 odcházím do školy, kde jsem před devátou. V 9h nám začne výuka. Nejprve do 11h gramatika, od 11:40 (po sváče a 40min na netu) následuje konverzace do 13h. U mě konverzace zatím vypadá jako jednostranný monolog, který stále není vedený z mojí strany, ale věřím tomu, že to jednou přijde! :) Po výuce většinou hodinu na netu, i když poslední dobou už umírám hlady a jdu rovnou domů, kde si dám oběd. Pak nastane dlouhé přemáhání si nejít jen přeci na chvíli lehnout. :-D Jenže ty moje spací chvíle…ehm. Po čtvrtý odpoledne, kdy jde vylézt ven, je širší stín a o pár stupňů chladněji, vyrážíme na picínu (koupaliště, bazén), který je asi 1,5 km od našeho domu. Tam se pokouším dělat nějaké úkoly, ale spíš kecáme a hledáme potřebná slovíčka k večerní konverzaci. :))) Z koupáku odcházíme po sedmý, pravidelně navštěvujeme místní krámek zeleniny a ovoce, toho kupujeme čím dál tím víc. Někdo, kdo si věří (Lea), si kupuje meloun, který váží i 8kg, trochu se to pronese, ale aspoň si člověk zaposiluje, viď Leo? :-D (neslyší mě…koukám vedle na film) S melounem i bez pak ještě musíme navštívit nějaký obchod s hadrama, takže zpáteční cesta ve výsledku trvá hodinu, ještě, že cestou tam jsou krámy zavřený. Pak něco ukuchtíme, je devět, kdo má úkoly, tak má co dělat, po 23h se začneme vypravovat někam ven, abychom před půlnocí někam vyrazily do báru, si procvičovat španělská slovíčka, někdo pak i ta francouzská… ale o tom bude zase jinej příspěvek. Já jsem minulý týden ještě objevila nezabezpečenou wifi kousek od našeho domu, takže kdo by se se mnou chtěl potkat na netu (skype, icq, FB, gmail, last.fm), tak má možnost kolem půlnoci a déle. No a pak kolem jedné dodělám ještě nějaký ten úkol (které dělám ostatně skoro celý den) a kolem druhé jdu spát.

Monday, August 9, 2010

Ronda, Ronda, to je město krásné...

Měla bych se pochlubit, kde vůbec bydlíme. Bydlíme v Rondě, na jihu Španělska.

Začala bych asi historií města, ale jen ve zkratce, je to velmi staré město, do 15. století bylo spolu s Cordobou hlavním centrem Arabů. Pyšní se 3 mosty, jeden, ten největší je asi z 19. století, druhý menší je z 15. a ten třetí maličký je ještě starší. Takže asi tak. :-D

My jsme si šly projít město samotné až o víkendu, kdy bylo konečně trochu času. Vzaly jsme to pěkně v šest hodin večer, když už bylo asi pouhých asi 30 stupňů. :-D Došly jsme skoro až pod most, kde se u proudící vody na kameni opaloval pěkný kluk do půl těla…viz fotky. Spolu s krásným chlapcem jsme narazily na obří husté pavučiny a Lea dostala trochu strach, že po ní lezou pavouci. Proto, když jsme se vyškrábaly z hustého porostu, zkontrolovala, jestli někdo nejde a sundala si tričko, jestli není ještě nějaký pavouk zatoulaný pod tričkem. Sice nikdo nešel, ale na naše místo bylo vidět asi ze 3 vyhlídek, které jsou v tomto čase plně vytížené. :-D A pavouka jsme žádného nenašly. Po výstupu od mostu jsme to vzaly do centra, kde jsme potkaly (jelikož byla sobota večer) několik svateb. Jak jsou svatebčané vyfiknutí? Jak říká Janča, ples v na Žofíně hadr, nic jsem takového nikdy neviděla. Jo a mimochodem, svatby nezačínají v poledne, ale od 19h večer. Skrz centrum jsme to ještě vzaly na druhou stranu Rondy pod druhý most, kde se nachází arabské lázně. Z těch fotky nemám, protože jsme tam byli první den a já neměla chytře foťák, nějak jsem spoléhala na Jirku, který tu ovšem není. :-D

mrkněte na fotky http://picasaweb.google.cz/andrea.stolfova/RondaRondaToJeMestoKrasne#

