Díky dlouho plánovanému sobotnímu koncertu Synkro v Neustadtu,
jsem o víkendu nikam nevyrazila. Teda jen si to myslela do pátečního rána.
Zrovna když jsem prokrastinovávala na FB, zobrazil se mi Anežky příspěvek, kdo
chce v sobotu svačinovat a tatrankovat na cestě na Sněžku, nechť se přidá.
Vzpomněla jsem si na svoje prázniny díky MMF (asi tak před 15 lety to bylo),
kdy jsme na podzim jeli do Krkonoš, volba přidání se byla jasná.
|
jedna skupinová |
Sobotní cesta byla nekonečná, pro nás přijatelný spoj (až v osm
z Prahy, ne ten v 6:45) totiž projížděl a kroužil cestou do Pece, co
mohl. Aspoň jsem mohla obdivovat (když jsem zrovna nespala), podzimní krajinu
Podkrkonoší a Krkonoš, poznat krásné Lázně Bělohrad a zavzpomínat na horké
oplatky v Jánských.
Z Pece pak již svižným krokem přes Růžohorky na Sněžku,
lanovka jezdila, takže si dokážete představit, že při tom nádherném počasí se
na vrcholu nedalo ani hnout. Potkali jsme tam nějakou skupinu lidí, co vypadala
jako Švejk (včetně Švejkyně), a pak spousty národností, dětí, psů, selfítyčí…
|
sraz Švejků a Švejkyň na Sněžce |
Vlastně jsem si uvědomila, proč nerada chodím na Sněžku a proč už jsem tam tak
dlouho nebyla. Vzestup i sestup dolů ve šňůře lidí byl už trochu otravný.
|
krkonošský Václavák |
Navrhla jsem a návrh byl úspěšně holkami přijat (byly jsme
tam ve 4, vlastně 4,5 – šestý měsíc už se počítá jako půlka, ne?), že bychom se
do Pece mohly vrátit ne Obřím dolem, ale přes Luční a u Výrovky to pak švihnout
přímo dolů. Cesta ze Sněžky na Luční vede „klidnou zapadlou uličkou“ oproti
tomu Václaváku, co jsme zažily před tím. Chodník přes rašeliniště…pak neustále
otáčení se na tu naší Schneekope, která se majestátně tyčila celou dobu za
našimi zády.
|
pod vrcholem |
|
cestou na Luční |
Na Luční krátké občerstvení, focení (ano, opět mám tu samou
fotku, co už mám tisíc krát), dokonce i překvapení ve skupině, že je z Luční
vidět Sněžka…to je tak, když se jednou chytne pěkné počasí.
|
pohled z Luční |
Na Výrovce jsem
zkontrolovala výra a sestup do Pece, pivo, polívka a bus do Prahy. Při
zastavení v Hradci Králové jsem konečně viděla tu kotasovinu.
|
ne, tohle není kotasovina, ale jen naprosto bizardní restaurace v Peci, tolik cedulí jsem snad nikdy neviděla :D |
Výhledy neuvěřitelný, počasí nádehrný, vyčištěná hlava v tom podzimním lehce náročném čase...uvidíme, na jak dlouho! :D
|
Obří důl
|
|
klikatice do Polska...ty zbarvené stromy jsou jeřáby |
No comments:
Post a Comment