Friday, July 28, 2017

Mexiko

Ač jsme do Mexika přiletěli, poznali jsme jej až na konci pobytu. Zpětně to hodnotím jako nejvhodnější řešení, protože poměr cena kvalita služeb byly v tom nejlepším kurzu! Má to ovšem jeden háček, některé služby vůbec nepoptáváte a jsou vám nedobrovolně přiděleny. To vystihuje deníkové shrnutí: Mexiko, země propinas (spropitné)! Že nechcete doprovodit do hotelu k pokoji, který je na konci chodby? To nás ale vůbec nezajímá, stejně s vámi náš přidělený člověk půjde, a pak si řekne o propinu!

Bezpečnosti předřadím téma kuchyně, protože ta byla vynikající, ač maso mimo kuřete zůstalo stále podrážkou jako u sousedů. Samozřejmě se to projevilo na mé rostoucí váze.

kuře na yukatanský způsob v pomerančové omáčce, frijoles, tortilly, sopa de lima, nachos a salsy; papayový a pomerančový fresh, zdroj: Dan
Pocit bezpečí jsem cítila všude, kde jsme cestovali, tj. v Tulumu na hlavní třídě, Valladolidu a Cancúnu Zoně Hoteleře. Až v Praze si přečetla článek o 2,5 tisících obětích měsíčně zabitých střelnou zbraní a o tom, že války 2 drogových kartelů se přesunuly mezi turisty právě do Zony Hotelery v Cancúnu.

Tulum (1 noc)

Na mayské památky se vyplácí být opět na čas otvíračky, později je nejen nesnesitelné vedro, ale i nesnesitelné množství turistů...včetně Čechů...ano, po 14 dnech poprvé došlo k osudovému setkání s Čechy. Skupina byla se zájezdem, paní průvodky popisovala mayského boha deště takovým způsobem, že jsem měla co dělat, abych se nezačala hystericky smát..."to je takový ten tam v rohu ten s tou takovou víteco...takovou jako chocholkou" a u slova "chocholka" napodobovala chocholku posunkem nepřirozeně zkroucené ruky. Ostatní důležitě poslouchali a jeden Slovák dodal..."ale Mayové, to bola taká tajomná kultura"...V tu chvíli jsem měla oči v takový sloup, že by podepřel celé Quadrio na Národce. 

Tulum, zdroj: Dan
Z mayských památek už je jen skok (z útesu) na pohádkové bílé pláže a k tyrkysovému moři. Ovšem bez stínu ani ránu, mně se podařilo si spálit ruce, na kterých jsem měla už od května vypěstovaný základ! 
pláže Tulum, zdroj: Dan

Valladolid (3 noci)

Valladolid je na výlety strategicky výhodně položené a zároveň útulné městečko. Výletovat se dá na Chichen Itzá a do okolních cenot.

Chichen Itzá je novodobý div světa (Mexičanů je víc než Guatemalců, jinak by to vyhrál Tikal na plné čáře). Ač jsme již měli nějaké ty mayské ruiny za sebou, přeci jen jsme se rozhodli Chicen Itzá navštívit a stálo to za to. Sice mě překvapilo, že už půl hodiny po otvíračce bylo v areálu aspoň 1000 turistů, ale další desítky tisíc areál teprve očekával. 

průvodci lapají turisty, zdroj: Aja (moje)

Na ty byli řádně připraveni stánkaři. Všechny cesty mezi památkami (několik kilometrů) jimi byly lemovány (několik stovek) s tím samým zbožím (klíčenky, lebky, zástěry, něco jako šperky) a pokřikem "vše za 1$"! Areál neživí jen stánkaře, ale i značné množství průvodců (desítky) a zaměstnanců (jen čárkový kód na lístku nám při vstupu do automatické brány pípli 2 lidé a další 2 proděravěli pro jistotu kleštičkami).
stánkaři, kam se podíváš, zdroj: Aja (moje)
Krom hlavní pyramidy jsem si oblíbila astronomickou observatoř, dům vážené rodiny ve tvaru pyramidy křížené s knihovnou a nejstarší budovu, která se rozprostírala daleko od centra areálu. I přes ty davy turistů jsme u ní na nikoho nenarazili.
vážená rodina zanechává po sobě stopu!, zdroj: Aja (moje)
hlavní atrakce, zdroj: Aja (moje)
Za další atraktivitou Valladolidu - cenoty - se doporučuji podívat na kole. Sice po dálnici, ale již je stará a skoro nic po ní nejezdí, jen pozor na zpomalovací prahy, jsou všude (i na dálnici) a nejsou vidět.

dobře hipstr kola, zdroj: Dan
Cenoty Xkeken a Samosa čerpají ze své popularity, což se projevuje v nekonečném množství stánkařů. Po ránu a ve všední den však mají všichni zavřeno a tak na vás čeká jen koupačka v cenotech, které máte sami pro sebe. 
cenota Xkeken, zdroj: Dan

Cenota, která rozhodně stojí za to, je Hacienda San Lorenzo Oxman. Jakmile jsem do ní vstoupila, připadala jsem si jak v Avataru. Spousta lián a kořenů se spouštěla do křišťálově čisté vody, která člověka konečně ochladila (moře mělo kolem 30 stupňů, cenoty tak 21). Do vody jsem se dokonce odvážila skočit po zhoupnutí se na laně. 
Avatar hadr, zdroj: Dan

to bylo adrenalinu!, zdroj: Dan
Čas lze také příjemně strávit ve Valladolidu. Útulnost města je dána jednopatrovými opravenými vkusnou barvou natřenými domy, rozlehlým náměstím s parkem, katedrálou a místními, kteří se v parku v podvečer baví (to jsem u sousedních států neviděla).
vkusná barva pro vkusné domy, zdroj: Dan
kde mám to mexické peso!, zdroj: Dan
svatí jako z perníku, úplně k sežrání!, zdroj: Aja (moje)