No a kde bydlíme my. Krásně česky řečeno, vychytaly jsme to úplně nádherně. Bydlíme v samém centru Rondy. Každý den chodím do školy přes ten starý most (19. století) a rozhlížím se do těch nádherných dálek. Taky na tom mostě fouká, což je v 99 % velmi příjemné osvěžení v těch vysokých teplotách. Ale zpět k bytečku. Bydlíme ve 2., posledním patře. Byt je celkem velký, obývák, kuchyň, terasa, prádelna, koupelna a 3 pokoje. Já a Anča bydlíme na samotce, Jana s Leou spí spolu na jedný posteli! :-D Vybavení bytu je výborné, až na klimatizaci, od které nám sebrali dálkové ovládání, abychom náhodou neklimatizovaly. V kuchyni máme i troubu, tyčovej mixér, lednici s velkým mrazákem na spoustu ledů do drinků a na zmrzku. Na terase krom šňůr na prádlo je i gril. Příští týden plánujeme grilovací párty, jen musíme ještě koupit uhlí (mají ho tu na litry místo kila). :) Z mého pokoje se jde ještě na druhou zastřešenou terasu, kde většinou večeříme.

Do galerie s fotkami jsem přidala ještě 2 fotky ze školy. Je to stará budova (jako tady všechny až na satelitní městečko u Rondy). Dole je kancelářské zázemí a v dalších 2 patrech jsou učebnic, celkem je jich 10. Já chodím do učebny číslo 5. Každá učebna má svojí fungující klimošku, jako tu mají ostatně všude, jinak by tu fakt někdy nešlo vydržet. Dokonce mají i pro klimatizaci cit, né jako u nás doma, kde musí všechno vyklimatizovat na příjemných 17 a míň stupňů, aneb jak na naše prostory budete vzpomínat ještě příštích 10 dní s antibiotiky.

http://picasaweb.google.cz/andrea.stolfova/Byt#

Sunday, August 8, 2010

Povedený výlet k moři

Doufám, že díky tomuto příspěvku budete mít veselý zbytek dne, protože pan řidič autobusu ho určitě dnes má a tuhle historku bude moct povídat ještě celý měsíc…přejděme tedy k historce.

Rozhodly jsme se, že pojedeme na pláž do San Pedra. Byla možnost jet autobusem v 6.30 a pak až v 10h…takže který spoj vybrat? Na místo se člověk dostal přibližně za hodinu, vedro je tu pořád a do dlouho a hlavně jsme chtěly užít celého dne u moře, takže i s prohlídkou města jsme vybraly v těch 6.30 (a na tuto hodinu jsme se ještě domluvili v pátek s kamarádem Čechem, na kterého jsme bohužel neměly kontakt a který ve finále na tu hodinu nepřišel). Neděle ráno, 5.15 zvoní budík, 5.20 vstávám…hrozný. Jdeme potmě prázdným městem, místy je slyšet ještě kalící omladina. Autobusák zeje prázdnotou, v tom nastartuje jeden autobus, vrháme se na něj a pan řidič se překvapeně ptá, kam jedem??? Když jsme řekly, že na pláž, padnul smíchy do kolen. A taky povídal, že v San Pedru je pláž fakt hnusná, ať jedeme ještě dál do Marbelly, ale musíme přesedat. Do San Pedra přijíždíme asi v 7.45. Naštěstí už se skoro rozednělo, tak s ručníky a slunečními brýlemi nevypadáme až zas tak tolik divně. :-DD Do Marbelly se mi jet nechce, tak jdeme zhodnotit tu „hnusnou“ pláž v San Pedru. Jdeme asi 10 minut naprosto luxusními vilami a nádhernými přízemními hotýlky. Říkala jsem si, ááá, pan řidič neví, o čem mluví, vždyť já byla u moře i v Oděse a to je teprv hnus…a navíc procházíme takovým luxusem…Po příchodu na pláž nastává naprosté…zklamání. Pláž je fakt hnusná. Černý hrubý písek, kameny, špína, velké vlny a co víc, zataženo. Rychle se rozhodujem (asi 30minut), že pojedeme do Marbelly, nasedáme tedy na bus a za 10minut už nás vítá 100% turistické letovisko aneb jak řekla Anča, kdybych tu měla žít, tak chodím každý den do mekáče, aby mě to dřív zabilo. :-D Cestou na pláž nikde ani noha, jen městská úklidová služba a my. Podél pláže na kolonádě už to ale žije…sportovci. Ani se nedivím, počasí měli tak akorát, pod mrakem a asi 20 stupňů. A co my? My si našly kousek pláže bez placených prázdných lehátek, nasnídaly se domácí sváčou a ač nám vůbec teplo nebylo, naskákaly do moře. (ještě vtipná scéna s převlíkáním do plavek, na můj spodní díl si počkal postarší pán na kolonádě, škoda pro něj, měla jsem sukni) Po osvěžující koupačce se rozhodujeme, v kolik pojedeme…autobus ve 14.45 je přeci jen pozdě, jelikož je úplně zataženo, pláž je stejná (možná o trochu lepší) jako v San Pedru, město je letoviskem a plné důchodců! Z Marbelly odjíždíme v 11h a po přestupu ze San Pedra (kde nám vynadala dispečerka, tak jako v Moldávii a na Ukrajině - mám na to fakt štěstí) se vydáváme zpět do Rondy. A koho pak nepotkáme? Áááá, je to on, stejný pan řidič. Už od křižovatky na nás houká a neuvěřitelně se směje! Běžíme k němu a on nám říká, copak copak? Už jedete zpátky? Já vám říkal, že máte jet později. Chceme nasednout, ale pobaveně nám povídá, že jede do Sevilly, že do Rondy jede autobus za ním. Na podruhé nastupujeme do správného autobusu a loučíme se se San Pedrem a právě vysvitnutým sluncem a azurovou oblohou. :-D Podtrženo, shrnuto…příští víkend jedem určitě zase k moři. Navíc se večer předtím ozval mojí kolegyni kluk, kterého potkala v baru, jestli zas nepřijde na druhé rande a ona nešla, aby ráno vstala…chudák. Ještě mrkněte na fotky, protože k moři z Rondy se jede po mooc pěkných serpentinách.

