Koncert se měl konat 29. Září (středa), ale díky generální stávce byl přesunut až na další den (tady je vidět, co všechno jde posunout generální stávkou, dokonce i koncert U2!).
Ve čtvrtek jsem měla školu do 18.30, posledních 30 minut už jsem nervozitou, že koncert nestihnu ani nemohla dýchat. Poté jsme s Ančou skoro běžely na nábřeží, abych chytla autobus a trochu se ke stadionu přiblížila, jenže…všichni jeli na U2, takže pěkná zácpa. Autobus jsem vzdala a šly jsme osvědčeně – pěšky. Cesta ke stadionu mi trvala asi jako tady všechno kam jdu, pěknou hodinku. Cestou jsem začala potkávat davy lidí, které šly také na koncert. Všichni už měli trička U2, dobrou náladu, pobrukovali si U2 písničky nebo nesli přenosný bar – v igelitce kolu a rum, v druhé led, v rukách skleničky. Jak jsem tak po všech koukala, viděla jsem jednoho pěkného Španěla, jak na mě koukám a já na něj koukala…asi 2 vteřiny, než jsem pořádně zakopla (ano, jako v Moldávii jsou tu chodníky naprd). Jojo, Jirka si mě hlídá všude. :-D
Když jsem přišla před stadion před vchod, byla otázka, jakým můžu jít. Samozřejmě značeného nebylo nikde nic, tak jako ve Španělsku všude, musíte mít přirozený orientační smysl. Nakonec bylo jedno, jakým vchodem jsem šla, protože cesty se dělily až u vlezu do samotného stadionu. Koupila jsem si tričko, abych zapadla mezi ostatní a šla hledat místo. Seděla jsem úplně nahoře, za mnou už byly jen mraky a vesmír, přede mnou se tyčila ohromná stage. U2 mi měli hrát zády, jenže je to tour 360 stupňů, takže mi pár krát ukázali i předek, ne jenom záda. Možná se zdá, že místo bylo nanic, ale nemůžu si vůbec stěžovat. Stálo mě 30 euro v předprodeji a viděla jsem celou stage, jak mění svoje barvy a prstenec obrazovek mi stále ukazoval, co se detailně děje na pódiu. Navíc, jsem viděla ty ohromné davy lidí pode mnou, jak zpívají :-D (to jsem slyšela no), tleskají, skákají, mimochodem, nikdo neseděl. :-D Všechno jsem pořádně dokumentovala, takže fotky klasicky na FB, videa jsou a budou na youtube, jenže rychlost internetu je taková, že bych v mekáči musela být 9 dní, aby se jedno nahrálo…ale můžete se těšit na With or without you, Where the streets have no name, One – ty jsou celý, a pak kousky – příchod, Beautiful day, Mysterious ways a nějaký novinky!
Koncert zahájila předkapela Interpol, kterou jsem si moc neužila, protože jsem zjistila, že mám sice nabité baterky u foťáku, ale plnou kartu, takže jsem ručně vymazala asi 1100 fotek, protože jsem chtěla zachovat asi 100 nepřetažených. Po Interpolu zahrál set pečlivě vybraných písniček, mezi nimi i Cocorosie. :) Lidi se pomalu dostávali do varu, všichni se fotili (ano, i samofotili) s pódiem, pískali, vytleskávali, vlnili mexickou vlnu… A v deset hodin to přišlo, teda to…oni :), hned jsem zoomovala a dokumentovala, jak jsou k pódiu, po schodech a vítají natěšené fanoušky. Zahajovací písnička byla Beautiful day, první tóny písničky nebylo vůbec poznat, protože všichni nadšeně křičeli a pískali a dupali a skákali...a pak začali všichni zpívat, takže asi až v půlce písničky jsem poznala Bonův božský hlas. :-DDD (haha, to je fakt vtipný tohle psát) Další písnička New Year´s day, takový starý flák hned jako druhá, qué sorpresa!
Nevěděla jsem, co dělat dřív, fotit, točit, tleskat, zpívat, teda to jsem dělala pořád, naštěstí to není zaznamenáno na videu, to bych nikomu nepřála slyšet.