Cancún (1 noc)

Poklidné večery Valladolidu vystřídala "divoká" noc v Cancúnu v Zoně Hoteleře (=luxusní hotelová oblast s pohádkově krásnými plážemi s bílým jemným pískem a tyrkysovým mořem), která je cca 15 min jízdou autobusem od centra města. 

bílý písek, tyrkysová barva teplého moře, zdroj: Aja (moje)

My jsme našli ubytko v bývalém nákupním středisku, které získalo novou funkci = hotel. Pokoje byly vytvořené z "kojí" bývalých obchodů. Každý pokoj byl zaměřený na nějakou značku, např. Benetton, Calvin Klein, nebo jako ten náš Bvlgari. 

Bvlgari pokoj s vanou, sprchovým koutem, fénem, kondicionérem, lednicí, klimatizací, ..., zdroj: Aja (moje).
Já jsem tuto značku neznala, za což jsem si vysloužila označení, že jsem "snem všech kluků" :D Nicméně je tomu již 23 let, co umím číst, a přečetla jsem si, že to jsou drahé šperky, hodinky...všechny ty podstatné materiální věci, po který ženy touží. Už tedy vím, po čem skutečně toužit a čím se nechat obdarovávat, konec s odbornou literaturou na doktorát! :))

Na pláži, která navazovala na parkoviště, jsme strávili odpoledne s místními Mexičany (ti na pláže před hotely nechodí, ale můžou, je to uzákoněné!). Ti si na pláž donesli led, spoustu piv, z obřích balení jedli křupky a zejména náctileté slečny fotily nekonečně množství selfíček. Aspoň bylo v moři volno. Další den dopoledne jsme se "osmělili" jít na pláže před 5* hotely a lehli si na jejich lehátka. 
"vkusné" obří 5* hotely, zdroj: Aja (moje)
Já byla dost nesvá z toho, že nás někdo vyhodí, raději jsem 4 hodiny strávila naložená v moři. Nikdo nás samozřejmě nevyhodil...Turisté se nelišili od místních...selfíčka na každém kroku, opět nebyl nikdo v moři :D

Kousek od naší ubikace jsme objevili nákupní středisko, kde jsem zažila pocit, který odhaduji, že jej nejspíše zažili moji rodiče během prvního nákupu v západním Německu. Tolik různého a kvalitního zboží jsem asi nikdy neviděla...U pekárny jsem se musela dokonce zeptat, jestli jsou ceny v $ USD nebo mexických, protože to bylo (i pro nás!) nepředstavitelně levné a dokonale dobré!!! Už se nedivím, že všichni nakupující byli tak tlustí!
čerstvý dort za 200,-? není problém..., zdroj: Aja (moje)
nebo radši čerstvý obří muffin za 12,-?, zdroj: Aja (moje)

Večerní život odpolední mrtvé části zony hotelery se proměnil desátou večerní. Do ulic vyrazili vymydlení turisté, ženy na podpatcích vysokých jak chůdy, nažehlené vlasy, dokonalé makeupy, oblečení takové, že i spodního prádla je víc...Pánové elegantní uzavřené boty, kalhoty a košile...(upozorňuji, že bylo stále kolem 30 stupňů). 
bez podpatku ani ránu, zdroj: Aja (moje)
Mezi rojem proplétajících se turistů se hbitě pohybovali naháněči místních klubů. Největším hitem byla obří diskotéka Coco Bongo. 

klub, do kterého (ne)chceš, zdroj: Aja (moje)
Další kluby bez červených koberců a významných front byly "otevřené" = buď jste mohli volně pozorovat dění a vytucat se latinskoamerickým popíkem zdarma před klubem, nebo zaplatit "vstupné" k all inclusive baru (za 30 a víc $, záleželo, kdo vám nabídl lepší "special price"*) a mačkat se tělo na tělo s turisty. To nás úplně nelákalo, navíc u mě absentovaly podpatky (aspoň vlasy spatřily po 3 týdnech kondicionér, to víte Bvlgari pokoj! korunku z diamantů si nemůžete vložit do mastně prosolených vlasů). S plechovkou Jacka s colou jsme tedy jen prošli kolem barů, kde se vrtěly spoře oděné tanečnice, mezi nimi běhaly sotva 6leté děti a prodávaly drhané náramky již vesele posilněným turistům. Ve výsledku to byl takový absurdně smutný zábavní park...
"otevřený" klub..., zdroj: Aja (moje)
* Jednu výjimečnou jsme dostali, nahaněč: "35$...horká lákavá nabídka, ber hned, za minutu už nebude..." Dan: "Vážně je tak spešl? Je to normální cena." nahaněč promluvil neverbálně: "Jak to víš?" Dan: "Je to napsané na tom klubu..." Aneb první turisté, kteří umí číst :D

2 comments:

Anonymous said...

Díky za informace přímo od zdroje. Mexiko už mě láká nějakou tu dobu a to hlavně kvůli jídlu, počasí a historii. Trochu mě právě odráží bezpečnost a ta jejich "dotěrnost", o které jsem se dočetla už i v jiných blozích. Pokud se jednou rozhodnu, snad to vše klapne v pohodě jako tobě.

Aja said...

Držím palce, rozhodně ta země stojí za návštěvu, pokud člověk nejede přímo do turistických destinací, ale půjčí si auto a jede po menších atraktivitách, lidé jsou prý vřelí a dá se smlouvat (např. cena ubytování).