Trochu se zpožděním, ale musím si někam udělat záznam filmů, které jsem letos viděla, protože některé bych si ráda zopákla. Ještě musím řádně odcitovat pojmenování příspěvku, sprostě jsem ho zkopírovala z Káti události plánování Varů.
Vary pokračovaly v duchu minulých ročníků - dámská jízda (sorry Lubo:D), jen tentokrát nás nejelo 8-10 holek, ale nakonec jen čtyři. Už na začátku se nám ta skupinka rozpadla, jelikož jsme odjížděly v sobotu v 6:30, jedna členka onemocněla, ta druhá měla ranní nevolnost po noční kalbě. Ubytování jsme zvolily letos jiné a na místo vodácké ubytovny využily ubytování ve škole. Spaní na zemi bylo vykompenzováno vzdáleností ubytování, cca 100m od hotelu Thermal.
Po příjezdu jsme hned běžely koupit pasy (skipasy, abychom mohly sjíždět tři filmy denně, haha) a na ně nějaký filmy, ale na sobotu už bylo z pátku všechno vyprodaný a na neděli bylo taky vyprodáno ze sobotního brzkého rána. Zvolily jsme tedy již léty prověřenou strategii chodit na filmy do velkých sálů, kam si vystojíme frontu na neobsazená místa.
První film, který jsme viděly, byl španělsko-argentinský - Být mrtev a být šťastný - jako nevím, asi dobrý, z čsfd, "Absurdní a hořkosladká road movie, snímek přivede člověka k úsměvnému zamyšlení. Nemocný prchajícíh vrah je ve skutečnosti člověk, který žije v okamžiku. Tak jako každý jiný potkává lidi, opouští lidi, vydává se na místa, která mu něco říkají, a pak se na ně vrací, aby si vzpomněl - jenomže - ten okamžik už je dávno pryč. A když do toho všeho zamícháte dva vypravěče, kteří se postupem času začnou překřikovat... "Ano, vypravěči byli vtipní, všechno do detailu popisovali, i to, co bylo jasně vidět :D
Další frontu jsme vystály na Výkop, japonsko-irácká spolupráce. Lidé žijící na opuštěném fotbalovém stadionu ve městě Kirkuk. Hlavní hrdina chce potěšit svého zmrzačeného bratra (ale myslela jsem, že to byl jeho blonďatý syn) a uspořádá fotbalový zápas, kterého se účastní různé národnosti (Turci, Kurdové, Asyřané,...), který dokonce natáčí i TV. Bohužel musí odjet během zápasu pro výhru a pro nový míč na trh do města, kam se bojí lidé jezdit kvůli častým bombovým atentátům. Končí to samozřejmě tím, že bomba na tržišti vybuchne, hrdinu zabije, slečna, která do něj byla zamilovaná a on do ní, akorát si to neřekli!!, je smutná a bratr nevydrží žít se svým zmrzačením a asi použije místní břitvu k podřezání se. Takže "pozitivní konec", nicméně během filmu se člověk docela baví nad některými situacemi, třeba když hlavní hrdina se snaží dostat z brány paní, která tam pase dobytek, jejím argumentem pro neopuštění brány je to, že jí měli říct hned ráno, že tam nemá být, teď dopoledne už nikam nepůjde.
Chtěly jsme se dostat na Sezonu zabíjení s Travoltou, stály jsme přes hodinu ve frontě, ale nedostaly jsme se...Travolta ten film i dokonce uváděl a když odcházel, tak šel jinudy a takže jsem ho ani neviděla. Šly jsme si sednout do fronty na Frankenstainovu armádu s Rodenem, ale po té, co nám Káťa ukázala trailer, jsme uznaly, že na to nemáme žaludek...takže na drink a spát. Říkám to sice každýmu, ale měla jsem prvně míchaného Jacka Danielse se zázvorovou limonádou a jako fakt dobrý...dělá se i s Jamesonem, tak toho zas příště :))
V neděli jsme začaly v 10h ráno filmem Prameny života. Německý film, natočený na základě románu Počátek, sleduje 3 generace jedné rodiny...film byl tříhodinový...a už trochu dlouhý :D "Od atmosféry poválečného Německa přes hospodářský zázrak, jehož součástí jsou jak sádroví trpaslíci, tak intelektuální revolta, pankáči a Západní Berlín, až k počátkům 80. let líčí autor se svou příznačnou výbušností historii tří generací svého rodu na pozadí historie země. V přerývaném toku jeho vyprávění, vedeného vesměs v hořce kritickém tónu, probleskuje místy až romantická citlivost."
Následoval dokument Moře, chlápek znuděný Moskvou odjíždí na poloostrov Kola a natáčí tam dokument o místních lidech, kteří soužijí s mořem. Potká tam takovou střelenou holku, mají se rádi, on pak odjíždí a říká, že se vrátí...ale vrátí se? :D Při tomhle filmu jsem si připadala jako na terénním výzkumu, lidi vám něco povídají o svém životě a vy zjistíte, že je vlastně vůbec neposloucháte, že vás to vlastně vůbec nezajímá...ale musíte přinutit mozek vnímat, abyste mohli položit další otázku, takže se chytnete posledního slova...třeba ryby a zeptáte se na něco, co už dotyčný asi říkal, ale on vám to rád zopakuje...:D
Prince Avalanche přijde asi do kin, "Léto 1988, Texas. Dvojice silničářů pracuje na opravě zdánlivě nekonečné silnice uprostřed lesů, které v předchozím roce zdevastoval ničivý požár. Uprostřed liduprázdné krajiny, v izolaci a dřině, daleko od svých dosavadních životů, se dva povahově odlišní muži zaplétají do osidel nevraživosti. Teprve postupně se mezi uzavřeným a přemýšlivým Alvinem a nejistým a trochu natvrdlým bratrem jeho přítelkyně Lancem rodí vzájemné porozumění… " Hudba Explosions in the sky mě v některých momentech úplně dostala! Asi bych tenhle film i viděla znovu, nebo aspoň některý části...byly v něm dokonalý hlášky, samozřejmě si teď na žádnou nevzpomenu :D Možná asi jen, letěl jsem asi 7 sekund, než jsem dopadl na zem! Z té 2 m vysoké skály?
Posledním filmem toho dne byl V závějích, "Zimy v severním Quebecu jsou kruté – zvlášť když jste sami jako takřka westernový tvrďák Bruce (Thomas Haden Church známý nejen z filmu Bokovka) a zvlášť když tuhle v noci za prudké vánice smetete pluhem nepohodlného souseda a zbavíte se jeho těla. Věci však nejsou tak jednoznačné, jak by se mohlo zdát, a tak může hrdina živořící v lesním úkrytu přemýšlet, co dál. " Zůstaly jsme ještě na diskusi, aby jsme zjistily, jestli ten sníh byl fakt pravej, pak občerstvení v Boulevardu a po celodenním filmovém maratonu spát.
V pondělí 3 filmy, večer odjezd domů.
Tím prvním byl italský Nina, jak řekla režisérka před promítáním, její film nebyl nikdy promítán "k snídani"...bylo deset hodin dopoledne :D Některé z nás už zvládly ty snídaně dvě :DD Terce sice přišel ten film nudnej, Lívie Klasů z něho před koncem utekla...ale mně s Káťou se moc líbil. Jo, byl takový v některých chvílích pomalý a dlouhý. Byl natáčen v Římě, ale kdybych to nevěděla, tak to nepoznám, jelikož byl natočen v okolí z předměstí, kde jsou monstrózní betonové budovy (jako od Courbusiera), natáčen byl v létě, kdy většina lidí z betonového rozpáleného pekla unikla na dovolenou...příběh slečny Niny, která hlídá známým psa, je učitelkou zpěvu, učí se Japonsky a je umělecky talentovaná a neví, co se sebou...Hlášky tipu: Nina na 11letého chlapce: "Ale ty taky nevíš, co se sebou!" Chlapec:" Nevím, ale mně je 11...tobě třicet (nebo 28, je to jedno)." Hahaha, co mi to připomíná...Nebo je Nina v cukrárně, kouká na úplně luxusní dorty a ptá se cukráře: "Tenhle je pro 4 lidi?" Cukrář souhlasí a říká, že ten druhý je pro 6 lidí. Nina: "Tak ten pro 6." Následuje záběr, jak se doma večer sama láduje dortem a už je v půlce, možná ve 2/3 a nepřestává jíst...:D (ráno pak šla ale běhat:D)
Další snímek 111 dívek v divadle Husovka...seděla jsem vzadu a musela jsem si dát mikinu pod zadek, protože jsem nic neviděla, hlediště se snižovalo směrem vzad a ne vpřed :D Kurdsko-íránský snímek popisuje situaci v Íránu, v kurdské oblasti, kde chce 111 dívek spáchat sebevraždu kvůli společenské situaci v zemi (říká se, že to je kvůli tomu, že nemají manžele, ale pak se dovídáme, že to je kvůli respektování kurdské oblasti jako takové). Konec smutný, ale bez něj by to bylo asi divný. Příjemné nás překvapila kamera, kvalitní film.
Poslední film Arbitr, po kterém jsme běžely na autobus, a mrzelo nás, že jsme nemohly zůstat na diskusi s herci a režisérkou. Mladý vědec chce udělat svět lepším...tak jsme svědky odsuzování a zabíjení osob/skupin (staří postižení, náb. skupiny, ...), které jsou "k ničemu" a pouze parazitují na státních systémech (dávky, ...). Jak řekla režisérka na začátku, v Karlových Varech je hodně filmů, které se dívají západním evropským pohledem na východní (nejen evropské země), tenhle film je o tom, jak se východ dívá na západ. Docela nás mrazilo...
Letošní ročník se vydařil, za rok zas!
No comments:
Post a Comment