(pozn. hned na začátek, tento příspěvek bude obsáhlejší, aby si početli i tací, co tam se mnou nebyli a rádi čtou nezkratkovité zápisky)
Celkem dlouho jsem odolávala návrat ke Colours Ostrava, až letošní ročník to zlomil. Jeden z důvodů byl, že jsem nemohla jet na Pohodu, druhý, že to nové album M83 mě dost podstatně zasáhlo.
Návrat ke kořenům nastal minulý čtvrtek, za vydatného deště v šatičkách z pracovní schůzky s krosnou na zádech a stanem v ruce běh na vyprodané pendolíno. Během cesty vyřízení zbytku pracovních hovorů, pak už vypnutý telefon a tiché pití vína z veselky v tichém voze. Jemné mrholení vydrželo celou cestu až do Ostravy, kde téměř okamžitě po vystoupení z vlaku začalo mrholení nabývat na síle. Dobrodružnou cestu do stanového městečka u Hradu (ano, je to to dál) zajistila Evča, když vytiskla objednávku namísto vstupenky do stanového městečka...elektronický kód na emailu by nestačil, to už ví každý, přeci jsme v 21. století! Ve vlaku proběhla taktická porada a optimalizace trasy hned po výstupu z vlaku: já půjdu koupit místenky na nějaký vlak z neděle na pondělí, Evča pojede do copy centra. Já jsem lístek pořídila (ten pohled paní za okýnkem nezapomenu, když jsem ji řekla datum, čas, číslo vlaku...a ona suše odvětila, kam chci jet...jistěže do Prahy! každý chce do Prahy...a vůbec, toto nepoznala na mém eeeeeeeeeej?! :D). Úspěchy vytištěné vstupenky do stanového městečka a místenky slavíme smíchem cestou tramvají do stanového městečka (Evče zavřeli před nosem, ale vytiskla to v nějaké firmě u nějakého pána a ještě dostala vodu!).
Z tram zastávky do stanového městečka jdeme jako ovce s davem, který dává nahlas najevo, že neví, kam jde. Nikde žádná cedule...ale jak učím studenty na cvikách, skupina se rozhoduje lépe než individuum (pokud není přirozený leader úplný bezmozek). Ve chvíli doražení do městečka začíná hodně pršet, lístky, náramek, vyplnění registrace stanu...všechno rádoby jasné...ale ne každému (obzvlášť inženýrovi), na všechno se ptám (je to všechno, nebo chcete ještě něco vyplnit?) a dřív než přijde slovní odpověď, přichází ta neverbální "seš blbá, boco"?
| tam jsme taky byly a řídily autobus! U6 - svět vědy a techniky zdroj: web Colours, autor Jaroslav Holaň |
Nacházíme místo na postavení stanu, v tu chvíli úplná průtrž mračen. Fotku nemám, protože jsem na to psychicky neměla, abychom se vyfotily...popis holt musí stačit. Stojíme na bahnité trávě pod deštníkama s krosnami na zádech, já ještě držím stan v náručích a je ten největší déšť, resp. chcanec jak sviň...po chvíli reagujeme hysterickým smíchem. Po cca 10 min, kdy déšť lehce ustane, házím krosnu do bláta a rozbalujem stan. Na pomoc nám přiběhne ještě jeden pomocník, takže ve stanu moc vody nemáme. Po zabydlení vyrážíme na program, cestu mám nastudovanou z mapy, ale stejně se raději ptáme, kudy na festival...odpověď, že daný brigádník není místní, mě již později nepřekvapuje, nicméně po chvíli se naštěstí dovídáme kudy. Jdeme s davem, který tentokrát vede tou delší cestou, ale na tu kratší přicházíme již další den.
