Vary již po padesáté!

Rok se se dvěma sešel a opět se sešla stará parta (doplněná o nováčka Kubu a Evču) na KVIFF, tentokrát 50. ročníku!

50. ročník KVIFF

Dalo by se říct, že průběh bude stejný jako ostatní ročníky (někdo už byl prý po deváté...Káťo). Vesměs ano, to znamená - transport student-busem, ráno vstávačka a stát i kas od 6ti ráno, neuvěřitelný adrenalin rychle vyprodávajícím se filmům, mít připravený krizový scénář filmů, řekněme alespoň 3 náhrady, pak filmy od 9-do půlnoci, vystát si fronty na filmy, které musíte nutně vidět, ale lístek byl ke koupi nedosažitelný, odskočit si mezi filmovými přeběhy na tradiční palačinku a něco trochu popít.

velmi tradiční fronta (Káťa, 2015)

Nicméně pár poprvé bylo, například jsme jeli autem (díky Nino a Kubo). Také jsem poprvé viděla venkovní zahájení festivalu před Thermalem s ohňostrojem a skupinou Lucie (při krátkém zahajovacím sestřihu k 50. ročíku jsem opomenula dva opilé chlapce, co stáli za mnou a bavili se, ať šptají...naštěstí jsem nebyla profackovaná...ani od toho kluka s nagelovaným trávníkem na hlavě, když jsem mu po nabídce redbullu s vodkou řekla, že nejsem jeho typ :D). Protože letos nefungovalo ubytování ve škole a naše tradiční vodácká ubytovna byla již obsazená, byli jsme nuceni bydlet na okraji Varů, což znamenalo nutné využívání nočních busů (je super, že nebyly posíleny a jezdily po hodině a půl). 

čekání na Heil (Káťa, 2015)

Po nevydařeném stání na film (2,5 hodiny v nedýchatelném prostoru) jsme se rozhodli vyjet lanovkou na rozhlednu Diana. 

symbol Varů

Celkem nepochopitelně jede poslední lanovka nahoru přesně v tu dobu, kdy zavřou rozhlednu, takže posledním spojem už se z rozhledny nepodíváte a ani si nedáte nic v místní venkovní restauraci, protože ta taky zavře i ta malá místní ZOO s motýlama. 

Jelení skok (Terka, 2015)

Ale nevadí, zpáteční cesta byla plná jiných vyhlídek a z placu před divadlem, kde sídlil stan České televize, se ozýval koncert Portless (jsem zjistila, že to jsou starý Support Lesbiens), dokonce jsme našli i kamzíka a z jednoho výhledu objevili rozpadlé Císařské lázně, u kterých se paradoxně vystavolala ta nejdražší auta. 

Taky jsme změnili tradiční stezky, kterýma chodíme po městě a objevili cestu kolem Becherovy vily, kde během festivalu sídlilo filmové studio Barrandov a mělo interaktivní program s Karlem Zemanem. Žasla jsem nad ohromnými vilami, které jsme míjeli. Skoro na každé byla plachta s bytem na prodej. 

setkání panelového druhu (mimochodem je vidět až od Thermalu:)

Taky jsme potkali stavějící se pravoslavný kostel, byla u něj cedule, že je podpořený nějakou místní sbírkou...logo EU tam nebylo...:)) 

pravoslavný kostelíček, kterej je velikej jak kráva

Naše tradiční čekání ve frontě jsme si letos zpříjemnili bohemkou, jelikož Kuba měl narozeniny (všechno nejlepší, sorry, ale nedostal si od nás žádnej dárek, i když v plánu byl:)) Taková bohemka k snídani společně s croissantem (který udělal rychlý základ) byla naprostá pecka...teda aspoň u mě, konečně jsem měla takhle po ránu společenskou náladu náladu:)) 

to kafe neni moje

Ještě stojí zmínit klub Aeroport, který se přesunul z Goethovy vyhlídky do cituji: "unikátní industriální prostor bývalé stáčírny minerálních vod". Škoda, že top DJ R1 hráli zrovna při zahájení festivalu a ti další hrají zítra. 

dole stáčírna, uprostřed bar, nad ním filmový plakát

Filmů jsem letos viděla 9 - Theeb, Znoy, skoro Heil (2,5h čekačka a nic), Le tout nouveau testament, Partisan, Sutak, Réalité, Pionery-geroi, The Lobster a Pretty Woman. 

