Wednesday, July 27, 2011

Erasmus Španělsko 2010-2011


Obrázkový průvodce mým rokem ve Španělsku k nalezení zde.

Za pár dní…tedy přesně za 4 dny to bude přesně rok, co jsem odjela do Španělska. Odjela jsem jen se základy (ale pevnými, děkuju Jani!!) španělštiny nejprve na 7-týdenní intenzivní kurz do Rondy ještě s Ančou, Leou a Jančou. Život tam byl pohodlný, nic moc jsem nemusela řešit, jen se snažit pochopit o čem se o hodinách mluví, nasát jako papírák hodně španělských slovíček a dřít gramatiku. Po pohodovém měsíci v Rondě nás s Ančou čekal sevillský šok – hledání bytu. Po 3denním pátrání v 50ti stupních a projití asi 15cti bytů jsme nakonec jeden zaslíbený našly, který byl i (jak se zdál z počátku) levný, nicméně jsme během roku poznaly, že je spíše drahý (rozuměj 250 euro/osoba s poplatky). Po skončení kurzu v Rondě a přestěhování se do Sevilly nastal další šok, vybírání předmětů. Už to nebyly ty naivní představy jako – dáme si to, co nás bude bavit, ale spíš to, kde máme v rozvrhu volno, rozumíme učiteli a hlavně nás v těch hodinách chce, díky tomu jsme opět studovaly makroekonomii či naprosto nehodící se předměty jako geografie moří (kdybyste někdo potřeboval něco narýsovat do námořní mapy, tak jsem k dispozici:-D). První měsíce si člověk začal zvykat na žití v jiné zemi, dostal pořádný kulturní šok a ať studuje antropologii a snaží se být multikulturní, tak se nevyhnul tomu, že Španělsko se všemi obyvateli, zvyky a návyky nesnášel. Nicméně jsme se snažily s Ančou zapomenout na každodenní školní život a každý víkend naplánovaly nějaký výlet po Andalusii – návštěvy u dalších Čechů na Erasmu. Stejně mi ale bylo smutno, po Jirkovi, rodině, kamarádech, taniny, Praze, kultuře a hudbě (ale za tou jsem aspoň cestovala do vzdálenějších krajin (ono i ten Madrid je 6h jízdy busem, takže si ho s dovolením taky započítám) – Madrid – Arcade Fire, The Wall (Roger Waters), Sevilla – U2, Anathema, Londýn – Unkle)…pak taky člověku přišlo líto, že není jazykově nadanej a nejde mu to tak rychle, jak si přál a nemůže si s někým pořádně popovídat…a vlastně taky zjistil, že se ve své podstatě nezmění a že když si nemá, co říct s někým česky na prvních setkáním, že tomu nebude jiné ani v cizích jazycích…Takže ještě, že tu byla Anča, která mě vždycky něčím rozveselila! Po prvním příšerném zkouškovém jsem si říkala, jestli si nesbalit kufr, jestli mám na další semestr…ale co v Praze, že? Zkusila jsem tedy druhý semestr, opět si vybrala perfektní předměty (třeba jeden bez zkoušky, o kterém španělští studenti říkali, jak je jednoduchý!!, tak na ten jsem zpracovala tolik materiálů, kolik ne za celý rok na ČZU + bakalářka). V druhém semestru jsme taky s Ančou využily levné ryanair letenky a procestovaly Itálii a Barcelonu. Dále jsem se osmělila a udělala si výlet za kamarády do Londýna, Madridu a okolí, taky se přijela podívat na geniální vystoupení Danse in Extremis do Prahy, které jsem pak patřičně obrečela. Ale, vyplatilo se zůstat na druhý semestr, protože přijela spousta návštěv, prakticky pořád jsem někde jezdila. V květnu se oteplilo, takže jsem se osmělila a začala chodit večer ven a poznávat nové lidi (teda již nalezené kamarády sevillských Čechů). Ani zkouškové nebylo tak příšerné jako v zimním semestru. Zkoušky mi skončily na začátku července, tak jsem využila EU grantu a spolu s Jirko-harémem procestovala Portugalsko a severní Španělsko a co jsem necestovala, tak si užívala tepla a klídku...Člověk zapomene na to zlé a pamatuje si jen to dobré (nějak se jmenuje ten hormon, co to špatné v mozku odbourává, aby měla porodila ženská víc jak jednou za svůj život a zachoval se tak lidský druh…né, že bych tu přímo rodila, ale někdy to teda bylo srovnatelný). Takže jak jsem si myslela, že post-erasmácký syndrom mít nebudu, tak budu, hehe.

Po prvním semestru bych sem asi napsala, že na to, abych se naučila platit nájem, účty a něco uvařit, jsem sem mohla jet jen na jeden semestr. Po druhém semestru musím napsat, že jsem ráda, že jsem tady ten celý rok zůstala. Musím teda poděkovat mému hlavnímu mecenášovi=mamince, za štědrý sponzoring, jinak bych si všechno to cestování a koncerty opravdu dovolit nemohla.

No…a jestli mě tenhle rok změnil…já nevím, to poznáte sami, až mě uvidíte. Co vím ale jistě, tak to, že jsem zlenivěla. To bude tvrdý návrat do reality.

Děkuju čtenářům za přízeň, myslela jsem, že blog po erasmu zruším, ale docela mě začalo bavit někam psát, co se mi honí hlavou…aspoň si člověk nemusí povídat jen sám se sebou, takže ho rušit nakonec nebudu, tak se těšte na pokračování…ale už v ČR!

3 comments:

Petr said...

\(^_^)/ Pokracovani.

Georgie said...

super fotky a super popisky k tomu! pobavila jsem se, obdivovala tvůj kabát z Desigualu a rozhodla se, že se musím znova podívat do Sevilly a že až budu na erasmu, tak budu hodně cestovat. V únoru jedu do Burgosu ve španělsku, tak sem strašně zvědavá, jaký to bude a moc se těším!
skvělý článek! :)

Aja said...

heh, to jsem ráda, že se to líbí :) K Desigualu - je dobré sledovat outlet + si nechávat posílat info maily, mají dost slevy, jinak tam normální smrtelník nakupovat nemůže:) Kam jedeš na erasmus? do španěl tedy?