Arcade Fire

Jak už jsem psala, hlavní záminkou návštěvy Madridu byl samozřejmě jako vždy – koncert Arcade Fire. Říkala jsem si, že tentokrát už je nesmím prošvihnout, i když jsem je poslouchala asi nejvíc před 3 lety. Tenkrát měli koncert ve Vídni a já na ně nakonec nejela…Chtěla jsem koupit lístky už, když jsem byla v Rondě, ale nějak jsem se k tomu pořád neměla. Nejdřív cena…40euro, pak vyprodali plochu, pak 1. patro, pak 2. patro, pak další až úplně celý koncert. Ale, ta společnost, co prodává lístky, si vždy nechává rezervu a 72 hodin prý před každým koncertem vyprodá ten zbytek. Tak jsem si počkala na 72 hodin…ale buď je nepustili, nebo se vyprodaly během 4 hodin, protože já přišla na 68. hodinu. To mě ale neodradilo od cesty do Madridu, hlavně taky to, že už jsem měla koupený lístek na bus. :-D

Koncert se konal v sobotu večer ve sportovní hale. Jak bude zmíněno v dalším příspěvku z Madridu, halu jsem se vydala hledat včas, protože večerní prohlídka Prada nevyšla. Tak tedy, halu jsem úspěšně našla se spoustou lidí před ní, ale nikdo neprodával lístky…to není jako u nás, kde stojí lidi a drží lístek. Nebudu vás napínat, lístek jsem nakonec pořídila za stejnou cenu, co byl koupený. Měla jsem obavu, aby byl pravý, aby ten čárkový kód nemělo dalších 20 lidí. U vchodu ovšem čárkový kód nepípali, ale ručně odtrhli. Asi tu začnu barevně kopírovat lístky na koncerty…třeba King s of Leon, lupen za 50 euro…:-DDD Lístek jsem sice měla, ale až úplně na střechu do 6. patra. Jenže, jak jsem tam byla mezi prvníma a patra byla propojená (byla to sportovní hala se sedadly), tak jsem si pěkně sešla až do 2. Tam se pěkně usadila nad osvětlovače a čekala už jen asi 2h, než to vypukne. Předkapela byla ani nevím kdo, nicméně nic strašnějšího jsem nikdy neslyšela. Na pódiu jich bylo asi 7, ale stačili by 2, protože to byl jen rachot kytar…no a pak ten zpěvák, zvracel do mikrofonu, budiž…ale on se ještě svlíknul…jako nemám nic proti svlíkání zpěváků (z klipu I feel you sjíždím hlavně konec). Ale on vážil asi metrák, to bylo to nechutný a to jsem seděla tak daleko…a pak ještě skočil do diváků, se divím, že někoho nezalehl. Nu což, kolem 22h to vypuklo. Úplně nacpaná hala se dostala do varu hned při první písničce a ve varu zůstala až do konce. Ještě u šaten lidi zpívali a venku taky. Zahráli moje oblíbené, ty jsou k vidění na youtube. Teda mám jich víc, ale chytrák jsem si nenabila druhé baterky do foťáku. :-DDD Co mě naštvalo, tak přidali jen jednou a krátce a odehráli asi jen 75 minut, což proti Anathemě je docela krátký….

Z videí jsem točila No cars go, tuhle písničku bohužel zařadili už jako 3., kdy nebyl zvuk ještě úplně dobrý, ale tak snad se to půjde dát přežít y youtube.:-D Taková Rebelions byla jako přídavek, takže zvuk už stál za to a zpěv lidí při Lies Lies taky. :-DDD

Videa: http://www.youtube.com/watch?v=hJhmIZWJ300

http://www.youtube.com/watch?v=EPILUc33YJQ

http://www.youtube.com/watch?v=BRrHQttzvVU

Fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=255580&id=676379499&l=18a68ab7c0

