Nils aneb opět po roce bez dechu!

Před pár dny jsem se vrátila k blogu a objevila příspěvek z ledna 2014...takže před rokem a recenzi o koncertu Nilse Frahma...(Nils aneb dýchá se až po koncertu). Tenkrát mě fakt dostal, takže další příležitost jeho návštěvy v Praze nešla vynechat. Lístek jsem měla raději koupený půl roku dopředu a nekonečně dlouho se těšila (asi tak jako na Lamb). Během roku koncertní turné značně obměnil, pořídil si cestovní varhany (píšťaly, na kterých blikala po straně světýlka, asi ladičky) a další klaviatury. I když jsem Nilse během roku celkem naposlouchala (LastFm tvrdí, že zatím 400x z toho Toilet brushes 132x), stejně hrál novinky, o kterých jsem neměla ani tušení...ale to vůbec nevadilo, kombinace elektroniky a klasiky od varhan až po normální klavír neměla opět chybu. Takže jsem zase nedýchala...(možná taky z praktických důvodů, ač byl den koncertu teplý, pán musel mít i v sále navlečenou šusťákovku, ačkoliv ta vyjící pani vedle mě místo tleskání byla asi horší). Trochu se mi zastavilo srdce, když ve 22h, kdy musí koncerty v Akropoli končit, jsem ještě neslyšela tu největší pecku toaletních štětek a po vytleskání Nils přišel s tím, že už byl měl končit...Naštěstí závěrečnou pecku zahrál a použil i štětky (což třeba v Londýně nemá!) a v závěru koncertu jsme stejně jako minulý rok odcházeli bez správného poděkování, toho velkolepého aplausu (který je tím hnacím pohonem všech umělců, že za tu námahu v dnešním světě to všechno stojí), nicméně nutkání poděkování bylo uspokojeno aspoň tím, že vyprodaná Akropole začala luskat na prsty :) 

Komické situace během koncertu zabezpečily mobilní telefony, Nils sice na začátku upozorňoval, ať si první řady mobily vypnou, ale první řady nic...snímače, bedny a vůbec elektronika nasnímala kromě klavíru i mobilní tdn tdn tdn tdn :)) Mikrofony byly dokonce tak nahlas, že i rozbitá lahev mezi diváky se rozezněla ještě v reproduktorech...což Nilse pobavilo, aspoň bylo vidět, že nevnímá jen sebe. 

No a pak to přišlo...opět jako minulý rok jsem stála u merchandise...tentokrát už jsem věděla, co si koupit..ale ten zbytek byl úplně stejnej...koupím si desku (kterou nemám kde přehrát :D) a nechávám si jí podepsat...opět jsem ztratila schopnost mluvit a jen jsem se červenala a připitoměle usmívala :)) Když jsme pak s Klárou odcházely z Akropole, tak jsem měla ještě šanci na nějakou holou větu, protože stál před Akropolí a telefonoval...ale pro změnu jsem zas přestala mluvit a jen culila se...tak třeba příště...až budu kupovat noty k tomu piánu, co budu pořizovat, tak bude prostor na soukromé hodiny :)

Jan Kuča fotograf