Sunday, October 11, 2015

Výstup na tu naši Schneekope

Díky dlouho plánovanému sobotnímu koncertu Synkro v Neustadtu, jsem o víkendu nikam nevyrazila. Teda jen si to myslela do pátečního rána. Zrovna když jsem prokrastinovávala na FB, zobrazil se mi Anežky příspěvek, kdo chce v sobotu svačinovat a tatrankovat na cestě na Sněžku, nechť se přidá. Vzpomněla jsem si na svoje prázniny díky MMF (asi tak před 15 lety to bylo), kdy jsme na podzim jeli do Krkonoš, volba přidání se byla jasná.

jedna skupinová

Sobotní cesta byla nekonečná, pro nás přijatelný spoj (až v osm z Prahy, ne ten v 6:45) totiž projížděl a kroužil cestou do Pece, co mohl. Aspoň jsem mohla obdivovat (když jsem zrovna nespala), podzimní krajinu Podkrkonoší a Krkonoš, poznat krásné Lázně Bělohrad a zavzpomínat na horké oplatky v Jánských.

Z Pece pak již svižným krokem přes Růžohorky na Sněžku, lanovka jezdila, takže si dokážete představit, že při tom nádherném počasí se na vrcholu nedalo ani hnout. Potkali jsme tam nějakou skupinu lidí, co vypadala jako Švejk (včetně Švejkyně), a pak spousty národností, dětí, psů, selfítyčí… 
sraz Švejků a Švejkyň na Sněžce

Vlastně jsem si uvědomila, proč nerada chodím na Sněžku a proč už jsem tam tak dlouho nebyla. Vzestup i sestup dolů ve šňůře lidí byl už trochu otravný.

krkonošský Václavák

Navrhla jsem a návrh byl úspěšně holkami přijat (byly jsme tam ve 4, vlastně 4,5 – šestý měsíc už se počítá jako půlka, ne?), že bychom se do Pece mohly vrátit ne Obřím dolem, ale přes Luční a u Výrovky to pak švihnout přímo dolů. Cesta ze Sněžky na Luční vede „klidnou zapadlou uličkou“ oproti tomu Václaváku, co jsme zažily před tím. Chodník přes rašeliniště…pak neustále otáčení se na tu naší Schneekope, která se majestátně tyčila celou dobu za našimi zády.

pod vrcholem

 
cestou na Luční


Na Luční krátké občerstvení, focení (ano, opět mám tu samou fotku, co už mám tisíc krát), dokonce i překvapení ve skupině, že je z Luční vidět Sněžka…to je tak, když se jednou chytne pěkné počasí. 

pohled z Luční

Na Výrovce jsem zkontrolovala výra a sestup do Pece, pivo, polívka a bus do Prahy. Při zastavení v Hradci Králové jsem konečně viděla tu kotasovinu. 

ne, tohle není kotasovina, ale jen naprosto bizardní restaurace v Peci, tolik cedulí jsem snad nikdy neviděla :D

Výhledy neuvěřitelný, počasí nádehrný, vyčištěná hlava v tom podzimním lehce náročném čase...uvidíme, na jak dlouho! :D

Obří důl

klikatice do Polska...ty zbarvené stromy jsou jeřáby

No comments: