Saturday, September 25, 2010

Výlet Cueva el gato


Tradiční víkendové výlety jsme završili cestou (po překladu) ke Kocouřím jeskyním. V průvodci jsme našli, že vstup je zdarma, žádné otvírací hodiny, což je tady ve Španělsku velmi neobvyklé. Po příjezdu k jeskyni jsme zjistili proč. Byla u ní cedule zákaz vstupu, ano ano jak říká Jirka, plná dvojitá čára není zeď. Jenže jsme neměli čelovku a kameny byly hrozně ohlazené a klouzaly, takže jsme výlet do jeskyní s krápníky a jezírky vzdali. Chtěli jsme si udělat aspoň pěší výlet v okolí jeskyně, dokonce jsme našli i začátek turistické cesty, po 2 km se cesta ztratila a my zas přišli na silnici. Vrátili jsme se tedy k autu s tím, že přejedeme na jiné turistické trasy. Vybrala jsem jednu krátkou pěknou s hradem, jenže jsem si jaksi nevšimla na té mapě bez vrstevnic, že je tam takový hnědší proužek, který značil převýšení jako kráva, takže v 17h jít na výlet, který je na 4h jen tam mít cenu nemělo. Přejeli jsme do vesnice, kam jsme měli dojít, kde je ten hrad. Hrad-spíš opevnění, ve kterém byl hřbitov. Ve městě spousta turistických cedulí, mapka města, vyznačený okruh, kterým máme jít. Vesnice se dala přejít z jednoho konce na druhý asi za 5 minut. Městečko naprosto mrtvé a to jsme tam byli k večeru, takže už siestu neměli…mi pak přišla Ronda jako velkoměsto. :-D No, tenhle příspěvek nic moc, ale skypuju u něj, takže to mě snad trochu omlouvá.

fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=237729&id=676379499&l=e0bcabf3fc

Wednesday, September 22, 2010

La casa del rey Moro

Tenhle objekt mě tu přitahuje asi nejvíc. Skoro každý den musím chodit na protější vyhlídku se na něj koukat…Nevím, jestli je to tím, že je tu skoro jako jediný v tak bídném stavu, ale něco na něm je…a taky si myslím, že jsem ho kdysi vlastnila. :))) Z paláce je prokopané schodiště skálou dolů k řece. V Rondě se kdysi dětem hrozilo, že jestli budou zlobit, tak tam půjdou nosit vodu. Je to docela fuška sejít to po tmě skálou dolů, nabrat tam 2 kýble a jít zas nahoru. I prý Obamová měla problémy s dechem nahoru a to nic nenesla. :-D

K paláci patří zahrada, která byla vyprojektovaná až ve dvacátých letech dvacátého století.

Objekt je nyní v naprosto bídném stavu, potřebuje komplet opravit. Zahrada je udržovaná, ale asi jen díky turistům, kteří sem v hojné míře za 4 eura chodí.

Takže…až někdy dostuduju a opravím Terasy Barrandov, přijde na řadu tohle…snad to do té doby nespadne. :-D

Fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=237102&id=676379499&l=8798bf3c10

Tuesday, September 21, 2010

Zhodnocení kurzu


Už se mi to tu krátí, v pátek píšu test a v sobotu zvedám kotvy tvaru 20 kg kufru a mířím se zabydlet do Sevilly. Musím říct, že kurz tady byl parádní, jak z pohledu studia, tak místa. Sice tu tenhle měsíc říká spousta lidí, že tu nejde NIC dělat, že je tu hrozná nuda, což asi je, ale já prostě hodně odpočívám a je velký dilema jít na net do cukrárny, nebo ještě chvíli ležet odpoledne v posteli. :-D V srpnu to bylo dobrý, protože byl otevřený venkovní bazén, teď už je tu na ně zima, takže otevřený není. Ani to moře mi tolik nechybí, možná taky proto, že pláže Marbelly mě opravdu nenadchly. Ronda, jak už jsem psala, je malé, ale historické městečko, pár barů a lidi z nich potkáváte po městě, aniž byste někdy chtěli.