Opravdu byla paní Obamová v Rondě?

Konečně nemusím vstávat v 8h a můžu si přispat. Kolem jedenácté vyrážíme do města, jelikož má přijet paní Obamová. Nad Rondou létají vrtulníky, policie všude. Jen co vylezu ven, vidím kolonu ohromných amerických aut a místní policie. Běžím tam a pak čekám asi 30min na slunci asi ve 2 řadě. Lidé vypadají zmateně, nevíme, kde vůbec je. Kolona po 30 min odjíždí a my se vydáváme za ní na náměstí, kde už čeká spousta lidí (ale zdaleka ne tolik jako v Praze za Obamy). Opět vyhlížíme stejným směrem jako dav. Po 30min už se začínáme docela nudit a pozorujeme vše, co se dá. Kameramany, fotografy se krabičkami od mýdel, ale i sklem velkým jak dalekohled do vesmíru, americká auta (která se sotva vešla to španělských uliček, místní ochranka si musela určitě říkat…hm, jak to že jsme spolu s auty nepřivezli i širokou americkou silnici?!), americkou ochranu, která je v nenápadném civilu a taky místní policii. A tam se to stalo. Našla jsem jednoho naprosto dokonalého policajta. Hned jsem ho začala fotit…A co to? Slyšíme pískání a volání a najednou vychází nějaké černošky…kruci, ta ochranka to má ale zvládnuté, přivezla si s sebou celý štáb podobných černošek! :-D Ale pak jedna začala mávat a lidé volat Mišéééééééél a bylo to jasné. Bohužel jsem jí do svojí krabičky od mýdla asi nezachytila, ale tak všichni víte, jak vypadá. Nasedá do auta a zase někam s kolonou odjíždí. Dav se vydává za kolonou a my za místními policajty, kteří by měli přeci znát tu nejkratší cestu. Mezi nimi je i on, mého srdce šampión. Volám na kolegyni Anču, Andulo, dělej, běžíme za ním, koukej, jak má krásnej zadek! V tom se za námi ozvou nějaké Češky a komentují mé zvolání…hmmm, vidím, že je to všude stejné! :-DDD U kolony ho zase ztrácíme…pak se rozpadne i kolona. Jdeme se povídat tedy ještě ke koridě, třeba bude něco tam. A ejhle, další dav lidí, televizní štáby a po chvíli se zase šťastně shledáváme s mým (naším) idolem. (H)ugo mu říkáme. Opět tam krotí s ostatními kolegy klidný dav, aby se posunul dále od koridy. Naschvál si stoupáme hloupě, aby se nás dotknul, jenže nás vždycky zažene nějaký asi o sto let starší kolega! Opět stojíme asi 30min na slunci, pak to vzdáváme a jdeme do parku a na vyhlídku si konečně vyfotit výhled z Rondy. Poté se vracíme ke koridě, ještě pár fotek Huga a jdeme domů, já stahovat plnou kartu fotek mého úlovku. :-D Ještě se naskytlo pár otázek, opravdu jsme jí viděly? Nebude zítra v novinách: „ Moskva přivítala Mišel a Ronda truchlí. Třetí světová na spadnutí. Španělsko bojkotovalo všechny mírové smlouvy. Tanky před Rondou. Ronda opět prosadila svou nedobytnost.“? :-D