Madrid

Už to bude předminulý víkend, co jsem se vydala navštívit hlavní město. Hlavní záminkou byl samozřejmě jako vždy – koncert. Madrid totiž navštívili Arcade Fire. Do Madridu jsem jela už v pátek dopoledne a vracela se až v pondělí v 1 ráno v noci (resp. v úterý už). Cesta tam byla docela napínavá, noc před tím jsem náhodou zrovna vyrazila do víru Sevilly…ráno se rychle zabalila a kocovinu setřásla na kole, když jsem chytala autobus. Po příjezdu byl sraz v centru u koně!!! Ano, i tady mají na hlavním náměstí koně, ale malýho, s kamarádkou, co je tu na erasmu. Hned začala s prohlídkou večerně nasvíceného města – opera, egyptské památky, Plaza de Espaňa, kde byly zrovna mexické slavnosti, pak katedrála, kde se dá přiblížit k oltáři až na centimetry (jinak stojí fakt za prd, nic kýčovitějšího v kostele jsem nikdy neviděla). Zakončení večera v místním báru, kde mají točenej vermut, jééé, to bylo parádní!!! A taky zjištění, že ke každýmu pití tu jsou tapas zdarma…jako v Cordobě a v Granadě…jen v Seville ne! Další den vyrážím do města sama, takže proběhne rychlá orientace v metru, které má asi 15 tras, ale je dobře značené, takže se nejde ztratit (né mami, ani ty by ses neztratila). Po přečtení Lonely Planetu se vydávám první k domu, který je postavený Gaudím, ale pouze ho fotím zvenku, dovnitř se jít nedá, následuje opět jen venkovní čumenda madridské knihovny, banky a okolních výstavních domů a už si to jdu vycházkovým krokem (šla jsem fakt pomalu, přísahám!) do muzea Thyssen-Bornemisza, kde lze natrefit na mé oblíbené impresionisty. Samozřejmě se začínalo od Krista…jako doslova, aspoň jsem poznala Greca, kterej mě dostal. V muzeu byla připojená ještě aktuální výstava Jardines impresionistas, to mně udělalo velkou radost…snad jen pak zklamání, že byla hodně krátká. Po muzeu jsem zašla do botanické zahrady, která vypadá jako obyčejný park, občas jsou zapíchané cedulky do hlíny okolo cest. Pobavil mě záhon se saláty a s květákem a cibulí s cedulí, že to není určeno ke konzumaci. :-DDD Botanická byla moc příjemná, sluníčko, barevné stromy, podzim jak má být (protože ten v Seville není, palmy moc neopadají). Po botanický jsem se šla podívat k Pradu, kde mají od 18-20h vstup zdarma. Vedla k němu asi kilometrová fronta, kterou jsem vzdala a šla raději hledat halu, kde měli za pár hodin vystoupit Arcade Fire.

