Je to pomalu měsíc, co jsem nebyla na nějakém koncertu (Miguela opravdu nepočítám), ani výstavě, divadle. Proto jsem si koupila lístek (15euro) na XLII Festival de Cante Grande Ronda 2010. Ovšem na programu nebyl jen zpěv, nýbrž i tanec, po kterém mám asi teď „hlad“ největší. Festival se konal venku u městských hradeb, které byly krásně nasvícené, prostor akorát dělaný pro tuhle akci. U vchodu čekala spousta slečen, která dávala návštěvníkům po červeném karafiátu. Jsme se pak musely smát, jestli je to nějaká komoušská akce. :-D Jako první číslo přišel ve 22 hodin docela mladý kytarista, kterého, když pan uvaděč představoval, tak asi 5 minut vyjmenovával ceny a ocenění, kterých již dosáhl. Pak nastalo bohužel krátké (asi 10minutové) vystoupení klasické kytary…nic rychlejšího jsem asi nikdy neviděla. Moc pěkný. Jako druhý přišel starší pán s kytaristou a zpíval jejich klasické „žalmy“ lidovky. Lidi se hned chytli u druhé písničky a přibrukovali nebo s ním tleskali. Pán zpíval asi hodinu, na konec svého výstupu zazpíval část písně bez mikrofonu, a i když jsem seděla vzadu, slyšet to bylo velmi dobře. Jako další číslo jsem čekala, že přijde ten slíbený tanec… Ale přišel další kytarista se zpěvákem, nějací 2 synové, kterým to předal otec. Jejich výstup byl lepší, i když někomu ty žalmy splývají, po hodině opět výstup bez mikrofonu. Co myslíte, bylo další číslo taneční? Nebylo…přišel asi 70+ pán a opět kytarista. Nevím, jak se mi to povedlo, ale úplně jsem vypla a moc si z toho koncertu nepamatuju, protože ten ten zpěv tlačil až z paty, běs. Naštěstí pak už přišel tanec – v půl druhé ráno ráno. Jako doprovod 2 kytaristé a 2 přitleskávači. Za typickou tanečnici flamenka přišla na scénu Japonka! Ale musím říct, že byla dobrá. Jedno číslo bylo v zelených šatech, druhé, jak jsem předpokládala, se převlékla a měla červené s „vlečkou“. Jako třetí…už nepřišlo!!! Přišel pan uvaděč, že bude chvíli pauza, a pak přijde vyhlašování, na to už jsme ale nečekaly a šly domů. Když jsem zalehla do postele, slyšela jsem z venku asi vítězné číslo.
Jinak postřehy Španělů diváků. Neustále vám tam někdo kouřil pod nosem. Ano, na fesťácích u nás je to to samé…ale tady na tu akci, prostor…jako kdybyste si zapálili u Národního při venkovním představení opery. Nicméně jsem se pak dověděla, že před pár lety v Cordobě studenti kouřili normálně i na přednáškách v posluchárnách. :-D V půlce písničky za mnou starší paní hlasitě telefonovala. Ostatně pořád tam někomu zvonil mobil. Co jsem ale koukala, jak se lidi zapojili jak zpěvně, tak tleskajíce. I když paní telefonovala, dokázala zakřičet „olé“ na pěkně vystřihnutý zpěvácký kousek. Asi je chyba ve mně, brala jsem to jako koncert „vážné“ hudby, zatím co oni to brali, jako když jdou na Čechomory či Nohavicu, ale s tím, že se oblečou jako do Národního.
http://www.facebook.com/album.php?aid=197043&id=676379499&l=a319ccf3e5
No comments:
Post a Comment