Co se týče školy. První týden v srpnu to bylo hrozný. Propsala jsem si gramatikou, ale ze slovíček jsem věděla naprostý prd, takže cokoliv jsem pak měla za dú, tak jsem musela komplet přeložit. Konverzace šla, protože tam jsem nabírala hromady slovíček, protože jsme vždy něco popisovali a mluvila spíš kantorka, no, mluvila, hlavně předváděla. Když jsme četli na hodině článek a já nerozuměla ani jednomu slovíčku, jen slovíčku ministerio, což je překvapivě ministerstvo, tak se nás lektorka zeptala, jestli všemu rozumíme, projížděla článek očima a pak začala vysvětlovat slovíčko ministerstvo. :-D A takhle to je do teď, vysvětlují se slovíčka jako hipoteca (hypotéka), física (fyzika),…Po prvním týdnu, kdy jsem nevěděla, ani jak se řekne strom, jsem měla bohatou slovní zásobu o slova jako sněžit, sněhulák, mop, kompas, hřbitov, být nevěrný, lézt do prdele, být pupkem světa (fráze, že Američani jsou pupek světa), mrkat normálně, pak mrkat jako holka, když na někoho mrká, kocovina, být opilý, někoho balit, ošahávat a tak. :-D Ale ještě to nemá na lektorku, kterou máme od září na gramatiku, co má pak skupinu po nás na konverzaci, tak se učili první hodinu maz v uchu a tak. :-D Taky si tu studenti stěžovali, že se učí sprostý slova. Mně to zas tak špatný nepřijde, aspoň poznám, když mi někdo nadává a hlavně, co mi pěkného říká. Ale je to vtipné. Mít přes celou tabuli napsané JDI DO PRDELE! Nikdo nevěděl, co to znamená a teď nám to začala vysvětlovat…A za pár minut, když jsme to pochopili, tak výbuch smíchu a rychlý zápis do sešitů. :) I když tyhle slovíčka a slovní spojení se pamatují lehce a hned… Jak pořád hledám ve slovníku, všimli jste si někdy, jak málo máme českých slov na „j“?

Gramatika - ohromný posun, o tom žádná. Vyplnila jsem tu spoustu cvičení, jak ve škole, tak pak doma za dú. Horší je to s mluvením, praktikuju španělštinu jen ve škole, a jak bydlím s Češkama, tak doma mluvíme česky. Odpoledne a večer se dá mluvit ještě s lidma ze školy (nečechama), ale v srpnu tu bylo spousta Asiatů, kterým prostě nerozumím ani za mák, teď v září tu jsou Američani, tak aspoň člověk cvičí angličtinu. Jinak proniknout do komunity Španělů je docela těžké (nebo aspoň pro mě, asociála), někde se vetřít v báru nebo večer v parku nebo v mekáči, kam chodím skypovat a oni se mi smějí. Po srpnových zkušenostech s úchyláky jsem se na to vyprdla a počkám si na Sevillu, kde už mám pár kamarádů z Prahy, když byli na Erasmu u nás. Uvidíme, jak často mě budou chtít vidět, když mi to pořád tak píší na FB, když budu konečně v Seville (jednou, dvakrát?). :-D

Příští týden mám začít chodit do školy v Seville. Do teď nevím rozvrh, brožurky, ve kterých to mělo být napsané, tak se letos prvně tisknout nebudou. Internetová stránka pro studenty Erasmu, kde mají být nějaké informace, je zatím nezprovozněná a náš koordinátor je už 14 dní na dovolené. Ti, co mě znají, si dovedou představit, jak tohle psychicky nesu, když nevím, co vlastně pořádně bude, krom přejídání a neuvěřitelné chuti na sladký se mi zdají ještě hororové sny a vlasy hojně padají a padají a padají…