Co mě teda naštvalo, vytáhl si na pódium slečnu, ne sice na With or without you (tuhle písničku už podle mě nesnáší a přijde mi, že už jí chce mít vždycky rychle za sebou…se mu asi ani nedivím, asi už by mě taky štvala…ach:)), vytáhl jí na Miss Sarajevo a zpíval jí tam s hlavou v klíně a pak se spolu koukali na můstku na obrazovku, kde byl vidět vesmír…achjo…tak třeba příště no… Při City Of Blinding Lights se stáhl prstenec dolů (to mám taky natočený) a pak už se rozjel pořádný remix (který se mi líbí víc než originál) I'll Go Crazy If I Don't Go Crazy Tonight (to je taky natočený, ale má to houpavý obraz, protože jsem u toho tancovala). Před Walk on bylo zahráno na city o záchraně světa a lidských právech a pódium olemovali lidé s lampióny, které měly ve znaku Amnesty Internacional. Poté přišel první odchod. Návrat nebyl vynucený potleskem, protože jsme opět sledovali nějaké video o světě, které volně přešlo do písně One. A tak to udělali myslím i podruhé, kdy mi zahráli Ultraviolent!!! Měla jsem teda trochu problém, abych tam nezačala skákat 4x na místě a pak 4x „žeté“, jak to dělám na tancování s malejma dětičkama, kdy mě to očividně baví víc než je (samozřejmě jsem ten cvik ukradla Vláďovi). Definitivní zakončení přišlo písničkou Moment of Surrender, kdy jsem se snažila dovolat Nině, která už tou dobou spala…Ani jsem ti to nenatočila, protože mi došlo místo ve foťáku. Tak se na to koukni od někoho jinýho na youtube, pořád tam někdo točil. :-D
No, a pak to přišlo, odchod ze stadiónu. Na koncertu jsem byla sama, takže moje taktika odchodu byla – jít s davem (škoda, že ne s Davem, ale to je zas jiná kapitola). Jenže jsem se přidala ke špatnému davu, k davu, co si šel pro auto na parkoviště. Dav, který šel pěšky do města, měl jít úplně na druhou stranu. Já jsem šla tedy nadšeně s davem, který se po chvíli ztratil, protože se lidé rozutekli do aut. Došla jsem až na konec, kde policajt říkal pár lidem, že to musí obejít, šla jsem teda asi se 4 lidma, že to obejdu, jenže pak jsem zas potkala dav a říkala si, že je to blbost, tak jsem se zas vrátila…nebudu vás unavovat, trvalo mi to asi 30 min, už jsem byla docela zoufalá, když tu zastavilo auto a z něj vykoukla hlava slečny, co seděla vedle mě na koncertu, jestli nechci pomoct. Jelikož za nima začala troubit ostatní auta, řekla jsem, že jo, a nastoupila jsem jim do auta…myslím, že takovou pomoc už mi nenabízeli, ale já se tam prostě vmáčkla (už jako 5. osoba) a jak jsem dosedla, řekla jsem, že chci do centra. :-DDDDDD Tam samozřejmě nejeli, ale hodili mě až skoro před barák, i když jsem naléhala, ať mě vyhodí u mostu, co je kousek od stadiónu. Nevyhodili, možná to bylo tím, že od stadionu se silnice napojovala rovnou na okruh kolem Sevilly. Oni samozřejmě ze Sevilly nebyli, ale z nějaké campo (vesnice)poblíž.
Co dodat, koncert se mi fakt líbil a dokonce jsem 2 dny potév jenom obchodě, kde prodávají plazmy, stála před jednou asi půl hodiny a užívala si záznam koncertu 360 stupňů, ale z jiného města. Užijte si fotky a videa se pokusím nahrát co nejdřív.
Za zvuků alba POP jsem konečně dokončila tuhle recenzi a taky docílila 3000 poslechů U2 od roku 2005 na last.fm. :)
Setlist
Return Of The Stingray Guitar
Beautiful Day
New Year's Day
Get On Your Boots
Magnificent
Mysterious Ways
Elevation
Until The End Of The World
I Still Haven't Found What I'm Looking For
North Star
Mercy
In A Little While
Miss Sarajevo
City Of Blinding Lights
Vertigo
I'll Go Crazy If I Don't Go Crazy Tonight
Sunday Bloody Sunday
MLK
Walk On
Encore:
One
Where The Streets Have No Name
Encore 2:
Ultraviolet (Light My Way)
With Or Without You
Moment of Surrender
No comments:
Post a Comment