Toto uteklo od doby, co jsem ještě v Rondě pro něj kupovala letenky a už byl tady! Přivezl domácí nádech (studentskou pečeť a slivovici) a kufr mého zimního oblečení. Takže se těšte ti, co jsem za mnou pak pojedete, každýmu dám něco do batůžku na zpět. :-D Jelikož tu byl celé 3 dny, půjčili jsme auto a vyrazili na již zmíněnou trasu v nadpise. O technických potížích jako že už nebyly dostupná auta v jedné půjčovně a museli jsme pro ně až na letiště, jak nám spolubydla odřekla večer před odjezdem a jak to ve finále vyšlo 2x dráž, o tom se rozepisovat nebudu, nebo se zase naštvu.
V sobotu jsme tedy vyrazili na Gibraltar. Počasí tu je v Seville celkem stabilní, pořád azuro a na sluníčku teplo. Ale zrovna, jak jsme vyrazili ze Sevilly, tak neuvěřitelně pršelo, asi to bylo tím, že jsme jeli do Anglie.
Gibraltar, procházíme jen s občankou, za hraniční budkou je hned červená telefonní budka, takže se hned jako NEJ turisti fotíme. :-D Koukám na místní mapu a zjišťuju, že jsem si nikdy neuvědomila, jak je ten Gibraltar velkej, znám ho jen z atlasu jako malou ďupku a ono se to z jednoho konce na druhý přejde pěšky za takovou hodinu a půl. Co mě nejvíc nadchlo, tak to byla skála (konečně kopec, si neumíte představit, co to je, nevidět pár měsíců kopec) a letiště. Hned za hranicí se totiž přecházela rampa, když něco letělo, tak se jen stáhly závory a lidi museli čekat. Když jsme ho přecházeli, tak jsem si připadala jako v klipu U2 – Beautiful day, jak tam na závěr Bono běží po té rampě po bílé čáře a poskočí si, jsem to musela udělat hned taky, že :-DD Po dlouhém rozhodování bereme nakonec průvodce, který nás dovezl městem nakonec Gibraltaru, pak nahoru na skálu do krápníkových jeskyní, pak to vykutaných střílen a hlavně za opičkama, následně zpět do centra. Povídal nám o místních reáliích, pamatuju si jednu věc, to, že děti se učí ve škole v angličtině, od 3. třídy přidají španělštinu a za rok snad francouzštinu…šťastné to děti. Jo a taky, že bytová situace je neúnosná a že už se nemají kde stavět nové baráky, tak postavili nějaké na vodě a cena byla tomu odpovídající, astronomická. :-D V centru pokoukáme, užíváme si anglické nápisy, ceny v librách, levný alkohol (v akci litr havany za 6 euro, no nekup to:-D). V podvečer odjíždíme do Tarify najít hostel. Tarifa je opravdu malé městečko, ale museli jsme jí objet asi 10x, než jsme vybrali hostel. Anča tam pak chudák dostala depku, protože ten nejlepší, kde byli skvělí lidi, hudba,…tak byl plnej. Nám s Jirkou to bylo celkej jedno, kde spíme, i když ten ohromnej živej šváb v koupelně nás přivítat nemusel. Druhý den ráno jsem se projevila po svém, nepochopila Anči sms, v kolik to budeme vstávat, když je o hodinu méně, vytáhla Jirku z postele a dorazili jsme na sraz o hodinu dříve, když už se nám posouval ten čas. Během chvilky jsme prohlídli Tarifu, kde opravdu nic není zajímavého, pokud nesufrujete nebo kajtsurfigujete. Jo, aspoň jsme se vykoupali. Vlny ohromný, moře zas tak studený nebylo, nicméně hrozně foukalo. Lidi chodili v bundách, surfaři v tlustých neoprenech a já s Jirkou v plavkách, vtipná podívaná. :-D Pak se opět vydáváme na cestu, směr Cádiz. Do Cádizu se přijíždělo přes most, který vedl přes moře, úžasné. Ve městě tradiční ohromná katedrála s věží, kam šlo vylézt a užít si patřičný výhled. Pak krátká procházka po městě, která byla v duchu hledání krevet pod 12 euro. Ano, našli jsme jeden bar, za 6. A jelikož už bylo odpoledne, vyrážíme zpět do Sevilly. Opět se připomene španělské značení a těsně před Sevillou sjedeme úplně blbě z dálnice do bůhvíkam, naštěstí se objeví benzínka, kde jsem se zeptala já na cestu – pán mi podal klíče od hajzlů, pak se zeptala Anča a pán nám poradil cestu…:-D Rychle domů házíme věci, pak moje navigace přes město na letiště (hned jsme to trefili, juch), kde předáváme naprosto zahnojený auto (jak zvenku, tak zevnitř). Z půjčovny nás vezou autem na letiště, z něho pak musíme busem do města a na kole k nám domů, jojo…Goldcar už nikdy víc!!! Doma Jirka dobaluje poslední věci, večeře a jdeme na poslední autobus, co má jet až k autobusáku. Poslední autobus jsme sice stihli (ve 23:30), ale pan řidič nám oznámil, že dneska zatahuje a na autobusák nejede (a to jsem se toho samého ptala, v kolik jede poslední bus na busák a on mi oznámil, že tenhle). To mi zvýšilo tlak zas na kritickou hodnotu a za jízdu bych mu nejradši nezaplatila, ale jsem to já, takže jsem to zaplatila, že… Jiný autobus už nejel, takže jsme mohli vzít taxi, nebo to na busák po nábřeží dojít (asi 2km), takže volíme romantickou procházku já, Jirka a kufr, kterému se pořád do koleček pletly klacky a listí. Loučení hrozný, slzavé údolí hadr.
Fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=251848&id=676379499&l=56c77dafce
No comments:
Post a Comment