Výlet na Acinipo a el Torcal podruhé

Minulý víkend jsme se rozhodli, že budeme výletovat opět 2 dny, ale přespíme doma. Chtěli jsme jet v pátek po škole a v sobotu na kratší výlety, abychom měli neděli studijní. Problém byl ale s počasím, v pátek nebylo moc teplo, asi jen 28 stupňů…ne kecám :-DD, pršelo, hodně pršelo. Dokonce to bylo i ve zprávách, někde napadlo tolik krup, že to měli místo sněhu. Na první výlet jsme tedy jeli v sobotu. Kolem 9:30 jsme vyjeli asi 20 km za Rondu na místo zvané Acinipo, kde se nachází římské rozvaliny…chvilku jsem přemýšlela, jestli se tam hodí to množné číslo, ale hodí, jsou tam totiž rozvaliny dvě. :-D Zbytek divadla a zbyteček lázní. Místo není zas tak mrtvé, jak by se na první počtení zdálo. Mezi dvěma rozvalinami a kupou kamení spásají trávu ovce a koně. Místo je na kopci, takže krásný rozhled (trochu jsem se o něj bála, protože jsme vjížděli do mlhy a mraků, nicméně kopec byl naštěstí tak vysoký, že jsme se dostali nad oblačnost). Po Acipinu vyrážíme do vesničky Setenil, kterou mi doporučila paní v turistických informacích. Až na místě jsme zjistili, že je to vesnička postavená v kopci a mezi skalami. Ulice jsou jen jednosměrné, chodníky neexistují a člověk má docela problém, když potká auto, musí se vcucnout do omítky nějakého z baráků. :) Ve městě jsem se přejedla (jak jinak, že?) fíků, mňam. :)

Další den jsme vyjeli na skály El Torcal blízko Antequery. Sice už jsme tam byli, ale po západu slunce a nic moc jsme z toho místa neměli, krom výhledu na svítící Malagu (jak z městských světel, tak z bouřkových mraků). Vyrazili jsme v 8:30 z Rondy, na místě jsme byli lehce po desáté. Zcela sami, akorát otvírali turistické informace, kde jsme se dověděli, že nám žádnou mapičku okolních skal nedají, že se tam nejde ztratit či sejít z cesty…ano, povedlo se nám to. :-D Malý posun kupředu vidím ale v tom, že jsme našli začátek cesty. Cesta byla jednosměrná a tvořila malý a velký okruh, na který se napojovalo z malého. My se ale nenapojili na velký, takže jsme si ho pak střihli v protisměru. Díky našemu brzkému příjezdu jsme se vyhýbali pouze asi 10 rodinám, později by to bylo horší. Cestou jsme pozorovali něco jako kamzíky, orly a zobali ostružiny, kterých tam bylo na tuny. Já teda nezobala, já je žrala jako nezavřená, takže se mi pak na konci cesty udělalo pěkně zle. Po El Torcalu sjíždíme do Antequery najít jeskyně, které mají být ve městě. Jelikož byla neděle a tady v neděli fakt nikdo nedělá, byli turistické informace zavřené. Ptáme se tedy místních, kteří říkají, že daná jeskyně je asi 1,5 km za městem, směrem na Malagu. Jeskyně po nějaké době nacházíme a zjišťujeme, že jsou v neděli otevřené pouze do 14h. My přišli půl hodiny po. Smůla…Je to tu stejné jako s obchody, mají odpolední několikahodinovou přestávku, tak to mají i památky. Takže je nereálné za den projít víc památek, protože se vždycky trefíte mezi 14-17h. Chceme se jít přejíst aspoň zmrzliny do obchodu jako posledně, jenže…obchod je zavřený. Hledáme teda nějakou hospodu, kam si sedneme, jenže všechny jsou zavřené. Po půlhodinovém hledání konečně potkáváme otevřený bar i se zahrádkou, kde si něco dáme. Jsem ráda, že tu nemusím odhánět servírku každých 5 minut, že si opravdu už nic dalšího nedám, ale jak chce člověk zaplatit, tak už ho to po půl hodině nahánění přestane docela bavit. Ne, neodešli jsme bez placení, ale měla na mále.

fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=236830&id=676379499&l=42794cedcd

Sunday, September 12, 2010

Výlet na El Chorro

Na víkend jsme s Lenkou, Adamem (vrátnice) a ještě s libereckou dvojicí Míša a David vymysleli výlet. Vyjeli jsme v pátek odpoledne a dojeli autem do asi 100km vzdáleného místa jménem El Chorro. Místo je známé 3 přehrazenými jezery, ve kterých se dá koupat a místní elektrárnou. Je známé také El camino del rey (Královská cesta), která byla vybudovaná z různých můstků pro krále, který sem přijel vodní upravené dílo otevřít, aby se mohl kolem projít. Cesta je bohužel teď ale v rekonstrukci, takže jsme jí neprošli. Dá se na ní dostat z tunelů pro vlak, ale tam prý často stojí policii a chytá neposlušné turisty a dává mastné pokuty. Z vesničky El Chorro jsme se vydali pekelnými serpentinami na místo zvané Bobastro, kde Omar ibn Hafsun místní Robin Hood měl baštu a revoltoval proti „Cordovan“ kalifátu v 10. století. Do místních rozvalin se nedalo dostat, protože bylo už kolem sedmé večer a památka byla zavřená. My pokračovali dál, protože v devět se stmívá, najít nějaké místo, kde zakempíme. Místo jsme našli na vrcholu kopce, udělali pár kýčovitých snímků západu slunce a odpočívali s lahvinkou vína. V noci bylo vidět spousta hvězd a v krajině, jelikož je posetá větrnými elektrárnami, to byla jedna velká stroboskopická diskotéka. Spali jsme v lese a v noci dost foukalo, stromy se kývaly a já jsem si vzpomněla na Twin Peaks, sovy nejsou tím, čím se zdají být, a na záchod si došla radši až ráno. :-D Ráno vyrážíme k jezerům na koupačku, před jedenáctou u nich nikdo nebyl, člověk se tam koupal sám, ani nám to nepřišlo divné…nojo, Španělé, na ně už je v září zima, ale kolem poledne se to začalo slejzat, rodiny se řvoucími dětmi a rádiem, takže jsme sbalili kufry a pokračovali dál. Dostali jsme mapičku, kde byly zaznamenané trasy na pěší túry, tak jsme si řekli, proč ne. Vybrali jsme jeden úsek, ze kterého jsme měli obejít část jezera. Našli jsme místo, odkud tabule ukazovala směr, nicméně cestu ztratily hned. Ani jsme se jí nesnažili hledat, protože značení cest nula, a chodili po prašných cestách kolem jezera. K autu se vrátili už po silnici. Až pak jsme z mapy poznali, že ta značená cesta (7km) bylo po silnici…achjo, hlavně, že tu jsou všude cedule, kolik na to dala peněz EU. Jelikož se udělalo neskutečné vedro, vrátili jsme se k tomu nejmenšímu jezeru a ještě jednou se vykoupali v průzračné vodě. Pak nasedli do auta a jeli do města jménem Antequera, která je na historii velmi bohaté, spousta kostelních věží, svou největší slávu mělo v 15. století. Hlavní dominantou města je hrad Alcazaba, do kterého jsme se nedostali, protože už byl zavřený. Dostali jsme se alespoň na hradby, ze kterých byl překrásný výhled na město. Pak už jsme prošli uličky města a dostali chuť na zmrzlinu. Co je lepší, dát si kopeček za 1,50 eura nebo koupit v obchodě celou vaničku za 1,70 a k tomu lžičky? Vyhrála to vanička, akorát neměli menší balení lžiček, takže jsme jich museli koupit pouhých padesát. :-D Přejezeni čokoládovou zmrzlinou (a Lenka pak na to brambůrkami) vyrážíme na poslední místo El Torcal. El Torcal skalní město, něco jako v Českém Ráji u Zlatého Rohozce nebo Adršpach. Liší se to tím, že skalní město je na kopci. Fotky z toho nemám, protože už jsme dojeli po deváté a bylo už šero. Nicméně výhled na zbytek červánkového nebe a pak tma tmoucí, v dálce svítila Malaga a nad ní se bleskalo z bouřkových mraků. Už jsme nepřespávali, abychom v neděli udělali něco do školy, takže jsme si řekli, že sem ještě jednou přijedem a pořádně to všechno prozkoumáme.

fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=234526&id=676379499&l=24d704ef7a

Monday, September 6, 2010

Dáme si do bytu do bytu…

V pondělí ráno jsme já s Ančou vyrazily do Sevilly hledat byt. Já jen s batůžkem, Anča se sportovní taškou, 2 kabelkama a 2 igelitkama, aby se to všechno dobře neslo. Cestou tam se nám rozbil autobus, takže hodinové zpoždění. Janči španělský kamarád, který na nás čekal, si aspoň přečetl celé noviny. Stěhujeme se k němu do bytu a z něho pak razíme do centra se koukat po inzerátech. Na pondělní večer už máme domluvené 2 schůzky, takže jsme celkem v klidu. První byt drahý zato daleko, druhý byt celkem dobrý, ale musely bychom najít třetí osobu, na což nemáme čas. V úterý vyráží v devět tedy do města znova. Ve škole měli inzerováno, že mají speciální kancelář, která pomáhá studentům najít byt. Musíme čekat asi 20 min na vrátnici, protože příslušná paní si odskočila na snídani (v 10h). Paní nám pak říká, že v té kanceláři nepracuje a že ta služba, kterou chceme, bude dostupná až ve středu (protože to je 1.9.). Všichni nám říkali, že našli byt max za 2 dny…inzeráty měly být ve škole nebo v příslušných čtvrtích na sloupech. Jdeme to zkusit tedy do příslušných čtvrtí, kde nacházíme jen pracovní inzeráty. Sedáme tedy do mekáče a u hnusného kafe, hledáme byty na univerzitních stránkách, na které pak hned voláme a lámanou šj domlouváme schůzky. Po městě se pohybujeme pěšky, protože místní MHD má naprosto nemožný informační systém. Za úterý jsme viděly asi 10 bytů a ušly asi 30 km. Kolem jedenácté v noci se vracíme domů tramvají, kde hraje vážná hudba a nám už vážně hrabe (viz video youtube). Úterý byl docela zlomový den. Hodně rychle jsme vystřízlivěly z rad, které přišly od bývalých erasmáku (i když byly z letního semestru minulého roku)-inzeráty jsou všude, cena bytů max 230 euro za osobu se vším,…. Přišly na to, že v inzerátech píší cenu za pokoj bez poplatků, ceny byly od 250 euro. Za úterý se nám líbil jeden byt, ve kterém jsme si rezervovaly dvoulůžák s tím, že přijdeme vyřídit papíry další den. Byt byl nový s internetem, 4 pokoje pro jednoho a jeden pro 2, který měl vlastní koupelnu. Kuchyň pro 6 lidí ne moc velká. Obývák s televizí. Místo bytu naprosto geniální, 15 min pěšky do školy (na obě fakulty) i do centra. Jediné, co bylo velké mínus, že náš dvoulůžák sousedil celou stěnou s obývákem a přes tu papírovou stěnu by to bylo asi nic moc. Taky bylo blbý, že jsme se musely rozhodnout asi během 2h, jestli ho bereme, protože paní na nás ušila tak trochu boudu, že tam náááhodou za ty 2h přijde jedna dvojce a nám bylo jasný, že ho vezme. V úterý jsem si taky zamilovala kráááásnej byt. Stará zástavba, 3 sympatické pokoje, jeden velký s balkónem (za 280 euro + 40 poplatky bez netu), paní měla ještě druhý byt přímo v centru, kde to byl celý starý zrekonstruovaný dům, nádherné pokoje, vybavení, net, terasa…jenže to vyšlo na 340 euro se vším a člověk měl naprosto pidi pokoj, achjo… Ve středu jsme vyrazily znova, a kdybychom nic nenašly, podepsaly bychom večer dvoulůžák. Do kanceláře, kde nám měli pomoct, jsme už ani nešly, protože jsme byly schopné vyřídit všechno samotné. Ve škole lehce přibyly inzeráty, tak jsme opět volaly. Asi hned na druhý se ozvala holčina, že je ve škole za 15 min, ať počkáme. Sedly jsme pak s ní na kafe, odpoledne se pak šly podívat do jejího bytu. Jelikož jsme ještě před tím viděly nějaké další a už nás to fakt nebavilo, byly jsme rozhodnuté, že jakkoli bude ten byt vypadat, tak ho berem. V bytě byl ještě nějaký důchodce, který se odstěhovával pryč, takže tam měl spoustu věcí, byt trochu zašlej, ale my ho vzaly. Budu platit 200 euro za pokoj, do dalších 50 euro by se měla vejít voda, plyn, elektrika, poplatky družstvu a internet, který tam musíme zavést.Teda jen 2 pokoje a do třetího pokoje si bude ještě někoho ta holčina hledat. Pomohly jsme jí aspoň pak vylepit plakáty. Takže…byt má 3 pokoje, obývák, kuchyňku, která nám bude hlídat nadváhu, protože je hrozně úzká, pak uzavřený balkónek s pračkou, maličká koupelnička a otevřený balkón, pod kterým jezdí busy do města. Lokalita je to klidná, možná až moc, další den, když jsme tam byly ráno si dát věci, tak jsme zjistily, že to je lokalita důchodců, po cyklostezkách se prohání staříci s všemožnýma vozítkama. Do centra to mám asi 40 min pěšky zato do školy asi taky tak. :-D Prej 10 min na kole, tak uvidíme, protože oni tady všichni hrozně kecaj. Byt jsme vybíraly taky podle míst na přespání našich návštěv, takže až to tam všechno uklidíme, umejeme, vyvětráme ten strašnej smrad a poznáme třetího spolubydlícího, můžete začít vesele najíždět. Ale o tom bude další podrobnější zpráva, kdy vám doporučím, jak letět, kdy přiletět, jak nemám školu a tak…žijte blaze.

video z tramvaje: http://www.youtube.com/watch?v=H07THX17bWE

fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=222325&id=676379499&l=06520c143c

Férie v Rondě, aneb jak jsem z ní viděla velkej prd

Nemám nic moc, co napsat, snad jen, že po celý bohatý program jsem lítala po Seville a sháněla byt, ale aspoň pár fotek z dneška, kdy jelo procesí na býčí zápasy. Lístky se pohybovaly od nevím do 200 euro. Jinak mám spoustu fotek slečen, které si vyrazily v tradičním oblečení. Bylo jich tu hafo, chodí takhle někdy i v neděli. Nejhezčí bylo pozorovat ty malé holčičky, jak v tom tancují, a pak ty starší, jak se nesou a nevadí jim, když je otravní turisté fotí. Takové šaty tu prý má skoro každá holka, ty nejlevnější se pohybují od 90 euro a to na nich je sotva jeden volán…No, myslím, že tuhle sumu utratím raději v Desigualu za nějaký kabátek ve slevě. Jo a ty šaty dělají docela zadek, docela hodně, takže další důvod, proč je nechci. :-D Jinak pánové, až uvidíte slečnu s krátkou sukní, tak je to znamení, že je povolná…:) Ha, nic není ztraceno, naštěstí šlo v neděli další procesí, které jsem už nafotila. Neděle večer – zakončení férie (to největší bylo prý v sobotu) a v neděli to byl prý dojezd, ale i tak…město naprosto vylidněné, všichni slavili za městem, kde byla postavená velká….matějská! Takhle to oni oslaví? Matějskou? No dobře no…

Co je taky zajímavé, dnes (pondělí) máme ve škole volno, je tu lokální svátek, na vystřízlivění po týdenní férii. :-DDD

fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=222162&id=676379499&l=d63cfc9b8b

Saturday, September 4, 2010

Poslední večer v Rondě s Jančou, Ančou a Leou


Večer odcházíme s Jančou na závěrečnou párty u Báry doma. Lea zůstává doma s antibiotiky. Anča už je překvapivě na párty jedou včas (to všechno kvůli svýmu druhýmu klukovi). U Báry bylo hrozný vedro, takže jsme se pořádně najedly, vypily naše víno a šly sednout do místního baru, kde dělají tu silnou sangriu. Místo bylo jenom u baru, takže jsme zase začaly bavit celou hospodu. Pan vrchní po našem příchodu pronesl, áááá, Rusky už jsou zase tady. Číšník nám pak vytknul, že ho nezdravíme v Huskie (hospoda pro cizince), že nás tam viděl minulé dny. :-D Po tapas pokračujeme do Huskie, kde mají akci tinta verána (červené víno s limonádou) zdarma. Cestou potkáváme místní pracovníky města, kteří zdobí ulice lampióny na férii. Co může chtít holka ve 2 ráno nejvíc? Mít svůj vlastní lampión! Prosíme je, aby jich nám pár dali a pak se s nimi fotíme na kaště.:-D Do Husie chvíli po našem příchodu dorazí číšník ještě s kuchařem z předešlého baru, takže poslušně zdravíme a představujeme se. Kuchař nás zve na drink na místní diskotéku a stále nám nevěří, že tam přijdeme. Janče řekne, že je lhářka, když říká, že tam přijdeme. Jakmile skončí akce tint verán zdarma, holky zvou ještě zpruzelé barmany na panáka, tančí s Řekem, který chodí do naší školy a mně pak zahrají U2 Elevation. Všechny jsme spokojené a spolu s dalšími Čechy vyrážíme na nějakou diskotéku. Nicméně já s Jančou a jednou Češkou se odpojujeme a jdeme na místní diskotéku, kam nám zval kuchař. Před vchodem na ní se pohádáme s asi Maročanem, který tam dělá vyhazovače, že je tam moc lidí, nakonec se tam narveme. Na diskotéce není možné prakticky tancovat, kolik tam je lidí, Lucerna MB či Futurum „ve špičce“ je hadr. :-D Hudba je taky zajímavá, španělská tradiční předělaná do pop verze. Nacházíme kuchaře s číšníkem, kterým očividně sklaplo, jak nás viděly. S těžkým srdcem nás zvou na pití (po půlnoci se jede pouze tvrdý s nealkem), 3x rum s kolou. Já si hrála na hluchoněmou, protože jsem vůbec nic neslyšela, Janča s druhou holčinou kluky „baví“, ale po chvíli už jsou unavené z toho pořád říkat, že nepůjdeme někam s nima domů, takže velmi rychle dopíjíme a vracíme se na diskotéků plnou Čechů. Bylo taky na čase, začli hrát Waka Waka. Na druhé diskotéce je volno, tančí pouze Češi a další kurzanti, okolo parketu stojí a slintají místní kluci, kteří do 5h ráno ještě neměli příležitost někoho klofnout. Zvedáme tedy kotvy, doprovázíme kolegyni domů a spolu s Jančou a Ančou se vracíme domů. Anča má ještě problém se svým druhým klukem, kterého nechala čekat na náměstí…na náměstí se s ní nakonec vracíme, abychom ho poslaly spát domů samotného (na Anči naléhání). Po trapné chvíli ticha jsem Anču a jejího kluka španělsko-anglicky rozdělila s tím, že jdeme domů, Janča mu to pak řekla ještě jednou líp a šly jsme. Anče to bylo pak líto, takže na náměstí stála a nevím, co dělala, protože jsem vyfotila Janču, která si nasraně sedla na ulici, že to bude zase na dlouho. :-DD Doma se snažíme být po tichu a nevzbudit Leolenda, nicméně hluk mikrovlnky, který nám ohříval už snídani, udělal své a Leu vzbudil (určitě to byla jenom ta mikrovlnka). Po tom, co si Janča lehla k Lee, zaznělo přes celý byt nasrané: „Smrdíš.“ :-D Tak jsme pak ještě hodinu bavily Leu, která si pak šla vzít akorát v 7 ráno svůj fialový fet.

O tom, jak se Lea nechala nesnímkovat za 35 euro


Leu začal bolet zub. Ledovala to, brala brufeny 400, když už měla v sobě 4 během pár hodin…moc nezabíraly, ale jelikož už byla lehce předávkovaná a malátná, tak aspoň na chvíli usnula. Ráno bolest neustupovala a tak šla ve škole za zástupcem ředitele, který měl tou dobou dovolenou. Zástupce jí poslal do lékárny, což nám hodně pomohlo. Naštěstí se její učitelka na gramatiku slitovala a zavolala svému zubaři. A tak šla Lea s Jančou překladatelkou k panu zubaři. Janča si obohatila svůj již velmi bohatý slovníček o zubní kanálek, nerv, dáseň, zánět, stolička, blomba a tak. Lea se nechala od pana zubaře vyfotit za 35 euro a svůj snímek dostala na cédéčku, který pak dostala jako dárek domů a mně dala povolení zveřejnění. Prohlídka byla naštěstí ze známosti zdarma, jinak by si účtoval tak 40 euro, i když jí nic nedělal. Lea měla zánět v nervu jednoho zubu, který už má x-krát vrtaný. Pan doktor to zkusil rozehnat antibiotiky, pak dostala prášky na bolest a v mezidobí těchto léků brala ještě jiné, které měly obnovit účinky těch léků předešlých. :-D Takže Lea nemohla poslední týden na slunce, což by v ČR asi teď vůbec nevadilo, ale tady je to trochu problém, mohla vyjít nejdřív kolem deváté večer…Nemohla pít, nemohla se chodit koupat, do školy, ve zkratce, byla pořád doma. Nemohla hlavně ani jíst, protože to pořád bolelo jako kráva. Léky (i když byly růžovo-fialové z Leolendu) na několik dní prázdný žaludek jsou velkej hnus, takže jsme Lee mixovaly jabka s nektarinkou (to jsem jí fakt záviděla), polívky a snažily jsme se jí podporovat a nerozesmívat, protože to jí pak bolelo taky. :-D

Ve středu odjela Lea do Cordoby, tak snad je to ok? Je to ok, Leo?

Friday, September 3, 2010

I po Rondě na kole

Dlouho jsem nic nenapsala, ale neznamená to, že by nebylo o čem psát! Jen nastaly technické problémy, moje volná wifi na náměstíčku kousek od mého bydliště už není nezabezpečená, ani zabezpečená, ale pro jistotu není vůbec vidět. Další problém byl s mým časem, protože jsem předešlé 3 dny usilovně s Ančou hledala byt v Seville, nakonec úspěšně, ale o tom až další příspěvek.

Ronda je sice maličké historické městečko, ale pořád se v něm něco děje. Přijela paní Obamová, koná se tu slavná férie a minulý týden tudy projížděl nějaký cyklistický závod. Málem jsem ho zaspala, protože jel městem mezi 15-17h, kdy většinou spím, ale probudil mě vrtulník, který lítal nad Rondou. :))) Vyrazila jsem do města po čtvrté hodině a jeden pán (asi 80+), který se tu pořád se mnou baví ve městě, mi říkal, že projedou každou chvíli. Našla jsem si teda stín, protože na slunci by se mi asi roztekl foťák. Měl pravdu, slovíčko ahora (=teď) splnilo svůj význam a asi za půl hodinu už jsem se těšila z projíždějících cyklistů. Nejdřív první tahoun, za minutu další 2, za dalších asi 10 minut projeli všichni závodníci. Průjezd kolem mě trval asi 20 sekund, dalších 5 minut jezdila auta závodníků, a pak už nic. :) Něco málo jsem vyfotila a taky nahrála video průjezdu cyklistů, takže se můžete podívat. Na videu můžete slyšet postarší paní, které hodně fandila a tleskala i při celém průjezdu aut závodníků. :-D

fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=201570&id=676379499&l=9d968b15dc

video: http://www.youtube.com/watch?v=ioU0l3LkmGc