Z koncertu jsem pak trefila za mojí kamarádkou na nějakou párty do nějakého bytu, absolutně nechápu, jak jsem to našla a jak jsem to pochopila z tý zprávy (vystoupíš pravým východem a dáš se doprava k hlavní silnici(pozn.jenže já vystoupila k hl.silnici), podél tý doleva a druhá ulice doprava, pak dr.doleva). Párty supr, kolega z bytu mě přivítal s tím, že se se mnou nebaví, že jsem byla na AF. :-D Pak tam byla spousta holek, která se pro změnu s náma nechtěla bavit. No a pak se našlo pár chudáků kluků, kteří s námi hodili řeč. Kolem 3. ráno už došla sousedům za papírovými stěnami trpělivost, tak jsme se vydali do města. Kluci trvali na jízdě taxíkem, ale nakonec se to nějak nepovedlo, takže jsme vzaly s kamarádkou bus a jely na jiný sraz za jejím spolužákem do bytu, kde jsme pak přespaly (no, asi 2h). Ráno jsem totiž chtěla vidět slavný trh Rastro. Spousta trhovců se vším – od fejkovýho Desigualu, vonné tyčinky, přes prodlužovačky až po staré desky! Utratila jsem tam taky všechno :-DDD Na oběd jsem si zašla do čokoládovny na to španělské slavné churo = něco jako langošový těsto usmažený v oleji v trubičkách, které se pak namáčí v té čokoládě. Musím říct, že mi pak bylo těžko půl dne. Po obědě jsem vyrazila navštívit Prado. Zrovna v něm byla výstava Renoira, tak jsem si vystála frontu 45 minut na dešti, abych pak zjistila, že ho jsou jen 2 malé sály, ale tak aspoň jsem ráda za ty 2, protože se mi jinak v Pradu vůbec nelíbilo. 15.-17. století mi v malířství opravdu bohužel nic neříká. Po Pradu jedu už na sraz s kamarádkou a jdu hned spát. Vstáváme totiž brzo. Další den je pondělí a ona má školu od rána. Já se vydávám do nedalekého městečka Toledo, které je historie sama. Tyčí se na kopci, obehnané hradbami, uvnitř jen historické netknuté zkostnatělé centrum, kde jsou obchůdky jen s cukrovinama (místní marcipán), kavárny a obchody se suvenýry typu středověkých zbraní. Z památek – asi 10 kostelů, jedna katedrála, 2 synagogy, 1 mešita. Pán mi v informacích nabízel, abych si koupila turistický kupon za 8 euro a budu mít vstup všude zdarma. To jsem nechtěla s vidinou, že jako student budu mít vše za pakatel. To jsem se ale mýlila. Do katedrály jsem vyplázla hned 7 euro, student, pracující nebo důchodce, žádné výjimky. Hrozně mě to nasralo, ale pak jsem zjistila, že vstup do katedrály ten úžasný kupon neobsahuje. Vylezla jsem si pak ještě na jeden kostel na vyhlídku. Našla jsem dům, kde se narodil Greco a úplně zbytečně šla do synagogy a mešity (byly pěkný na pohledech), protože stály úplně za prd!!! To jsem si měla dát za ty peníze raději ten marcipán! :-DD Po poledni se vracím do Madridu a jdu se projít do parku, který vypadá jako Lednicko-Valtický areál (historické budovy) křížený s Letnou (všichni tam chodí sportovat). Moooc příjemné odpoledne, sice trochu svěže (asi 5 stupňů), ale sluníčko, zbarvené stromy a pak ta jedna stavba – Palacio cristal, před tou jsem pak seděla asi hodinu a koukala. Až pak přišel nějaký starý pán a říkal, ať tam nezůstávám na tý lavičce přes noc, že je tu zakázaný nocovat. :-DDD Večer jsem se pak šla podívat do místních krámů s oblečením, hlavně do toho 5-ti patrového desigualu, to bylo něco!!! A taky zmíněný trh v Lonely planet – 3 patra Code Mode, ale pekelně drahého teda. Pak ještě na skleničku vermutu a byl čas jet na nádraží a domů do Sevilly, kde mě v 7 ráno přivítalo příjemných 10 stupňů.

Fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=255577&id=676379499&l=fa7943a16c

Jirka na návštěvě aneb Gibraltar, Tarifa a Cádiz

Toto uteklo od doby, co jsem ještě v Rondě pro něj kupovala letenky a už byl tady! Přivezl domácí nádech (studentskou pečeť a slivovici) a kufr mého zimního oblečení. Takže se těšte ti, co jsem za mnou pak pojedete, každýmu dám něco do batůžku na zpět. :-D Jelikož tu byl celé 3 dny, půjčili jsme auto a vyrazili na již zmíněnou trasu v nadpise. O technických potížích jako že už nebyly dostupná auta v jedné půjčovně a museli jsme pro ně až na letiště, jak nám spolubydla odřekla večer před odjezdem a jak to ve finále vyšlo 2x dráž, o tom se rozepisovat nebudu, nebo se zase naštvu.

V sobotu jsme tedy vyrazili na Gibraltar. Počasí tu je v Seville celkem stabilní, pořád azuro a na sluníčku teplo. Ale zrovna, jak jsme vyrazili ze Sevilly, tak neuvěřitelně pršelo, asi to bylo tím, že jsme jeli do Anglie.

Gibraltar, procházíme jen s občankou, za hraniční budkou je hned červená telefonní budka, takže se hned jako NEJ turisti fotíme. :-D Koukám na místní mapu a zjišťuju, že jsem si nikdy neuvědomila, jak je ten Gibraltar velkej, znám ho jen z atlasu jako malou ďupku a ono se to z jednoho konce na druhý přejde pěšky za takovou hodinu a půl. Co mě nejvíc nadchlo, tak to byla skála (konečně kopec, si neumíte představit, co to je, nevidět pár měsíců kopec) a letiště. Hned za hranicí se totiž přecházela rampa, když něco letělo, tak se jen stáhly závory a lidi museli čekat. Když jsme ho přecházeli, tak jsem si připadala jako v klipu U2 – Beautiful day, jak tam na závěr Bono běží po té rampě po bílé čáře a poskočí si, jsem to musela udělat hned taky, že :-DD Po dlouhém rozhodování bereme nakonec průvodce, který nás dovezl městem nakonec Gibraltaru, pak nahoru na skálu do krápníkových jeskyní, pak to vykutaných střílen a hlavně za opičkama, následně zpět do centra. Povídal nám o místních reáliích, pamatuju si jednu věc, to, že děti se učí ve škole v angličtině, od 3. třídy přidají španělštinu a za rok snad francouzštinu…šťastné to děti. Jo a taky, že bytová situace je neúnosná a že už se nemají kde stavět nové baráky, tak postavili nějaké na vodě a cena byla tomu odpovídající, astronomická. :-D V centru pokoukáme, užíváme si anglické nápisy, ceny v librách, levný alkohol (v akci litr havany za 6 euro, no nekup to:-D). V podvečer odjíždíme do Tarify najít hostel. Tarifa je opravdu malé městečko, ale museli jsme jí objet asi 10x, než jsme vybrali hostel. Anča tam pak chudák dostala depku, protože ten nejlepší, kde byli skvělí lidi, hudba,…tak byl plnej. Nám s Jirkou to bylo celkej jedno, kde spíme, i když ten ohromnej živej šváb v koupelně nás přivítat nemusel. Druhý den ráno jsem se projevila po svém, nepochopila Anči sms, v kolik to budeme vstávat, když je o hodinu méně, vytáhla Jirku z postele a dorazili jsme na sraz o hodinu dříve, když už se nám posouval ten čas. Během chvilky jsme prohlídli Tarifu, kde opravdu nic není zajímavého, pokud nesufrujete nebo kajtsurfigujete. Jo, aspoň jsme se vykoupali. Vlny ohromný, moře zas tak studený nebylo, nicméně hrozně foukalo. Lidi chodili v bundách, surfaři v tlustých neoprenech a já s Jirkou v plavkách, vtipná podívaná. :-D Pak se opět vydáváme na cestu, směr Cádiz. Do Cádizu se přijíždělo přes most, který vedl přes moře, úžasné. Ve městě tradiční ohromná katedrála s věží, kam šlo vylézt a užít si patřičný výhled. Pak krátká procházka po městě, která byla v duchu hledání krevet pod 12 euro. Ano, našli jsme jeden bar, za 6. A jelikož už bylo odpoledne, vyrážíme zpět do Sevilly. Opět se připomene španělské značení a těsně před Sevillou sjedeme úplně blbě z dálnice do bůhvíkam, naštěstí se objeví benzínka, kde jsem se zeptala já na cestu – pán mi podal klíče od hajzlů, pak se zeptala Anča a pán nám poradil cestu…:-D Rychle domů házíme věci, pak moje navigace přes město na letiště (hned jsme to trefili, juch), kde předáváme naprosto zahnojený auto (jak zvenku, tak zevnitř). Z půjčovny nás vezou autem na letiště, z něho pak musíme busem do města a na kole k nám domů, jojo…Goldcar už nikdy víc!!! Doma Jirka dobaluje poslední věci, večeře a jdeme na poslední autobus, co má jet až k autobusáku. Poslední autobus jsme sice stihli (ve 23:30), ale pan řidič nám oznámil, že dneska zatahuje a na autobusák nejede (a to jsem se toho samého ptala, v kolik jede poslední bus na busák a on mi oznámil, že tenhle). To mi zvýšilo tlak zas na kritickou hodnotu a za jízdu bych mu nejradši nezaplatila, ale jsem to já, takže jsem to zaplatila, že… Jiný autobus už nejel, takže jsme mohli vzít taxi, nebo to na busák po nábřeží dojít (asi 2km), takže volíme romantickou procházku já, Jirka a kufr, kterému se pořád do koleček pletly klacky a listí. Loučení hrozný, slzavé údolí hadr.

Fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=251848&id=676379499&l=56c77dafce

Výlet do Carnomy

Minulý víkend přijeli Huelvácí a Rondovští, tak jsme jeden den procházeli Sevillu ve dne i v noci a další jeli na výlet za město na místo zvané Carmona. Je to jedno z dalších puebel (vesniček), které jsou tu všechny stejný. Spousta kostelíků, baráky natřený na bílo, co jí trochu odlišuje jsou římské rozvaliny, kterých ale spousta všude. Co je možná pro mě největší kuriozitou, v téhle vesničce jsou 2 luxusní hotely - 4 a 5 hvězdiček. V tom 4 jsem byla na záchodě, fakt supr, jsem si to tam musela i vyfotit. :-D Možná z těch záchodů mám i největší zážitek - voňavý mejdlo, utěrka na ruce se mi nerozpadla, když jsem si sušila ruce...:-D

fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=249818&id=676379499&l=5b62b11046

Anathema v Seville

Jednou…někdy asi před měsícem, kdy jsem měla špatnou náladu (hodně špatnou, ani čokoláda by to nespravila), jsem si šla koupit lístek (20 euro) na koncert Anathemy. Kapelu, kterou mi doporučil už před delší dobou kolega z last.fm a já jí přišla na chuť v pravou chvíli, zrovna když jela na turné! Dokonce přijeli i sem na zapadlý jih (většina kapel totiž končí v Madridu a druhou zastávku má v Barceloně, tady se prostě vyje nekonečné flamengo). Spolu s Anathemou vystoupily ještě další 2 kapely, které jsem neznala a ani jsem na ně nakonec nešla, protože přijeli do Sevilly známí z Huelvy a Rondy. Koncert začínal ve 23h. Odvedla jsem tedy známé do baru a pak vyjela hledat prostory Sala Q, kde se koncert konal. Sala Q se nachází asi 15min od našeho baráku směrem od centra. Je už to docela kraj města a poblíž klubu už se nachází poslední stanoviště pro půjčení městských kol (o kolech a mém bydlení napíšu někdy příště, ještě jsem v takovém stavu, že bych ten příspěvek byl hodně vulgární). Do klubu se pak ještě muselo kus dojít, na mapě to nebylo ani tak znát, ale pak před jedenáctou v noci se procházet kolem velkoskladů, nikde ani noha…to nebylo moc příjemné. Nicméně klub jsem úspěšně našla. Když jsem se k němu blížila, potkala jsem skupinku lidí, kteří tam šli. Všichni v černém, dlouhé černé vlasy do půlky zad, řetězy, černé roztrhané silonky… Škoda, že jsem si ten den zrovna řekla, že nebudu za depešáka a vzala jsem si něco trochu barevnějšího. :-D Prostor nebyl nějak závratně velký, přirovnala bych ho k Meet factory nebo Akropoli bez balkonu. Když jsem přišla, akorát končila nějaká španělská kapela. Pak už jen asi 40 min čekání, ve 23:40 to propuklo písničkou Deep. Kapela byla první třetinu koncertu skoro neosvětlená, jen pár světel za jejich zády, takže jsem ani nevěděla, jak vypadají. Zvukař dělal, co mohl a po třetí písničce už byl slyšet pěkně i zpěv. Jelikož jsem fanoušek téhle kapely