Belize je bývalou britskou kolonií, samostatnost získalo v 80. letech 20. století. Stopy Britů však velmi rychle poznáte. Na bankovkách je Bětka a úřední řečí je angličtina, v reálu se potkáte s belizskou kreolštinou (mix angličtiny a jazyky západní Afriky), které nerozumíte ani zblo. Jak jazyk napovídá, oproti sousednímu Mexiku a Guatemale se Belize liší co do složení obyvatel, kteří jsou potomky afrických otroků. Povahu místních bych popsala jako "vyklidněnou, nic není problém, bro", po ulicích hraje reagee a potkáte tu dost rastafarianu. Ovšem i vyklidněnost je vhodné nepodcenit. Moje poprvé v Belize bylo to, že jsme museli přejet z autobusového nádraží v Belize city do přístavu taxi. Bylo to sice jen asi 200m, ale i těch 200m je v Belize city pro turistu těch nejdelších v jeho životě. Jak řekl později 150 kg snědý průvodce v Caracolu: "V Belize city nezastavuji na jídlo ani WC, jak se tam bojím."
 |
| kolik stojí minuta?, zdroj: Aja (moje) |
Místní chicken busy během dne v pohodě.
 |
| chicken bus = školní americký autobus, ve kterém hrálo reagee celé 3h...balzám pro uši oproti těm latino-popíkům!, zdroj: Aja (moje) |
Belize udělá českým cestovatelům také trochu díru v peněžence, jelikož je tam celkem draho (víc než v ČR) a ceny rozhodně neodpovídají poskytnutým službám. Vysoké ceny jsou prý dány vysokými daněmi a cenami pohonných hmot. I bystrému pozorovateli ovšem uniká, kam peníze z daní běží mimo kapsy politiků. Infrastruktura nula (otestoval náš zadek v dopravních prostředcích), všechny služby (zdravotnictví, školství, ...) si obyvatelé platí sami. Školství není zřizováno státem, ale už od první třídy jej poskytují pouze církve (cca 350$/rok/1 dítě). Zato mají místní široký výběr - římští katolíci, adventisté sedmého dne, anglikáni, menonité, baptisti, metodisti a velké množství (dalších) sekt.
 |
| nepřeberné množství odnoží církví, zdroj: Aja (moje) |
U nákupů je však příjemné, že kurz je 1americký $ = 2belizské $, můžete platit, v jaké chcete měně. Vodu a potraviny pořídíte v místních večerkách, které vedou Číňané! Prý je teď vláda chrání, před lety na ně byly násilné útoky, večerky zavřeli a místní si uvědomili, že si nemají kde nakoupit vodu (zapomeňte v celé střední Americe na pitnou vodu z kohoutku). V očích místních jsou zapsáni jako ti pilní a pracovití s chytrými dětmi na matematiku. Ti, kteří si v kolektivu pomůžou, ne jako Belizané, kteří si jedou sólově všechen business. Mimochodem v Belize jsme viděli pracovat spíš muže, ženy jsou prý doma a čekají na peníze...ale tak názor jednoho respondenta mužského pohlaví, kdo ví:))
Po asi 2,5 dnech cestování (na jeden zátah z Prahy) naše cesta míří na ostrov Caye Caulker. Cestou na ostrov se sice rozbila loď, ale počkali jsme na jinou (z lodi úplně nejde vystoupit), přeskočili na druhou palubu a pokračovali dál. Mezi cestujícími nebylo cítit žádné vzrušení, všichni byli vyklidnění a věděli, že se to nějak vyřeší.
Na Caye Caulker jsme využili nabídky šnorchlování (doporučuju společnost Scuba adventure za 110BLZ$/os.; Alberto je nejlepší!). Za dopoledne jsme šnorchlovali ve společnosti žraloků, kapustňáků, rejnoků, barracud a korálových útesů. Pro mě to bylo první šnorchlování v životě, byla jsem ve skupině 6 lidí (Kanada a USA, poměřování eg a namachrovanost z nich cákalo tak, že to málem potopilo loď už v přístavu) jediná. Náš průvodce mě před seskokem do vody dal rychlou instruktáž, která se sestávala pouze z jedné rady: "buď v klidu, v moři nepanikař a nekopej hystericky nohama v ploutvích!", což mě značně vyděsilo. Málem jsem se první hodinu utopila, protože jsem měla vadný šnorchl a každé tři nádechy jsem jej měla úplně plný vody...po jeho výměně mi pak už jen co 15 vteřin teklo do brýlí:))
 |
| pláž, zdroj: Aja (moje) |
Neplánovaně se během našeho pobytu na ostrově konal lobster fest (jsem si hned vzpomněla na
KVIFF film) , na každém kroku se grilovali čerství humři za 10$, nebo byli zpracovaní do tradiční kreolské rajčatové omáčky zjemněné kokosovým mlékem s rýží a bramborovým salátem (bez lednice ve 35 stupních to byla celkem výzva, ale byl vynikající).
 |
| před hodinou se ještě proháněli v moři..., zdroj: Aja (moje) |
Jídlo jsme zapíjeli zásadně drinky v celodenní happy hour, které pěkně metly (hlavně ten kokosový rum). Nezkoušejte pít pivo Belkiny, nic tak hnusného jsem dlouho nepila (snad i vietnamská Huda byla lepší).
Součástí festivalu byla i volba miss, byly to jediné holky, které jsme viděli hubené...jinak ostrov kypěl zavalitou krásou (obě pohlaví) s velmi výstředním a sporým oblečením.
San Ignacio (2 noci)
Městečko San Ignacio silně připomínalo městečko Twin Peaks. Hned po našem ranním příjezdu jsme posnídalo v POP's restaurant, ve kterém to vypadalo jako u Normy. Chtěla jsem si dát třešňový koláč s kávou po vzoru agenta Coopera, nakonec to vyhrála obří wafle s banány politá asi litrem javorového sirupu a k tomu fresh z pomerančů. Restaurace je vyhlášená omeletami doprovázenými slaninou, hranolky a omáčkami (cca 8USD$!). Všude v okolí létali černí ptáci jako Waldo. Místní lidé se chovali někdy dost zvláštně...
 |
| San Ignacio ze střechy hotelu, zdroj: Aja (moje) |
Kolem San Ignacia jsou blízko 3 mayské památky. První (nejmenší) přímo ve městě, dál cca asi 10 km od města Xunantunich Mayan Ruins a asi 100 km vzdálený Caracol. Vybrali jsme ty městské a celodenní výlet Caracol.
 |
| na nejvyšší stavbě v Belize, zdroj: Dan |
Místní turistické společnosti nabízely výlet do Caracolu i po smlouvání za 85$/osoba. Po náhodném setkání s taxikářem ocertifikovaným turistickým průvodcem jsme jako správní Češi cenu stlačili na 75$/osoba (doprava, oběd, vstupné do Caracolu, průvodce v Caracolu, návštěva blízké jeskyně a koupačka ve vodopádech). Na rozdíl od ostatních turistů jsme místo autem na 4WD jeli takovým polorozpadlým Hyundaiem, když jste otevřeli kufr, museli jste ho podepřít dřevěnou tyčí:)) V průvodci psali "zapomeňte na běžné auto, místní cesta je vhodná jen pro 4WD"...Češi se tam dostali i bez něj. Do areálu doprovází turisty v určitý čas vojenská ozbrojená eskorta kvůli násilným přepadením, jen naše auto muselo jet před ní v dostatečném časovém předstihu, protože jsme se v huyndai výrazně vlekli. Kdyby nás někdo přepadl, tak asi nemáme šanci. Nepřepadl.
 |
| naše auto, zdroj: Dan |
V areálu bylo asi jen 20 turistů z místních luxusních resortů. Jejich osobní průvodci a řidiči 4WD se vysmívali tomu našemu taxi průvodci. Cizinci se zas vysmívali nám, přeci jen jejich oblečení a výbava do "džungle" byla někde jinde než moje kraťasy a tílko z Promodu :))) (ale rozhodně neměli repelent s 97% deetem).
Caracol doporučuju navštívit. Památky jsou jiné než v Guatemale i Mexiku. Nejvyšší pyramida je dokonce stále nejvyšší belizskou stavbou (a je to dobře, pro místní prkna a vlnité plechy je vhodná výška max. 1 patro).
 |
| nejvyšší stavba Belize, zdroj: Dan |
Areál šel fotit bez turistů, vždy jsme se nějak vystřídali...až na té nejvyšší pyramidě, tam pořád stál nějaký pitomec na vršku a kazil fotky... Až po výstupu jsme zjistili, že je to voják se samopalem a pozoruje nestandardní pohyby v džungli. V celém areálu jsme potkávali průběžně po zuby ozbrojené vojáky. Je to zvláštní pocit, obdivovat pyramidy a za zády vám dýchá kalašnikov.
 |
| zúčastněné nebo nezúčastněné pozorování?!, zdroj: Dan |
Na jednu pyramidu vedlo až téměř točité schodiště obklopené stromy a jejich kořeny, schody kamenné, jsem si připadala jako v Pánovi prstenů.
V areálu byly postavené domky pro jednak archeology, jednak pro západní turisty, kteří sem přijeli strávit konec světa podle mayského kalendáře. Noc za 300$ se místní ekonomice vyplatila :) Ptali jsme se průvodce, jestli věřil na konec světa: "Nevěřili jsme, ale jak jsem najelo tolik západních turistů, znejistěli jsme..." :))
 |
| noc za 300$, to chceš!, zdroj: Dan |
Mimochodem místní archeologové...prý nevěděli, jak se mají dostat do jedné pyramidy, tak do ní spustili shora granát...kupodivu se jim celá rozprskla :))
Archeologické práce prý neustále pokračují, archeologů ale moc není, tak ta hrstka objíždí Belize a Guatemalu a Mexiko a postupně nachází a očišťují další a další památky. Je tudíž možné, že až navštívíte areály příště, budete moci obdivovat další pyramidy.
Pan průvodce se nás ptal, jaké máme katastrofy u nás v ČR...jestli taky hurikány a zemětřesení a sesuvy půdy. To člověka zas trochu probralo z toho našeho českého stěžovatelského rybníku. Poslední neduh prý přišel minulý rok 15. října. Kvůli hurikánu se zbláznilo počasí, zničilo úrodu a celou turistickou sezónu. Radši jsem zamlčela, že mám ten den narozeniny, aby mě nenechal na Caracolu jako člověka, který nosí smůlu.
