Sunday, October 15, 2017

Přelomový den věku aneb od teď už jen rozumná?

A je to tady, moje nejoblíbenější číselná přesmyčka 15. 10. 20 (17) a 30 let. Vypadá to jako nějaké twinpeaksové souřadnice, tak uvidíme, jestli se dnes dostanu do pokoje s červenými závěsy. 

Prozatím jsem se dostala jinam, včera (ale to už je skoro dneska) na má nejoblíbenější místa v Krkonoších. Ze Špindlu vyběhla starou Bucharovou cestou (opět v mraku, Kozí hřbety holt asi nikdy neuvidím z vyhlídky) na Luční. 
stará Bucharova cesta, zdroj: autorka

vstupujeme do mraku, zdroj: autorka

v mraku u bývalých Rennerových bud, zdroj: autorka
Odtud po mé (top) cestě modré přes dřevěné chodníčky nad rašeliništi, odkud jsem pozorovala Sněžku, která se co chvíli objevila z mraků. 
po modré směr k chodníčkům, zdroj: autorka

už jsou tu, zdroj: autorka

zápas s mraky, zdroj: autorka

pod vrcholem s tisícem turistů, zdroj: autorka

Na Sněžku a zpět za 45 min, dalo hroznou práci obejít všechny výletníky, kteří funěli do kopce a ne a ne se nechat chtít obejít. V plánu bylo otevřít malou bohemku na vrcholu, ale jaksi bylo na vrcholu s velkým V moc lidí a co kdyby ztěžkly nohy...proč to nenechat na později, ostatně jsou to moje narozeniny. 
Václavák hadr, zdroj: autorka

po výstupu a sestupu za 45min, zdroj: autorka

Z podSněžky do Polska s Malému Stawu (Poláci se snad obchází ještě hůř než Češi) a po chodníčkách zpět šplh ke Slunečníku.
nad Malým Stawem, zdroj: autorka

nad Malým Stawem, zdroj: autorka

stále Malý Staw, zdroj: autorka

Malý Staw a podzimní stromy, foceno proti slunci - moje specialita, zdroj: autorka

kamenné varhany, zdroj: autorka

hřebeny, zdroj: autorka

cesta na Slunečník, zdroj: autorka

Hned jsem zavzpomínala na legendární výlet s Ninou, kdy jsme chodily sem a tam nebyly schopné jít na správnou stranu k Luční...to ještě nebyly chytré telefony s tečkou na mapě, která vám řekne, kde aktuálně jste. Po cestě česko-polského přátelství z oslňujícího slunce (tak dlouho vybírám sluneční den v Krkonoších, až si zapomenu sluneční brýle!) do mraku, který se plazil po hřebeni, v mraku až na Špindlerovku. 

válející se mrak, zdroj: autorka
Poté cestou po modré do Špindlu...můj objev, opět chodníčky, byla jsem v sedmém nebi! U Davidových bud bylo konečně soukromí a bohemka vyšuměla, kam měla. Nohy se trochu pletly v podzimním barevném listí, naštěstí už šly jen z kopce a nástrahy ve formě nepravidelných balvanů na ně nečekaly.
není cesta nad chodník, zdroj: autorka

oslava u designových Davidových bud s ovcemi, zdroj: autorka

podzim I, zdroj: autorka

podzim II, zdroj: autorka

Labe, zdroj: autorka

35 km v nohách za 7,5h (trasa na mapy.cz hlásí 13h), nejhezčí prožití (před)narozeninového dne, které jsem si mohla přát!

A odpověď na otázku v titulku příspěvku? Domyslete sami, nápověda zde: 

No comments: