Tři písmena před jménem? To je ono? Vážně? Konec po 20 letech ve škole?

A je to tady! Krev, pot, slzy...rozuměj čokolády, slzy a střeštěný tanec = titul v kapse!

(Franz Boas, můj idol! předvádí domorodý tanec)

A první pocit po zkoušení?

Šlo to podle abecedy, takže jsem šla poslední (třetí/čtvrtek) den našeho oboru v závěru dne (10:30, haha)...to nejlepší na konec :))) Nervy neuvěřitelný...od úterý střevní potíže, konečně jsem využila endiarony, který jsem měla do Uzbekistánu (takže Kláro, nevyhazovat). Všichni psali a uklidňovali, že jsou neuvěřitelně hodní, ať nejsme nervózní...to je příkaz jako "spi už!", to rozhodně člověk hned usne :)) Největší strach jsem měla asi z pověstného rýpání do diplomek, pak začátek zkoušení okruhu ekonomie (protože jestli by někdo rýpal do mojí výstavkové práce, a pak mě ještě rozhodil špatnou otázkou třeba Mundell-Flemingovým modelem s platební bilancí, kterýho jsem se tak bála, že jsem se ho dokonce strachem pochopila a naučila a to díky ekospace, a nejen jeho! záchrana největší!!) 

A všechno bylo, jak říkali ostatní, byli moc hodní, usmívali se, vedoucí komise zhodnotila hned na začátku mojí práci jako zajímavou a pěknou (tak mě hned napadla myšlenka, že ta modrá vazba se stříbrným tiskem je pěkná, haha). A jak se říkalo, představit DP stručně, max 5 minut...já si to časovala a doma jsem jí měla téměř na 7min...nakonec jsem měla možnost říct jim všechno, co jsem chtěla a i se mě ptali, tak jsem měla radost, že jsem měla možnost se vypovídat, když už s tím byla taková práce :)) Otázky u zkoušení se pak vztahovaly k práci, což se velmi hodilo, protože jsem je mohla propojovat s tím veledílem :))) U gratulací mi bylo pak bylo řečeno, že doktorandský je jasná volba...jsem se tomu tak bránila, ale ještě to zhodnotím.

Protože všechno to psaní a učení už tlačilo trochu na psychiku a gradovalo do takových stavů, že jsem měla chuť založit Ministerstvo Silly Dance na motivy...

...chudáci sousedi pod náma, to moje "poskakování" v XXXL tričku DekkaDancers v růžové baletní sukni na hlasitou hudbu jim asi musela připadat, že jim každou chvíli přistanu na hlavě.

A ještě jednou se omlouvám, mami, že jsem ti zatajila, že den D je ve čtvrtek a tvrdila, že je to pátek :)) Snad jste to se Sašou včera oslavily tím "polárkáčem" :DD Já taky oslavovala lehce...nalačno...celé odpoledne...bohemkou...dneska na poslední vrátnici léčba apobrufenem :) Ach ano, po těch dlouhých letech jsem dala výpověď, na cokoliv někdo narazíte na poloviční úvazek, sem s tím!

A jestli to někdo dočetl až sem, tak díky za podporu a děkovné (realistické - vítej v bodě nula, ...) zprávy a vůbec!