Indonésie - Nusa Lembongan

Bali nás přivítalo deštěm a zimou, v Praze bylo přes 30 stupňů a na Bali 20...moře bylo kalné a celkem studené (!), do lodi na Nusa Lembongan jsme málem nenastoupili, protože nás skoro ušlapali Číňané...takhle jsem si začátek dovolené vzdálené cca 22h čistého času letu + 6h časového posunu úplně nepředstavovala. (Ne)Umění držet řadu jsem si nicméně osvěžila už na letišti v Jakartě, nástup do autobusu mezi terminály chtěl ostré lokty, předbíhání od místních ve frontě na check-in na let na Bali mi dal hodně zabrat. Vzpomněla jsem si na frontu na vlakové jízdenky ve Střední Asii, kdy jsem se zuby nehty cpala k okénku, za kterým seděla ta důležitá pani (ano, naschvál s krátkým "i"), a stejně byla furt poslední. Kdyby bylo mistrovství světa v tlačence (rozuměj předbíhání) - Číňany, národy Střední Asie a Indonésani by čekal tvrdý boj.

stačilo ujít 100m stranou a nikde nikdo...kouzlo neorganizovaných zájezdů stále funguje, ovšem kdo ví, jak dlouho...; zdroj: Dan

kolem bylo dalších asi 100 turistů; zdroj: vlastní archiv 

Na Nuse Lembongan lze v moři pozorovat manty, hned objednáváme u pana domácího zájezd s místním rybářem (ne, že bychom nechtěli podpořit místního rybáře, ale cena zájezdu jen pro dva byla výrazně nižší než u ostatních společností). Ráno jsme měli vyrazit dříve než všechny skupinové zájezdy (už v 8h, ostatní jezdí od 9h), ovšem všichni chtějí být na moři první a sami, všechny zájezdy vyrazily ten den v osm či ještě před. Na moři jsem zjistila, že je jedno, jestli jedete sami na lodi nebo se zájezdem. Moře je jen jedno a jedete-li za tím samým zájmem, určitě se na jenom místě všichni potkáte. Bylo kolem nás nejméně 20 lodí, od 2-15 pasažérů, všichni nervózně koukali do vody, kde jsou chudáci manty. Nedařilo se je najít, přejížděli jsme z jedné zátoky do druhé, někdy vyvolal planý poplach seskok skupiny do vody, že jsou poblíž manty...

na podobné jsme jeli pozorovat manty; zdroj: vlastní archiv 

Naštěstí Dan ve třetí zátoce rozpoznal neplaný poplach, seskočil do vody, já vytrhajíc si polovinu vlasů z hlavy natáhla brýle a skočila za ním. Manty viděla asi...4 vteřiny...byly tři, plavou hrozně rychle. Dan byl nadšený, málem se teda utopil, protože měl děravý šnorchl, pan rybář neměl úplně super šnorchlovací výbavu. Moře ten den nebylo zrovna přívětivé, byly ohromné vlny...později nám došlo proč, na Lomboku, vzdáleném pár desítek kilometrů, bylo opět zemětřesení. Na zpáteční cestě jsme viděli skákajícího delfína, to mě překvapivě moc potěšilo. Kromě půl minuty v moři jsme se ještě pokusili šnorchlovat v jedné zátoce, ale stálo to zaprd, bylo tam moc lodí a pořád se někde nějaká vytáčela, tak měl člověk strach, že skončí v lodním šroubu.

Ostrov jsme celý projeli na skútru (jednom), jsou tu hezké pohledy na moře a do zátok, moc to na koupání není, buď chybí přístup do moře, když už je, jsou velké vlny, takže jen tak na smočení kolen (ocákne vás to stejně až po vlasy), dál už je silný proud.

balzám pro oči, na plavání nevhodné; zdroj: vlastní archiv 

Zkusit můžete balinéskou masáž, měla by být jemnější než thajská...moje spálená kůže a vytrhané vlasy tvrdí něco jiného. Celkem komická chvilka byla, když se na masáži objevil Dan, nejdřív se masérky (holky) šly schovat a za rohem se chichotali, pak nás vzali dovnitř...ta mladší a menší si vzala Dana, ta starší s dlouhými ostrými nehty mě. Během hodinové masáže si pořád něco špitaly a smály se...asi Danovi :)))

v brouzdališti lze nafotit ty magické fotky ráje...(realita: vyhodila jsem děti z houpačky a měla 2 vteřiny na fotku), zdroj: Dan 

Nejlepší zážitek měl Dan, když šel surfovat. V šimákovském stylu sjel z 10 vln z 9ti...ne, sranda 8 vln z 10...ale! pozor! ty 2 vlny nesjel, protože ho instruktor strčil do moře. Asi se mu to opravdu líbilo, takovouhle euforii jsem u něj dlouho neviděla (připodobnila bych ji jako já po Dekkadancers)...a myslím, že tím, že ho balily všechny holky ve skupině, nebo že mu instruktor říkal, že není možné, že na tom nikdy nestál, to nebylo.

Já jít surfovat nechtěla,protože jakýkoliv sport, který zavání stáním oběma nohama na jednom prkně ve mně vyvolává velkou nevoli.

má zatažený břicho!; zdroj: Dan 

Kulturní okénko - obětiny. Místní je dávají několikrát denně, do misky vytvořené z banánových listů vloží výrazně barevný květ, trochu jídla (rýže, bonbon, sušenka,...), k misce položí zapálené vonné tyčinky. Je to velmi příjemné, venku to voní a hlavně přiláká spousty ptáků, jejichž populace by ve velké míře asi dost vyhynula, jsou na tom jídle dost závislí. Menší potíž je pro cizince ta, že jsou obětiny na zemi, uprostřed dveří, před dveřmi a vchody a východy a dost často je omylem rozkopnete, nebo přejedete skútrem. (pak ta recyklace obětin, nestíhají se tak rychle rozkládat, jak jsou vytvářeny, u cest narazíte na hromady z obětin)

obětina uprostřed cesty, vysoká pravděpodobnost rozkopnutí; zdroj: vlastní archiv 

Opouštíme Nusu Lembongan poštípaní...v pokoji byly štěnice...naštěstí si je nevezeme s sebou, ale to v tu chvíli ještě nevíme.

ekologická doprava plynových bomb; zdroj: Dan