Návštěva rodiny

Už nevím co bych, jak mě strašně nudí čtení a zpracovávání informací, následné psaný, pak překládání, pak revize textů, tak aspoň využiju čas na napsaní dalšího komentáře. (haha, jak ráda ještě budu vzpomínat na tyto nudné chvilky, až se zapojím do pracovního procesu...proč člověk nikdy neocení to, co právě dělá? ale to už je otázka, do jiného příspěvku...)

Na Semanu santu (=prapodivné španělské Velikonoce, příjemné o celotýdenní školní volno) mi přijela mamka s naší sousedkou Sašou a brácha se svou přítelkyní. Zarezervovala jsem auto, abychom nebyli pouze v Seville, ale viděli taky kus téhle velké a daleké země. To by to ale nebylo já a Španělsko, aby nešlo něco jednoduše. Rezervaci jsem sice měla, auto sice bylo, ale nepůjčili mi ho. Protože jméno rezervace se muselo shodovat s držitelem kreditní karty (ne debetní), což brácha neměl. Já jí měla, ale jméno rezervace nešlo změnit. Po obvolání dalších autopůjčoven se začínala situace stávat zoufalou, jelikož bylo vše půjčené. Až po sléze mě napadlo změnit jméno rezervace po telefonu (a ne na pobočce), což šlo. Po úspěšné změně nám to auto ale stejně nepůjčili, jelikož jsme přijeli pár minut po tom, co to auto odvezli, jelikož rezervace propadla. To je poprvé, co někdo něco udělal ve Španělsku na čas! Myslela jsem, že v tu chvíli puknu, což se taky trochu stalo, protože jsem propukla v hysterický pláč, že se odsud nedostaneme. Nakonec jsme ale přecijen našli společnost - Europcar, kde nám auto půjčili (2x dráž, zato 2x menší, ale aspoň něco!).

Plán cesty:

Po krkolomném půjčení auta jsme hned vyjeli do Granady, kde jsme měli na odpoledne koupené lístky do Alhambry. Čas ubíhal nelítostně rychle, takže do Paláce, kde je vstup na čas, jsme pak už běželi. Naštěstí nás tam ještě pustili... Alhambra je asi nádherná, moc si z toho nepamatuju, protože jsem byla ještě tak vypsychovaná, že hormony zapracovaly na tom, abych si jakékoliv pocity z tohoto dne nepamatovala. Naštěstí ještě přijede taneční skupinka, takže jsem si koupila další lístek. :)

Večer ubytování do hostelu, který byl udělaný ze španělského starého domu. Můžete obdivovat zde. Také jsme vyrazili do města, kde jsme potkali velikonoční průvody a nasvícenou Alhambru.

Ti, kdo neví, co jsou španělské Velikonoce, poskytnu malé osvětlení. Asi ne, z hlubšího pohledu, ale jen to, co jsem viděla. Už asi od ledna se večerní Sevillou neslo divné bubnování. Pak jsem zjistila, že to jsou orchestry, které bubnují do kroku chlapům (asi tak v počtu 15-30), kteří nesou dřevěnou konstrukci. Toto nacvičování probíhalo až do Semany Santy, kdy se na dané konstrukci objevil ukřižovaný Kristus nebo brečící Panna Marie + vše bohatě zdobené, svíce, ... pro představu zde. Průvod krom dané konstrukce a orchestru doprovází kapucíni (vypadají jako ku klux klan), kteří chodí bosky, a truchlící slečny v černém. Semana santa končí v neděli, kdy došlo k na nebe vstoupení Krista. V pondělí se jde do školy, ano, v to pondělí, kdy máme (jako jediný den) volno my. :-DD

Další den jsme se z Granady přesunuli do vesniček v Sieřře Nevadě. Maminky jediné přání bylo vidět hippies komunity. Ano, je jich tu spousta, proto jsme žádnou nenašli...ale mě už to snad ani nemůže překvapit. Navštívili jsme aspoň nejvýše položené vesničky, kam jde zajet autem - Pampaneira, Bubión a Capileiru. Cesta tam je značně klikatá, pro žaludek nežádoucí, nicméně budete jistě odměněni krásným výhledem do kraje (pokud zrovna nebude opar, který byl:-D) a uvidíte sníh, protože se kousek odtud nachází lyžařská střediska. Když už jsme byli nahoře a hippies jsme nepotkali, dali jsme si obídek ve zdejší restauraci na zahradě. Jídlo výborné. Měla jsem radost, jak jsme podpořili místní cestovní ruch, španělský venkov, když už ho tu studuju...až se mě pak číšník zeptal, jestli nejsme z Ukrajiny, že je Rumun (jako ostatní, co vedli tuhle restauraci:-D).

Dále jsme pokračovali do Rondy, kam jsme dojeli večer. Celodenní cestování autem bylo pokořeno nádherně osvíceným mostem + průvody, které byly více sympatičtější než ve velkých městech, protože byly více osobnější. Asi si všichni z naší skupinky vybaví chlapečka, co hrál na trubku a před svým sólíčkem se pomodlil. :)

Ráno jsme si prošli Rondu ve dne, zmokli (ano, počasí nám vůbec nepřálo celý týden) a jeli na Gibraltar (kam sice v plánu jet nebylo, ale kvůli počasí jsme tam jeli). Nicméně počasí se změnilo a jak jsme přijeli na Gibraltar, byla bouřka a přívalový déšť, který nás zahnal do čínské restaurace, kde měli akci na švédské stoly za příjemnou cenu 12 euro, tak jsme se přejeli tak, že já osobně jsem ani pak nemohla chodit.

Na Gibraltaru jsme chtěli využít lanovky, ale ta byla kvůli počasí zavřená, další možnost je jít pěšky nebo s cestovními taxíky za 25 euro/osoba. A kdo je na Gibraltaru a nenavštíví opičky na skále, jako by tam nebyl...Díky tomu, že už byl podvečer, zbýval jen taxík, který nám dal slevu, protože výlet zkrátil. Nás stejně zajímaly jen opice, takže spokojenost byla na obou stranách.

Z Gibraltaru jsme se přesunuli do kempu, jelikož bylo v plánu zbytek nocí spát pod širákem v kempech. Jenže PRŠELO, celou dobu. Musela jsem tedy obvolat kempy s bungalovy. Výběr se značně snížil, jelikož bungalovů pro 5 lidí moc nebylo. Zůstali jsme nocovat nakonec kousek za Tarifou. Ráno jsme se prošli ve větrovkách po pláži, pak navštívili Tarifu. Malé městečko, vhodné pro surfaře. Je to také nejjižnější bod Španělska a také se tu dělí Středozemní moře a Atlantik. Akorát se vyčasilo na koupání, ale my se rozhodli, že pojedeme do Cádizu, kde jsou pláže hezčí. Proto, jak jsme přijeli do Cádizu, začalo hrozně pršet. Cádiz jsme lehce prošli, nejzajímavější byla asi jen ta katedrála, co tam je. Já pokračovala v obvolávání kempů. Našla jsem jeden v El Rocíu, kousek od Národního parku Doňana. Už jednou jsem tenhle park navštívila, ale mimo ptačí sezónu. Těšila jsem se tedy, jak to tam bude vypadat, když tam jedeme v sezóně. Večer jsme strávili v bungalovu, protože hrozně pršelo. Bungalov ale luxusně vybavený - kuchyň, klimatizace (která i teple klimatizovala!), koupelna, ...

Brzy ráno jsme vyrazili do Doňany, protože jsme neměli moc času, zvolili jsme krátký procházkový okruh po dřevěných chodníčkách. Ptáků jsme moc neviděli, ale aspoň slyšeli!! Nádhera. Také jsme tam byli prakticky sami. Při odjezdu tam najelo spousta turistických autobusů.

My navštívili ještě krátce El Rocío, už jsem tady jednou myslím zmiňovala, že je to tradiční španělská vesnice, kde nejsou dlážděné ulice, ale jen udupaná hlína, jezdí se tam na koních nebo častěji džípy. :)))

Pak už nás tlačil čas a spěchali jsme do Sevilly vrátit auto (ve 13h). Při akci vrácení auta si nás nikdo nevšímal, takže jsme tam španělsky skejsli půl hodiny. Ale co, auto bylo vrácené v pořádku, nikde ho řidič (děkujeme řidiči bráchovi) neškrábl, auto jezdilo parádně - Seat ibiza, diesel, výborné vybavení (tempomat, ...), barva bordó :-D Za 4 dny jsme najeli 1113km. A to jsme nakonec ani nejeli do Portugalska (kvůli počasí), jak bylo v původním plánu. Tady můžete vidět, jak je Andalusie velká! (pro představu - je o 8 km2 větší než celá ČR)

Výlet se tedy nakonec povedl. Mamka se Sašou odjely a následně odletěly a doletěly v pořádku ze Sevilly přes Madrid a Frankfurt v pořádku. Bráchovi tu se mnou zůstali ještě o 2 déle, z toho jeden den se jim podařilo vykoupat v moři.

To je vše, fotky ještě nemám (musím už se zase ponořit do nějakého překladu), ale budou, conevidět!