Čtvrteční podvečer a večer byl pro nás v silném zastoupení kapel - Tame Impala, tentokrát jsem je již více se zájmem poslouchala než na Pohodě, chlapci si akorát zkazili dojem tím, když pozdravili ČR jako Čečensko...diskuse o tom, jestli to byl vtip, nebo se zpěvák přeřekl, jsou zpětně jedno, nevyžehlí to! tohle ne! Na Slowdive jsme měly namířeno, ale nějak jsem to špatně vedla a dorazily jsme na jinou stage než jsme měly, takže jsme je téměř neslyšely...a protože bylo důležitý si jít vystát ďůlek na M83 pěkně vpředu. No a v půlnoci to přišlo. Koncert s velkým K, který už nebyl v dalších 3 dnech překonán. Absolutní štěstí převálcovalo všechny neduhy a křivdy čtvrtka a dalších dnů a snad i budoucích týdnů.
| zdroj: web Colours, autor Matyáš Theuer, M83 |
Následující program kapel a doprovodného programu v průřezu pátek, sobota a neděle. Program již většiny festivalů kombinuje kapely a od(p)borné diskuse, my navštívily Timothyho Snydera (americký profesor), který měl velmi působivou řeč na téma Historie - bitevní pole současnosti? Uváděl to Dan Strach...což nás s Evčou trochu zaskočilo, takže moc nevíme, co se na začátku říkalo, protože jsme byly zaneprázdněné úplně jinými vjemy. K přednášce Andreje Zubova asi nemám moc co říct, po 10 min jsme odešly.
| zdroj: web Colours, autor Matyáš Theuer; zprava: Dan Strach :), Zubov, T. Snyder |
Navštívily jsme i divadelní přestavení, resp. cirkus, Losers Cirque Company - 5/6/7 kluků a silová akrobacie, která byla křovím pro malého chlapečka (asi tak 6 let mu bylo), který akrobacii a prostnou dělal taky, o těch prvcích se mi může jen zdát...cirkus bude i na Letní Letné, doporučuju navštívit.
Ale zpět k hudbě. Velký zážitek z živáku neznáme kapely byla Aurora, konečně kapela a hlavně zpěvačka (je jí 19!), která to nehrála na publikum...možná proto pořád neopakovala jako jiný heloou, Ostravááá! ehh....Hvězda Anohni...asi jsem to úplně neocenila a nenechala se rozervat politickými texty a problémy dnešního světa. Působivá byla projekce na plátně (vždy nějaké modelky, co zpívaly danou píseň), zpěvák, teda nyní změněný na zpěvačku zpívala v kápi celou dobu, scéna potemnělá...po 6. písničce jsme odešly na Kiasmos. Další zážitky obstarala Kovacs, Ohm Square a Kittchen. Boybandům Of Monsters and Men a Kodaline jsem se vyhla obloukem, zapomněla jsem si vzít plyšáka, se kterým bych stála v první řadě pod pódiem a brečela štěstím z těch rádobyidolů.
 |
| zdroj: Google obrázky |
Vůbec českou scénu jsem neplánovaně celkem hodně navštěvovala - Děti mezi reprákama, Woodooyoudo je jak Paul Banks!, konečně jsem slyšela světoznámé DVA a objev radia Wave Pandoo, což je jako Owen Pallet, který se snaží jeho nálepku ze sebe sloupnout, ale úplně nevím jak, protože styl má jak přes kopírák. Please the trees se svou novou mou nej písničkou jsem neslyšela, páč se kryli s Thievery Corporation. Ti měli moc povedený koncert, zahráli hodně písní, co jsem znala. Následující dny jsem byla vystavena rozčarovaným komentářům, proč se tam střídalo tolik zpěváků...protože tak ta kapela funguje :)
| zdroj: web Colours, autor Matyáš Theuer |
Déšť, který znepříjemnil sobotní den, neswingově odskákala swingová kapela Caro Emrald, jejich koncert neměl jedinou chybičku co do přípravy, až na to, že reakce zpěvačky, že posluchači stojí v docela velkém dešti, bylo suše okomentováno jen jednou, že díky, že tam jsme, a proto zahrajeme si pomalou písničku...Co jsem ocenila, tak tančící hudebníky swingový krok. A pak taky tuhle hezkou fotku, která by při hezkém počasí asi nevznikla.
