Wednesday, July 17, 2013

Můj první ročník na Pohodě

Nevím, jestli je úplně dobré se ometat pořád tím, že to byl můj první ročník, když jsem takový milovník hudby, jestli to není spíš ostuda. Ale co už, vyšlo to až letos. Byla jsem nalákána na srdcovky kapely, na velmi pozitivní ohlasy co se festivalu vůbec týče a holky, ke kterým jsem se vetřela. Odjížděly jsme už ve čtvrtek Studentem v zabijáckých 7 ráno. Na Florenci ovšem nastalo hned 30 min zpoždění, jelikož žluté busy někdo přes noc vykradl (?? co jim asi mohli vzít, noviny a práškovou čokoládu?). V Trenčíně jsme byli už na čas, v poledne. Jelikož areál otvíral až ve dvě, šly jsme se podívat vybaveny vytištěnými informacemi o památkách (ovšem z wiki a jak všichni víme, relevantní zdroj to dvakrát není:)) Hlavní atrakcí byl asi hrad, ze kterého jsme viděly festivalový areál, a přehlídka dravců (od puštíka, přes sokola, až po orla, který jim odlítl někam pryč, jakmile ho pustili). 
Z města jsme využily festivalový autobus, jedoucí přímo k areálu (jede asi 15min), do kterého jde vstoupit jen předními dveřmi přes řidiče...proto v půlce cesty nastoupili revizoři a kontrolovali nám jízdenky :D
Po postavení stanu a vybrání kapel jsme prošly areál a já se snažila najít co nejkratší cestu, až budu následující den běhat mezi hlavníma stagema. Hlavní skupina čtvrtečního večera Smashing Pumpkins vystupovala až v deset večer, předcházeli jí Kaiser Chiefs, od kterých znám jen ty největší dvě? hitovky, které jsou ovšem úplně v jiném stylu, než co kapela vůbec hraje, hahaha. Jelikož jsme měly před hlavními hvězdami pořád dost času, vystály jsme frontu do červenýho stanu na silent disco, kde dostanete sluchátka, ve kterých vám hraje hudba na dvou kanálech. Je to takový vtipný, když si vypnete zvuk a jen sledujete, jak kolem vás lidi tančí a všude je úplné ticho. Škoda, že hráli zrovna nic moc, takže následoval přesun k ploše, kde k bruslení (na kolečkáčích, taková zima zas nebyla :D) hráli opět DJs a kde nás ještě ten večer čekalo překvapení... Smashing Pumpkins...no, nevím, tak poslechla jsem si ten koncert, špatný to nebylo...ale velký zážitek nemám. Zážitek přišel až později...v bruslícím stanu, kde hrál DJ Koki! (ano, modří vědí) My ovšem na uměleckou přezdívku přišly a byly jsme zvědavé, co se bude hrát. Po třetím Jacksonovi jsme ale odešly spát, jelikož zítřek byl dost nabitý.
V pátek ráno jsme zjistily, že naše radost ze strategicky umístěného stanu blízko wc a cedulky s orientačním nápisem, není zas tak skvělý, jelikož máme plný stan mravenců a naši sousedé už od osmi rána (ale nevěděla jsem, jestli jako už vstali, nebo ještě nešli spát) něco povídali, křičeli a smáli se. Ale jako velký spáč jsem stejně dala prostor Kláře, aby připravila k polednímu snídani. Vyspávat se vyplatilo, byl připravený hotový brunch...bábovka, jabka, kofola, suché musli, stylové hrníčky, tácky, barevné ubrousky a francouzské pohárové vlaječky. 
Pak už jsme jen vyčkávaly příjezdu Míši a nabitého programu. Začínala jsem ve dvě hodiny v tanečním stanu na tanečním workshopu (taneční workshopy byly tvořeny na základě kapel, který ten den vystupovaly a mají nějaké zajímavé taneční prvky). Já jsem šla na Atoms for Peace, klip Ingenue, jak jistě víme už z Lotus Flower a vůbec Toma Yorka koncertů, Tomáš má svůj osobitý styl. Hned první a klíčový prvek v záklonu s rozhazujícíma rukama a nohama kolem ve stanu plných lidí, byl zážitkem. Nicméně podpásovka byla, když nám pan cvičitel řekl, a teď si najděte někoho do dvojičky, s kým budete chtít sdílet tenhle tanec...ááh, jak tohle nenávidím, rozhlédla jsem se kolem a všichni byli vturánu ve dvojcích! Vedle mě byla slečna, která na tom byla podobně jako já...takže teda jako spolu...proto bylo dalším prvkem, že (u nás nuceně určené) muž dá hlavu drahé polovičce hlavu na hrudník a bude poslouchat...to slečna řekla, že dělat teda nebude a odešla...zkoušela jsem pak oslovit ještě 2 kluky (pro mě a tu slečnu), kteří řekli, NE :D Jelikož byl partner docela třeba, v půlce workshopu jsem zkusila oslovit ještě někoho, kdo se tam tak potácel sám a ten mi řekl, že na někoho čeká, ale že v mezičase může...