Nils aneb dýchá se až po koncertu

Ne, tenhle příspěvek nepíšu opilá, jak by se mohlo zdát...jsem jen v té své pokoncertové euforii...která dřív byla skoro po každém a teď už s ní nějak šetřím. Nicméně asi někdo z vás zaregistroval, že se konal první ročník festivalu Spectaculare... hudba + tanec + film. Na tanci jsem bohužel nebyla, ale na filmu joo...hudební film - Dead can dance + Sigur Ros...nepřekonatelný zážitek! Hlavně SR a jejich INNI...syrový záznam jako jejich hudba...po recepčním maratonu dokonalý zážitek...možná jsem na chvíli trochu zapochybovala, že jsem na ně nejela na Colours Ostrava, v tom industriálním prostředí, to by bylo! Ale pak mi došlo, že bych tam byla nalepená na dalších tisíc lidí, který by na ně šli, protože SR voe a protože hvězda festivalu voe...a přeci jen v Bio Oku se na mě nikdo nemačkal, jen sdílel (občas) stejně pubertální pocity jako já...Závěrečná píseň, co mě dostala http://www.youtube.com/watch?v=GqOb40Zy21k&list=FLNs5yv-lz33ZSWmMkwsbMCQ&index=15, i když na malý bedničky a monitor to není...
No a snad jen malá poznámka k Dead can dance...bylo to točneý v 94. roce...hudba báječná, ale ty jejich zjevy :))

                                           (zdroj:  FB - Fotky uživatele Festival Spectaculare)

No a dnes, dnes byl poslední koncert, na který jsem se jako jediný vypravila do Akropole. Jelikož si poslední dobou užívám piána (listopad Poppy, leden Agnes), vyhrál rozhodování se mezi Hopkinsem nakonec koncert Hauschka + Nils Frahm. I když na koncerty chodím připravená a mám naposloucháno většinu tvorby či aspoň ty kousky, které budou hrát, a i když jsem si sehnala jejích tvorbu, nějak jsem to nebyla schopná oposlouchat...naštěstí tahle hudba jde poslouchat hned napoprvé a úplně vás okouzlí. Na prvního Hauschku jsem byla vzadu, kde se nedalo pohnout, natož vidět na pódium, naštěstí byl snímaný shora, takže bylo vidět nejen jak na křídlo hraje, ale i co má všechno za malé přístroje a nástroje, kterýma si ještě pomáhal při hraní, či mu jen ležely na strunách, které rozeznívaly danou věc, když na ně bylo hráno. Na Nilse jsem se přesunula již dopředu, abych viděla na ruce...Přišel takový mladý kluk...sedl za křídlo, vedle kterého byly ještě dvoje elektronické klávesy a začal hrát. V tu chvíli jsem přestala dýchat...nadechla se až po koncertu... Ani jsem si nevšimla, že byly za něj na plátno promítané nějaké fotky...(možná to bylo taky tím, že na něj svítily odzadu bílá světla, takže posluchačům přímo do obličeje, tak musel mžourat). Povídal taky pak něco do mikrofonu, pamatuju si, že to bylo vtipný, ale už nevím, co to bylo, protože si to nepamatuju, jak jsem byla a ještě stále jsem mimo. Koncert končil po desáté...což se nesmí, takže po přídavku jsme zašeptali "díky" a bez potlesku se odcházelo, což bylo zvláštní, ale nešlo to jinak. Pak přesun na bar, kde tou dobou již ladil Pijér...škoda, že jsi Kláro nemohla dorazit...ve dvou se "poslouchá" (hahaha) líp :))) No a jak opadla fronta u merchandisu, šla jsem se podívat, co bych ulovila u Nilse...jenže jak ha! a teď se mi to vymstilo! jsem nevěděla, co hrál, tak jsem nevěděla, co si mám koupit. Jasně, mohla jsem se zeptat, ale styděla jsem se tam jen u toho stolu stát, natož se zeptat :DD Takže bez úlovku, podpisu, ani toho, že jsem nedokázala vyslovit připravenou větu, že je fakt skvělej a přitom se pokusit netvářit, že se stal mým idolem...ano Káťo, přesně jsem si vzpomněla na nás a Poppy...a taky na to, jak jsme odcházely z Palletta...jenže s tím rozdílem, že tentokrát jsem neměla s kým pištět, takže to odnesla Klára na telefonu,  protože to zvedla, díky! :)))

takže tady jedna http://www.youtube.com/watch?v=AAveSBgfNcQ

(zdroj:  FB - Fotky uživatele Festival Spectaculare - Michal Hradecký, další fotky zde)