Na víkend jsme s Lenkou, Adamem (vrátnice) a ještě s libereckou dvojicí Míša a David vymysleli výlet. Vyjeli jsme v pátek odpoledne a dojeli autem do asi 100km vzdáleného místa jménem El Chorro. Místo je známé 3 přehrazenými jezery, ve kterých se dá koupat a místní elektrárnou. Je známé také El camino del rey (Královská cesta), která byla vybudovaná z různých můstků pro krále, který sem přijel vodní upravené dílo otevřít, aby se mohl kolem projít. Cesta je bohužel teď ale v rekonstrukci, takže jsme jí neprošli. Dá se na ní dostat z tunelů pro vlak, ale tam prý často stojí policii a chytá neposlušné turisty a dává mastné pokuty. Z vesničky El Chorro jsme se vydali pekelnými serpentinami na místo zvané Bobastro, kde Omar ibn Hafsun místní Robin Hood měl baštu a revoltoval proti „Cordovan“ kalifátu v 10. století. Do místních rozvalin se nedalo dostat, protože bylo už kolem sedmé večer a památka byla zavřená. My pokračovali dál, protože v devět se stmívá, najít nějaké místo, kde zakempíme. Místo jsme našli na vrcholu kopce, udělali pár kýčovitých snímků západu slunce a odpočívali s lahvinkou vína. V noci bylo vidět spousta hvězd a v krajině, jelikož je posetá větrnými elektrárnami, to byla jedna velká stroboskopická diskotéka. Spali jsme v lese a v noci dost foukalo, stromy se kývaly a já jsem si vzpomněla na Twin Peaks, sovy nejsou tím, čím se zdají být, a na záchod si došla radši až ráno. :-D Ráno vyrážíme k jezerům na koupačku, před jedenáctou u nich nikdo nebyl, člověk se tam koupal sám, ani nám to nepřišlo divné…nojo, Španělé, na ně už je v září zima, ale kolem poledne se to začalo slejzat, rodiny se řvoucími dětmi a rádiem, takže jsme sbalili kufry a pokračovali dál. Dostali jsme mapičku, kde byly zaznamenané trasy na pěší túry, tak jsme si řekli, proč ne. Vybrali jsme jeden úsek, ze kterého jsme měli obejít část jezera. Našli jsme místo, odkud tabule ukazovala směr, nicméně cestu ztratily hned. Ani jsme se jí nesnažili hledat, protože značení cest nula, a chodili po prašných cestách kolem jezera. K autu se vrátili už po silnici. Až pak jsme z mapy poznali, že ta značená cesta (7km) bylo po silnici…achjo, hlavně, že tu jsou všude cedule, kolik na to dala peněz EU. Jelikož se udělalo neskutečné vedro, vrátili jsme se k tomu nejmenšímu jezeru a ještě jednou se vykoupali v průzračné vodě. Pak nasedli do auta a jeli do města jménem Antequera, která je na historii velmi bohaté, spousta kostelních věží, svou největší slávu mělo v 15. století. Hlavní dominantou města je hrad Alcazaba, do kterého jsme se nedostali, protože už byl zavřený. Dostali jsme se alespoň na hradby, ze kterých byl překrásný výhled na město. Pak už jsme prošli uličky města a dostali chuť na zmrzlinu. Co je lepší, dát si kopeček za 1,50 eura nebo koupit v obchodě celou vaničku za 1,70 a k tomu lžičky? Vyhrála to vanička, akorát neměli menší balení lžiček, takže jsme jich museli koupit pouhých padesát. :-D Přejezeni čokoládovou zmrzlinou (a Lenka pak na to brambůrkami) vyrážíme na poslední místo El Torcal. El Torcal skalní město, něco jako v Českém Ráji u Zlatého Rohozce nebo Adršpach. Liší se to tím, že skalní město je na kopci. Fotky z toho nemám, protože už jsme dojeli po deváté a bylo už šero. Nicméně výhled na zbytek červánkového nebe a pak tma tmoucí, v dálce svítila Malaga a nad ní se bleskalo z bouřkových mraků. Už jsme nepřespávali, abychom v neděli udělali něco do školy, takže jsme si řekli, že sem ještě jednou přijedem a pořádně to všechno prozkoumáme.
fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=234526&id=676379499&l=24d704ef7a
No comments:
Post a Comment