řekla jsem NE, nehodlám mít vyškrábaný oči od jeho navrátilé slečny..:D Pak tam ještě tancovali spolu 2 kluci...ale to jsem nevěděla, jestli spolu opravdu nechtěli tancovat dobrovolně. Takže jsem to tam odplácala sólovku, což v prvku, kde se dvojce drží za ruce a točí se vyvěšená kolem sebe, je jako solo vtipný. Naučili jsme se krátkou choreografii, kterou jsme na závěr ukazovali managementu Atoms for Peace, který byl nadšený. Po konci workshopu se rozdávaly pásky párům, kteří měly nejspíš večer vystoupit s Tomášem na podiu během, nebo po koncertu...což mě přišlo děsně líto, ukončit mojí nedoceněnou taneční kariéru s Tomášem na podiu, to by bylo něco! Tak jsem si šla dát nalačno a sluníčko střik a pak si tajně probrečela koncert s tesknou hudbou Zrní.
Pak chvíli pauza a začala smršť kapel, O. Childern, Youth Lagoon (hráli zároveň, takže v půlce přeběh), Bloc Party, který mi zahráli moje 3 oblíbený písničky, jednu hned na začátku, uprostřed a úplně na závěr. Škoda, že je kapela v rozkladu, bylo to vypětí vidět, i když se ho snažili skrýt. Pak Kate Nash, ač jsem byla dostatečně daleko, jak byla navejškovaná, tak její ječák ještě víc vynikl, že jsem musela utéct.
Vyléčili to Django Django, jedna z kapel, kvůli které jsem přijela. Od první chvíle jsem začala skákat a nepřestala celých 50 min. V půlce koncertu jsem koukla kolem sebe a zjistila jsem, že i když stojím v prostoru plném lidí, vytvořil se kolem mě prázdný kruh :DD Po 50min a oblíbené a první naposlouchané písničce Default, jsme s Klárou utekly a běžely tou nejkratší cestou k druhému podiu, kde se připravoval Tomáš na svoje vystoupení.
Dorazily jsme akorát, ani ne blízko, ani ne daleko, vidět bylo krásně. Koncert byl dokonalý, byla jsem úplně mimo, jiná dimenze, zase všechno dokonalý, scéna, světla, výběr písniček, taneční kreace, a ten hlas! Ehh, Black swan. Po skoro dvouhodinovém koncertu jsme všechny úplně mimo doklopýtaly k občerstvení a sednout si.
Pak závěrečná hodina s Justice DJ set...kde jsem si připadala jako ve scéně z Matrixu, kdy Neo v baru potká poprvé Trinity, nicméně hráli 80. léta takže jako Neo ve Futuru :DD No a jelikož cesta do našeho stanu vedla přes taneční stan, kde hrál DJ Malalata, na kterého se zatím neúspěšně chystám už asi rok a půl jít v Praze, tak jsem si svojí premiéru Pohody umocnila návštěvou jejich vystoupením...směska všeho, od elektroswingu až po dnb remix těch nejznámějších písniček, které byly v remixem rozpoznat:)) Konec ve 4:44...cesta pak už přes hlavní stage, na které se připravoval Cluster ensemble na vítání slunce. Bohužel měli technické potíže, tak jsme šly spát.
Po mé hodince spánku mě probral už konečně zprovozněný Cluster ensemble svou minimalistickou hudbou, která mi kápla do noty, rychle jsem se zabalila a vyrazila na festivalový bus v 6:30 zpět do Trenčnína, pak už mě čekaly jen čtyři přestupy (bus, vlak, vlak, vlak, vlak) a už v 11:47 jsem byla v Kroměříži jako na koni hahahaha, kde jsme po mém zcivilizování, jeli na oslavu narozenin do velminutněpotřebujícíopravuahodněpeněz barokního zámečku. Jako dárek jsem pro oslavence měla připravenou mnou upravenou sólovou verzi Ingenue z tanečního workshopu, nicméně moje exhibice nakonec neproběhla, jelikož se na to nějak pozapomnělo...možná dobře :D Což mi připomíná, že jsem měla neskutečnou radost, že nikdo z tanečního workshopu před, mezi, ani po Tomášovým koncertu nevystoupil...já vím, jsem škodolibá, je to hnusný, ale proč se přetvařovat...ještě v psaným textu!

Podtrženo sečteno, výbornej festival, skvělá hudba i zázemí na vyplnění volného času i stánky zajímavých institucí, třeba farma s kuřátkama, kterým bylo 9 dní a ještě jim zbývalo 35 dní, než půjdou do párků, které tam byly na letáčcích...:D Nebo pouťové atrakce (extrémní kolotoče, muselo tam být asi dost nablito..), stan s možností si půjčit brusle, a tak dál...

Snad si Pohodu někdy ještě zopakuju. fotky zde

No comments: