Doufám, že díky tomuto příspěvku budete mít veselý zbytek dne, protože pan řidič autobusu ho určitě dnes má a tuhle historku bude moct povídat ještě celý měsíc…přejděme tedy k historce.
Rozhodly jsme se, že pojedeme na pláž do San Pedra. Byla možnost jet autobusem v 6.30 a pak až v 10h…takže který spoj vybrat? Na místo se člověk dostal přibližně za hodinu, vedro je tu pořád a do dlouho a hlavně jsme chtěly užít celého dne u moře, takže i s prohlídkou města jsme vybraly v těch 6.30 (a na tuto hodinu jsme se ještě domluvili v pátek s kamarádem Čechem, na kterého jsme bohužel neměly kontakt a který ve finále na tu hodinu nepřišel). Neděle ráno, 5.15 zvoní budík, 5.20 vstávám…hrozný. Jdeme potmě prázdným městem, místy je slyšet ještě kalící omladina. Autobusák zeje prázdnotou, v tom nastartuje jeden autobus, vrháme se na něj a pan řidič se překvapeně ptá, kam jedem??? Když jsme řekly, že na pláž, padnul smíchy do kolen. A taky povídal, že v San Pedru je pláž fakt hnusná, ať jedeme ještě dál do Marbelly, ale musíme přesedat. Do San Pedra přijíždíme asi v 7.45. Naštěstí už se skoro rozednělo, tak s ručníky a slunečními brýlemi nevypadáme až zas tak tolik divně. :-DD Do Marbelly se mi jet nechce, tak jdeme zhodnotit tu „hnusnou“ pláž v San Pedru. Jdeme asi 10 minut naprosto luxusními vilami a nádhernými přízemními hotýlky. Říkala jsem si, ááá, pan řidič neví, o čem mluví, vždyť já byla u moře i v Oděse a to je teprv hnus…a navíc procházíme takovým luxusem…Po příchodu na pláž nastává naprosté…zklamání. Pláž je fakt hnusná. Černý hrubý písek, kameny, špína, velké vlny a co víc, zataženo. Rychle se rozhodujem (asi 30minut), že pojedeme do Marbelly, nasedáme tedy na bus a za 10minut už nás vítá 100% turistické letovisko aneb jak řekla Anča, kdybych tu měla žít, tak chodím každý den do mekáče, aby mě to dřív zabilo. :-D Cestou na pláž nikde ani noha, jen městská úklidová služba a my. Podél pláže na kolonádě už to ale žije…sportovci. Ani se nedivím, počasí měli tak akorát, pod mrakem a asi 20 stupňů. A co my? My si našly kousek pláže bez placených prázdných lehátek, nasnídaly se domácí sváčou a ač nám vůbec teplo nebylo, naskákaly do moře. (ještě vtipná scéna s převlíkáním do plavek, na můj spodní díl si počkal postarší pán na kolonádě, škoda pro něj, měla jsem sukni) Po osvěžující koupačce se rozhodujeme, v kolik pojedeme…autobus ve 14.45 je přeci jen pozdě, jelikož je úplně zataženo, pláž je stejná (možná o trochu lepší) jako v San Pedru, město je letoviskem a plné důchodců! Z Marbelly odjíždíme v 11h a po přestupu ze San Pedra (kde nám vynadala dispečerka, tak jako v Moldávii a na Ukrajině - mám na to fakt štěstí) se vydáváme zpět do Rondy. A koho pak nepotkáme? Áááá, je to on, stejný pan řidič. Už od křižovatky na nás houká a neuvěřitelně se směje! Běžíme k němu a on nám říká, copak copak? Už jedete zpátky? Já vám říkal, že máte jet později. Chceme nasednout, ale pobaveně nám povídá, že jede do Sevilly, že do Rondy jede autobus za ním. Na podruhé nastupujeme do správného autobusu a loučíme se se San Pedrem a právě vysvitnutým sluncem a azurovou oblohou. :-D Podtrženo, shrnuto…příští víkend jedem určitě zase k moři. Navíc se večer předtím ozval mojí kolegyni kluk, kterého potkala v baru, jestli zas nepřijde na druhé rande a ona nešla, aby ráno vstala…chudák. Ještě mrkněte na fotky, protože k moři z Rondy se jede po mooc pěkných serpentinách.
No comments:
Post a Comment