Černá Hora

Noční přejezd, na srbských hranicích jsem ztropila scénu, že chci výstupní razítko, tak se mám prej uklidnit a že to je ok bez něj! GRRRRRRRR Výstupní razítko nemám, ale vstupní do ČH ano. Vystoupili jsme v našem cíli ve 2 ráno a postavili stan u benzínky. V 8h ráno pak odchytli autobus jedoucí směr Gusine a tam už pěšky do hor. Část nudné asfaltky nám zkrátil místní, který pracuje (jako všichni ostatní) v zahraničí (Rakousko, Německo, USA). Zakempili jsme už v pohádkově nádherných majestátně se tyčících vápencových horách. Kempovalo se u planinárského domu - letní salaš, kde místní vybírá euro či dvě za kemping (babička, která zažila jen komunismus, se bystře přizpůsobila a chtěla zaplatit i vodu z potoka za 2 eura :D). Můžete si koupit místní čerství sýr (už přišli na tržní ceny - 6 euro za kg), načerpáte vodu, necháte stan hlídat věci a jdete si na výlet na lehko jako jsme to udělali my. Druhý den ráno jsme  se připojili k jedné české skupině na výlet na Karafily (2 460 m.n.m.) - celkové převýšení 1 200 m. Výlet to byl docela náročný, kopec byl opravdu do kopce, sutě, trocha sněhu, horolezení bez jištění (tady by si mě brácha asi přerazil...). Byla to nádhera a trocha adrenalinu se vyšplhat až nahoru a jak to někdo shrnul ve vrcholové knížce: "Vylez jsem to nahoru a málem jsem se posral a to mě ještě čeká cesta dolů.", tak bych to shrnula i u mě :-D Pivo po návratu pouze zasyčelo.

Byli jsme docela vysoko, vysoko na krásné výhledy, které tam jistě jsou, když prší každý třetí den, jak přes léto má a ne, když neprší 3 měsíce a všechno okolo hoří. Všechno bylo obalené v hustém dýmu, špatně si dýchalo a štípaly oči. Proto jsme další den přechod do Albánie nepodnikli a přejeli do dalších hor v ČH. Na výběr byly Komory nebo Biogradské hory. Komory byly celkem blízko požárům a ač místní tvrdili, že to bude v pohóó, další den už nemohli vidět nic. Vybrali jsme tedy nižší pohoří - Biogradské hory. Vypadalo to tam jako v Krkonoších, byla jsem tak nadšená!!! Plánovaný 3 denní výlet se nám opět kvůli požárům, neviditelnosti, nedýchatelnosti zkrátil...i když možná ještě větší argument pro okamžitý přesun do civilizace byl kvůli značení. První den večer jsme se v planinárském domě seznámili s lidmi, kteří tam značily cesty. Potkat je následující večer, tak je vlastnoručně proplesknu a hlavně za poznámku, u nás v ČR se značkuje 4 barvami a jsou to 3 proužky, hmmm, my to děláme podle "evropského" formátu = POUZE červená barva v bílém terči. Problém byl takový, že v celých horách je asi jen jeden rozcestník, takže když sejdete ze značky, což se dělo naprosto pořád, a zase na nějakou někde narazíte, tak nevíte, kam vede a tudíž, kam se dostanete. Značky záhadně zmizely vždy na křižovatce cest. Na tom jednom jediném rozcestníku byly napsané i hodiny...stále nevíme pro jaký dopravní prostředek, možná tryskové letadlo. Na horu (Črná Glava), která byla námi nakonec nezdolána, se mělo údajně dojít za 1 h a 30 min... Šli jsme svižným krokem přes půl dne a došli jsme sotva k jejímu úpatí :))) Podle naší mapy vyfocené při vstupu do NP a naprosto rozcházejících se radách místních, jsme nakonec třetí den ráno zamířili do vesnice a odjeli k moři.

Cestou do vesnice jsme v salaši potkali pána, co se s námi dal do řeči (vysloužilý právník), hned nám nabídl rakiji, měla jsem radost...když jí nalíval, tak měl jen 2 skleničky...a mě poslal pro vodu :-DDD Za trest jsem se pak musela vyfotit sedící na koni :D