Asi už jsem každému říkala, jak se mi bude stejskat po ježdění na kole. Sevilla má hodně cyklistických stezek, kolem cyklistických stezek jsou stojany, kde si můžete půjčit kolo, někam se přiblížit či oddálit a kolo do jiného stojanu vrátit (ano, je tu podmínka, že kolo ve stojanu musí být, což je ráno boj a u školy zase není kam vrátit, protože jsou všechny stojany plné, to samé se děje, když jedete ze školy...:-D) Nicméně je to paráda, když jedete v noci z města a jste za 15 min doma...žádná noční tramvaj a cesta 1,5h.
Je tu jen problém, že cyklostezky vedou hned vedle chodníku, takže vám do nich pořád někdo skáče. Kola moc nebrzdí, takže holt musíte očekávat, když vidíte zmateného pěšáka, že vám tam skočí. Kola mají úplně ploché pneumatiky, takže když naprší, tak to pěkně klouže. To už si vyzkoušela Anča v zimě, kdy se pěkně vyválela, protože brzdila a podjelo jí zadní kolo. Minulý týden, kdy napršelo, už jsme si dávaly pozor a jely obě pomalu, nicméně jsem se vysekala já, protože mě nevidělo jedno auto, když vyjíždělo, paní zarytě koukala na druhou stranu, tak jsem brzdila a podjelo mi zadní kolo. Naštěstí mi nic nebylo, jen jsem si narazila bolavou kyčel. Anča se otáčela, kde jsem, a srazila se s protijedoucím Španělem, který doufal, že to vyrovná do svého pruhu. A řeknu vám, řídítka na řídítka...pěkně to musí bolet, Anča měla krásně modrozelené prsty. Narazila si koleno a ještě snad něco.
Řídítka na řídítka mě měla poučit ze srážky s protijedoucím. Dnes jsem byla skoro u baráku, ale chlapec, který jel proti mě, si najedou rozmyslel, že chce zatočit, vjel mi do pruhu a byla přímá srážka. Naštěstí jsem to trochu stočila i maličko zabrzdila (ale těžké brzdit kolo bez funkčních brzd). Jak jsem viděla blížící se řídítka, naštěstí se řítila jen na mojí levou ruku, kterou jsem zvedla a odneslo to jen lůžko u prostředníčku. Městská kola jsou ale pěkně těžká, takže jsem to neustála, kolo mě stáhlo na zem, kde jsem finálně zabrzdila o asfalt. Všechno dobře dopadlo, trocha spálenin, naražená holeň a roztržená sukně o nefunkční zvonek kola. Co mě ale mile překvapilo. Hned mě začali sbírat kolemjdoucí staří lidé. Zvedli mi kolo, ptali se, jestli jsem v pohodě, dali mi napít vody a tak. Protijedoucí taky zastavil a dokonce, ano, dokonce řekl i jedno nesmělé pardón.
No comments:
Post a Comment