K večeru, asi kolem šesté si jdeme konečně projít tohle nádherné město. Ale to zas další příspěvek, hlavně fotky. ;-)

Thursday, August 5, 2010

Slovník

Bez slovníku jsem tu jak bez piškotů (těch dětských, co se jí) na tanečním sále. Je to můj drahý a velmi důležitý kolega. Krom toho, že v něm neustále něco hledám, začala jsem se z něj ve svém voném čase učit slovíčka. Pěkně popořadě od á a jelikož už jsem tu nějaký ten den, dostala jsem se k písmenu bé. A co nenajdu? Slovíčko Bono? Znamená to mimochodem opukázka, dluhopis...co najdu u dé nebo u gé? No, nebudu předbíhat a nechám se překvapit...;-)

Příjezd a první dny

(již jste asi četli v hromadném emailu)

Začnu od neděle, tu část loučení raději vynechám a asi i to, že v letadle už jsem začala nabalovat souseda, samozřejmě pro mě nic, jen jsem sondovala, kdybyste nějaká chtěla, jmenuje se Matěj a akorát bude maturovat. Studuje teď v Malaze a číslo na něj…mám. :-D Někdo něco říkal o zajdech na filmu Moskytiéra, co Terko D.?

Pondělí – dnešek, hned ráno nástup na devátou do školy, kde říkáme, že umíme un pocito (maličko) španělsky. Dostáváme test na 60 otázek a pak 2 otázky na rozepsání. Rozvedla jsem každou asi na 2 věty. Kolegové z kurzu popsali celou A4…. Pak následuje velmi rychlá ústní zkouška, paní učitelka nechtěla slyšet moje tvrdě naučené věty, jak se jmenuji, odkud jsem, že mám sourozence a dokonce i synovce a že jsem pracovala na recepci (minulý čas). Ve zkratce, byl to rychlý monolog.

Poté získáváme kartičky na bazén a čeká nás prohlídka města od rovných 12h…velké vedro moc není-ve stínu. Ale vážně, myslela jsem, že to bude horší, pražská vedra byla horší…haha teď to zakřiknu a zítra se rozteču. Prohlídka trvá asi do 14h, pan průvodce se jmenoval Jesus, ale vysvětloval nám, že ho nemáme oslovovat po anglicku džízis, ale jak dodala kolegyně, ale pouze God. Prohlídka byla španělsko-anglická. Asi z 20lidí, co přijeli na srpnový kurz, tak jsou 3 Američanky, 2 Asiati, 2 Poláci a všechno pak Češi.

Po prohlídce se pak plazíme ve velmi hubeném stínu budov nakoupit a s neskutečně těžkým nákladem domů. Po cestě nás balí spousta chlapů, tak 70+…ale s taškama nepomůžou! (pozn. Teď mi to word opravil na napomůžou!!! Asi to programoval chlap:-D)

Po pozdním obědě se vydáváme asi do kilometr vzdáleného bazénu. Příjemná voda, stín a trávník. Spousta náctiletých, jedna dvojice obsadila v pozdním odpoledni dětský bazének a prováděla relativně pravidelné pohyby…čehož jsme hned využily k naučení se užitečných frází…nebo spíš jen slovíček jako třeba pravidelné pohyby.

Doma si vaříme večeři pak sangriový kompot a nadšeně se ještě společně fotíme…

Za zvuků Dava a jeho Personal jesus uzavírám první den…uvidíme, co sem napíšu zítra a jestli si nabrečím do klávesnice po 4hodinách naprostého neporozumění a neschopnosti komunikovat.

Jak se Ája učí blogovat

První pokusy o blog....