poměrně krátce, bála jsem se, že vytáhnou z rukávu nějakou hitovku, která mi vůbec nic neřekne. Ale hráli třetí, pátou, desátou písničku a všechny jsem znala. S napětím jsem čekala, jestli s sebou přivezli i svůj andělský hlas – zpěvačku Lee Douglas. Ano ano, v první desítce přišla na řadu asi moje nejoblíbenější píseň A natural disaster. Hned jsem musela začít točit. Video se mi snad podaří nahrát na youtube, můžete si vychutnat nejen písničku, ale rozhoupaný obraz, protože jsem se u toho musela jednak hýbat, jednak mít zvednutý foťák nad hlavu, protože stál přede mnou největší člověk koncertu a po pár minutách už mě trochu začala bolet ruka. Další mé nej písničky zachycené na video– Flying, Thin air a kousky Deep a A simple mistake. Ještě jsem je neslyšela celé, tak jestli si to někdo někdy přehraje na youtube, doufám, že bude ušetřen mého zpěvu…ale já si nemohla pomoct. Zpívat můžu jen na koncertech, kde to není slyšet a kde se neslyším ani já. Když si tu náhodou něco zpívám u stolu, tak se Anča musí zavřít do pokoje anebo naopak z něho vyleze, jestli se mi něco nestalo. Koncert byl pěkně dlouhý, zahráli skoro 30 písniček! A některé šly za sebou jako na albech…jednou jsem měla pocit, že hrají přesně celé album. Co bylo taky úsměvné, jak všichni ti černí, dlouhovlasí a na pohled drsní se rozplývali nad pomalou jemnou písničkou, přibrukovali a dokonce atmosféru dobarvili mávajíc nad hlavou zapáleným plamenem ze zapalovače (což už se moc často nevidí, když mají všichni mobil). Přídavek, to jsem se musela nahlas smát. Anathema odešla a lidi nic. Žádný pískot, velký potlesk, dupání, volání, … jako pak pár lidí zatleskalo, jeden písk…a Anathema se vrátila? Asi po minutě? :-DD hahaha Rozloučila se s námi One last goodbye a Fragile dreams. Koncert jsem si užila, pak jsem měla skoro takový ten mimózní výraz jako vždycky po Tata Bojs. Dnes jsem ještě hledala, kde hrají dál ve Španělsku, že bych na ně zajela, ale den před Sevillou byli v Madridu a den po té v Granadě. Tak snad někdy příště…třeba se mi s turném zase trefí do mé poslouchací periody.

Ještě jeden postřeh, ve Španělsku se nepijí piva z kelímků, ale z malých skleněných lahví, to snad není ani třetinka, ale tak dvoudecka… Jo, možná se na to líp balej holky, ale jako na koncert trochu nepraktický, protože kelímek se dá na zemi sešlápnout, ale skleněná lahev už ne, po tý se pěkně dá uklouznout…a to asi žádná slečna neocení…

Fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=249809&id=676379499&l=6a77676d29

Video: http://www.youtube.com/watch?v=sJt63v3aGOc

http://www.youtube.com/watch?v=q95UX7ljGE8

http://www.youtube.com/watch?v=RBAksspTfZY - tohle je hlavně pro tebe, kolego :)

http://www.youtube.com/watch?v=9X8oBJTrVVU

http://www.youtube.com/watch?v=ORgxcjAHV64