Začnu asi od konce, Pretty Woman v letňáku od 22:30 začala s hodinovým zpožděním, film uvedl sám Ríša Gere zpívajíc hlavní melodii (slyš 50. vteřina) a vyfotil si plný amfiteátr (6700 lidí!), prý to pošle Julii, aby viděla, o co přišla. Trochu jsem se bála, že film nezvládnu, neviděla jsem ho snad nikdy v kuse celý, nakonec atmosféra byla skvělá (scéna, kdy pošle Vivien doháje prodavačky v obchodě vyvolala povzbudivý pískot, atd...).

Dostaly mě asi všechny filmy až na Réalité, to bylo tak zmatený, že ani hudba od Philipa Glasse nepomohla. Sutak a Znoy se týkaly Kyrgyzstánu, takže pro ty co nemají srdcovku Střední Asii, vřele nedoporučuju. 

Theeb z Beduínského prostředí moc vyvedený, Partisan aneb vychovej si děti pro nájemné vraždy lehce děsivý (a hlavně to gruzínské sídliště), Pionery-geroi z ruského prostředí prolínající dětství malých Jisker se současným životem třicátníku a jejich vyhořelými životy taktéž vyvedený, velmi zajímavý nápad života nutného páru nebo single ve filmu The Lobster, končící tak neurčitě...jak říkaly holky...v půlce došly peníze a tak nějak to rychle dotočili. A poslední asi pro mě nejlepší Le tout nouveau testament (Zbrusu Nový zákon) připomínající trochu Amélii či Pěnu dní, film plný absurdit a úsměvných nápadů a hlášek "bezďák smrděl jako chcíplej velbloud v likérce", nebo jako nejhorší trest "dejte ho uschnout (durch promočený člověk) na sluníčko na matraci vedle Uzbeků"...u téhle hlášky jsme s Ivou udělaly v kině ostudu a hodně nahlas se smály...já se z toho až rozbrečela. 

No, a teď už "jen" sehnat další filmy - The Drop, Slow West, Heil, La giovinezzia, The forbidden room, Nightigale, Mississippi Grind, Malá  z rybárny, Bridgend, El abrazo de la serpiente...a další, celý program jsem nestihla zatím a kdo ví jestli přečíst.

Trochu mě mrzí, že jsme nebyli v opraveném Národním domě, který jsem myslela, že už spadne a nakonec je z něj hotel Ambassador (4-5*) se sálem pro téměř 400 diváků. Ale aspoň jsem zkontrolovala hotel Thermal, zatím vnitřní interiér nerozprodávají.

Thermal moc pohodlné křeslo

Tak zase snad za rok přijedu zkontrolovat Karlovy Vary, jak se pozitivně posunul festival (last minute pokladny), či velký výběr piv.

Lobkowitz!

A jestli se posunuly služby ve městě (pivo za 44,-, které vám číšník podá u stolu do ruky hned po tom, co po vás hodil tácek), vedro 40 stupňů a nikde neměli domácí limonády jen ty sladolepy, pouze jedna paní v oplatkárně s nekončící frontou na zmrzlinu, horké oplatky i ty balené, neposílené noční busy, nebo parkovací zóny ve městě, na které vás upozorní až pokuta za okýnkem, nikde nejsou čáry, nikde nejsou cedule...ať žije náš příspěvek do městského rozpočtu, voe! :-X!@

Příspěvek ale zakončím něčím veselým! Šly jsme kolem hotelu Pupp a jako vždy tam bylo velké srocení lidí, které čekají, až nějaká hvězdička vyleze z hotelu...ohlídnu se a vidím Lenku! Žížalu! a nakonec i samotného Tondu Blaníka! Byla jsem v přímém přenosu natáčení nového dílu Kanceláře Blaník! Juch! 

Kancelář Blaník s Bartoškou, Tondou, Lenkou a Žížalou

Míň fotek zde...