21. srpna 2019 aneb buďme odvážní, mluvme spolu!

Předesílám, že tento příspěvek je popis subjektivních pocitů, které jsem prožila mezi 18.-22. hodinou 21.8.2019 na akci připomenutí událostí 21.8.1968 a 1969 s následným pochodem. Věnován je hlavně mojí mamince, která se mnou měla jít, ale nakonec nemohla.

Před šestou přicházím na Václavák, který se pomalu plní, ale vstup do metra Muzeum ještě funguje. Nacházím místo a po Martě Kubišové vystupuje několik řečníků, některé je slyšet méně, některé více.

i koloběžky jsou v davu

Asi největší stopu ve mně zanechává lékařka, která měla službu v nemocnici Na Františku. Přemýšlím nad tím, že mohla konečně říci, jak to tenkrát bylo, vynést na světlo světa tu bezmoc a naprosté ohnutí pravdy, co se tenkrát v nemocnici událo. S lehkým zpožděním po mluvčích se dav pomalu začne posouvat do ulice Politických vězňů. Jakmile se do ní celý nasouká, držíme minutu ticha za padlé i za zmrzačené. Postupně se začínají posílat křídy na obkreslení chodidel. Na prosbu Mikuláše okolí nekreslí po domech a památkách, jen po zemi, však se toho na ní vejde hodně. 

na zem se toho vejde

Chci poslat zásobu kříd, kterou jsem obdržela od maminky dál do davu, jenže zrovna končí minuta ticha a spustí se ohlušující pískot. Křídy přechází do dalších řad, schovám je tedy na má budoucí učitelská léta. Pokračujeme krok-sun-krok kolem sídla KSČM, kde pískot opět zesiluje s výkřiky "vrazi"! Křižujeme Jindřišskou, kde přede mnou zastavuje policie tramvaj! TRAMVAJ! Poprvé před chodci zastavuje! Přecházíme už svižněji přes Příkopy, kde budu za 2 týdny stát v nějakém koridoru s číslem 754 a čekat na úvodní tóny Vltavy...na sucho polknu, moc natrénováno zrovna nemám. Pokračujeme dál kolem zmatených turistů Prašnou bránou, kolem nového pomníku padlým v Králodvorské ulici. Pokládám k růžím a dalším krasavicím afrikány (s tím žlutým plevelem), díky mami! :) Pokračujeme dál Celetnou, kde turisté nemají v protisměru šanci na Staromák. Jdu pozdravit Irenku, ale rychle se vracím do průvodu. 

panda a lední medvěd s vlajkou EU

Před radnicí stojí velká panda a lední medvěd. Za nimi dav s ohromnou vlajkou EU. Po chvíli to panda s medvědem balí. Zrovna se k nim posunu, prý jsou to Ukrajinci, paní jim říká, že by tohle na sobě už tuplem neměli nosit! Pán dodává, ať nejsou na Staromáku, ale že jim dohodí práci v lánských zahradách! Posunujeme se velmi pomalu k orloji. Je před osmou, všude spousta natěšených turistů...jsem téměř pod orlojem, když spustí, směju se té chvíli. Jakmile zakokrhá kohout a rozezní se zvony, lidé začnou skandovat, už-jim-zvoní! už-jim-zvoní! :)) Pozvolna zrychlujeme, na Malém náměstí, které se stalo jednou velkou restaurační zahradou, zaslechnu konverzaci mezi číšníkem a hostem Hardrock café, jak mu číšník anglicky vysvětluje, co se děje...z hosta moc nečiší vzrušení, vlastně z něj nečiší vůbec nic. Pokračujeme již svižně kolem knihovny na Křižovnickou, konečně si po ní můžu svobodně vykračovat, po té ulici, kde jezdí pořád auta a tramvaje. 

pěší Křižovnická není tentokrát oxymoronem!

Před Staroměstskou mosteckou věží jde opět do tuhého, návrat k netanečnímu kroku krok-sun-krok. Nicméně si všímám, že tentokrát turisté uhnuli a stojí na straně, koukají, či si dav točí, my jsme ti, kdo může po Karlově mostě jít. Kapela, která na mostě hraje staročeské odrhovačky přestala hrát, pouze houslista velmi jemně a pomalu broukal na housle Kde domov můj...úplně jak závěrečná scéna z Pelíšků. Jakmile lidé uviděli Hrad, začali skandovat - už-nás-vidí! Pan kameraman jen suše pod vousy dodal, škoda, že tam není. 

turisté se drželi stranou

V Mostecké míjíme nejslavnější koš Prahy a zastavujeme u Roesela, čekáme, až policie zastaví dopravu. Čekají i popeláři, snad z toho nebude další průšvih. Přes Malostranské náměstí se vydáváme do Nerudovky a začíná se znovu skandovat - na Hradě je strašidlo (zkuste si zaskandovat slovo "strašidlo":)). Čím víc stoupáme, tím jde dav rychleji. S davem jde rodina Číňanů, už je pomalu dávám do škatulky "turisté" (v tom negativním slova smyslu), když tu najednou vidím, jak má jeden z nich na batohu placku s Milionem chvilek. Napadá mě, jestli tu jdou za Hong Kong? Zatáčíme pod Schwarzenberským palácem k Hradu ulicí Ke Hradu. 

Nerudovka z Ke Hradu

Dav volá - už-jsme-tady! už-jsme-tady! U TGM je základní tábor, jdu si stoupnout za Masaryka a koukám na Hrad. Přede mnou se právě připravuje Jiří Hynek na živý vstup do ČT. Ten je tak neuvěřitelně vysoký! 

vidím živý vstup živě!

Hraje Kryl - Veličenstvo kat a Bratříčku. Poté si bere slovo Mikuláš a žádá příchozí, aby si ještě postoupili víc nahoru. Lidé se jako jedna masa pohnuli kolem TGM, bylo to jako kdyby cirkulovali kolem Kaaby. 

kolem TGM se vše točí

Mikuláš začne otázkou: "Co jsme sem dnes na Hrad přinesli?" Nastalo řečnické ticho, které proťala odpověď: "trenky"! :) V projevu zazněla citace Ústavy, článek 72 a 68...než jej Mikuláš stačil nalistovat, někdo z davu pronesl "nepokradeš", vzápětí "odstoupíš"...V závěru byla prosba opět na křídy! Moje příležitost, které jsem se hned chopila a skoro všechny poslala kolemstojícím, jedna paní mi dokonce 2x poděkovala (díky, mami!). Ještě nějaké křídy mi zbyly, takže učitelská kariéra není zatím ztracená! Mikuláš pak dodal, že těmi křídami začal třídní boj:) Samozřejmě padly zásadní myšlenky, o kterých je třeba přemýšlet a diskutovat...ta hlavní je již v názvu příspěvku: buďme odvážní, mluvme spolu (vztaženo o tom, co se v daných letech stalo, jak to prožívaly naše rodiny a rodinní příslušníci a co se děje dnes). 

buďme odvážní, mluvme spolu!

Po půl desáté se rozcházíme, jdu se projít přes město, míjím Angelato, ale nakonec si nedám, až zítra, po konzultaci, na kterou a ze které bych nejradši šla kanály a během ní by ani popelářské auto nestačilo sypat popel na mou hlavu. Ale to je až zítra. Dnes jsem ještě odvážná a mluvím, tedy píši sem.