 |
| zdroj: FB Colours Ostrava |
Mrzelo mě, že jsem téměř vůbec nenavštívila elektronic stage, bylo o co stát - Throwing snow, Actress, Nathan Fake, Christian Löffer (upozorňuju, že takhle neživo to nevyzní). Ale věřím, že tyhle kapely přijedou do Akropole přes zimu. Minula jsem taky stan České spořitelny, kde DJoval Malalata...holt to nebylo v programu :/ (a to jsem tam kolem šla a říkala si, že tyhle tracky znám!!)
Ještě pár postřehů k areálu, letos jsem poprvé zažila festival ve Vítkovicích (před tím jen na starém místě u Hradu). Místo velmi působivé, industriál na druhou, změna funkčního využití jak vyšité (snad i po udržitelné stránce). Po hudební stránce se jednotlivé stage celkem nerušily, nebyla tu žádná lávka, která by byla přetížená ve večerních hodinách! Ozvučení působivé...ovšem nahlas, profi špunty jsou nutností.
 |
| zdroj: FB Colours Ostrava |
| zdroj: web Colours, autor Ondřej Blaha |
To, že hudební program končí v neděli o půlnoci a je téměř nemožné se dostat nějak normálně do vzdálenějších měst než Ostravy ve stavu, který by neznamenal probdít celou noc, to už řešit nemusím, protože festival začne příští rok ve středu a skončí v sobotu. Pak už jen nějaké doladění jako třeba zásuvky na mobil, v mapě nemusím mít zaznačen nabíjecí point, na kterém se nachází 6 uzamykatelných šuplíků se zásuvkami, s žádnou legendou, kde se dají klíče půjčit a za jaký poplatek, bez poplatků by nebyly Colours Coloursy. Sprchy na žeton ve stanovém městečku (cca 15 dámských sprch!! na nějaký ten tisíc holek) opět s žádnou informací, kde se žeton dá pořídit, je asi také trochu mimo. Vlhčené kapesníčky a déšť je ovšem také řešení...a víc už bych to nerozebírala, snad jen doplním komentář Evči...z přirozené se stala přírodní.
| zdroj: web Colours, autor Ondřej Blaha |
Slečna brigádnice s letáky od ČEZu...tý jsem dala...lámala lidi, aby si stáhli aplikaci do mobilu, která jim bude sledovat kolik energie svým pohybem vyprodukují, a tuto energii budou moci vložit do nadace ČEZ, která jim energii přepočte na peníze, která nadace rozdá...je krásná myšlenka, ale jakou cenu pro přepočet používají? Tu nákladovou, nebo prodejní nám smrtelníkům? Zas jsem si vykoledovala ten neverbální výraz...Další neverbální výrazy, které mě probodávaly skrz na skrz, čekaly, když jsme pronesla, že jsou na Colours kapely za zenitem (některý holt jo, jinak by se to nezaplatilo - nabídka, poptávka, budget, střední Evropa voe!). No a jestli se s námi loučí kamarád se slovy, že jde za holkama...tak jsem trochu zmatená, jakého pohlaví teda jsem.
Zpáteční cesta byla ve znamení namísto EN Bohemia vyjíždějícího ve 3:47 z Ostravy na korábu Volva přijíždějícího k domovním dveřím ve 4:50. Krásné dvě hodiny spánku a hurá do pracovního pondělního procesu.
Ač jsme byly docela kritické na festivalu (ale jen konstruktivně!!), zpětně musím říct, že byl povedený. A to, že letos bylo méně lidí (méně než loni, kdy bylo 43 tisíc lidí), které nechce paní ředitelka zveřejnit, mě nijak netrápí, spíš jsem radši, protože i tak jsme si v některých časech lezli docela po hlavě.
