Friday, August 20, 2010

Přípravy na balící výpravy


Velmi nám vyhovuje, že tu večer začíná od 23h, protože než se vyprdelí 4 holky, to je něco. Jsme docela rády, že tu s námi nebydlí ještě kluk, protože ten už by se musel oběsit – stále je plná koupelna, stále řešíme spodní prádlo, sex a vztahy, kluky i holky, bývalé i ty budoucí, kosmetika, depilace, … Většinou se začneme vypravovat hned po večeři (21h), abychom to do baru stihly na jedenáctou či později. V jednu chvíli je plná koupelna, pak proběhne módní přehlídka všech modelů, co tu máme a musíme je prozkoušet, pak se u toho začneme fotit a vznikne přiložené album.

Abych zjistila, co si myslí holky o našich výpravách „ven“, udělala jsem malé interview.

Já: „Jaké jsou naše výpravy?“

Lea: „Jedním slovem, tragické… jsme pro ty kluky tady moc dobrý a oni se nás vždycky zaleknou.“

Janča: „Myslím, že se musíme polepšit.“

Anča: „Jela jsem do jižního mačistického Španělska, abych potkala nemačistického Španěla.“

A já? Mně se zatím nepovedlo trefit do nějakého normálního věkového průměru. Na volné wifi jsem potkala neodbytného pána, který mě pořád zval na nějakou přírodní pláž kousek od Rondy, pánovi je asi 80+. A pak jsem asi nechtěně zamotala hlavu tomu mladíčkovi z letadla, jelikož jsme ho ještě potkaly v Malaze. Asi bych měla zkusit balící fráze: Tengo a novio nebo Mi amigo es un huchador! (mám přítele nebo můj přítel je bojovník :-D)

Holky se teď učily rozkazovací způsob, tak se nám do naší slovní výbavy dostala fráze - besame con la pasión (vášnivě mě líbej!), a pak ještě jedna follame (con la pasión)a to už překládat nebudu, to jsem se neučila. :-D V podstatě jsme potkaly jen ty 2 kluky první večer, které jsme v tom našem maloměstě potkaly už několikrát, aniž bychom se nějak zvlášť domlouvaly. Pak ještě egocentrického Belgičana, co tu žije 8 let, pak neodbytného antropologa, se kterým se můžete bavit pouze na spirituální úrovni, a v podstatě vás pořád odsuzuje a dokazuje si, jak je dobrý. Jediný kladný úlovek byl řidič autobusu, který Anču odvezl z krámu (která je přes celé město až domů), protože si jí pamatoval po našem vtipném výletu do San Pedra. Co je zajímavé a opravdu mě naštvalo, že jsem se dověděla až dneska od učitelek ve škole, je něco o tom antropologovi. Teď jsem trochu v navážkách, jestli to sem mám psát, když to čtou všechny naše maminky…ale budiž, není to žádný antropolog, není mu 34, jak avizoval, je to prý známý „úchylák“, co vopruzuje cizinky a furt se chce s nimi scházet, chodí a sonduje v knihovně (kam docela chodím) a je neodbytný, ale prej ho máme poslat doháje a snad dobrý. Jsem moc ráda, že má na mě telefonní číslo. :-D

Jinak jsem ještě chtěla dokončit naší letní romanci, kterou jsem tuhle zaspala. Barák mají kluci v samotném centru města, ostatně jako my, hehe. Na to, že je tatínek architekt, tak mají vše přeplácané, jednotlivé kusy nábytku jako ok, ale jako celek běs. Chlapci prý uvařili a dobrý. A taky tam mají wifi, takže jsem tam klidně mohla jít a poslechnout si koncert Kasabian, pak osvobodit naší (bordel) mámu Janču a jít domů.

Anča nadšená z jídla, které tam jedla, pozvala Octavia k nám domů další den a vařili spolu asi 4 hodiny. My jsme čekaly nedočkavě na jídlo k obýváku a krátily si chvíli macháčkem, při kterém jsme panákovaly 13% víno (hladové), byla jsem veselá velmi rychle. Asi kolem 23h jsme zasedli všichni ke stolu (viz fotka), podávalo se gaspáčo – polívka z rajčat s ledem – a pak brambory s vejcem, paprikou a cibulí, to už nevim, jak se jmenovalo. Dneska odjela Janča s Leou do Cordoby, kde už úspěšně našla Lea byt. Dnes se také pozval Octavio se svým bratrancem k nám domů, že prý budeme koukat na film…Terminátor 2, juchů! :-D Mezitím, co tohle publikuju, se mi snad podaří najít španělské titulky k Life of Brian.

Na závěr ještě pár hlášek před včerejším odchodem do bárů.

Lea (vystřídala na sobě už asi 4 modely a pořád se nemohla rozhodnout, co si má vzít na sebe, my s Jančou šly v džínech): „Tak já si vemu teda ty džíny, stejně jsou to debilové.“ Rozhodla tak po tom, co Janča řekla: „Ale dyť víš, jak se s náma baví, smrdíme Moldávií nebo já nevim.“ (tohle byla narážka na to, že se Janča dověděla od spolužaček Irek, se kterými chodí do třídy už 3 týdny, že ČR sousedí s Moldávii a Ruskem…holčiny dostaly i nápovědu, že jsme byli dřív ČSR, a pak jsme se rozdělili na ČR a …)

Jo a ještě poslední, ale pak už fakt končím. Včera jsme šly na tapas. Jeden bar, poblíž autobusáku. Bylo tam plno, tak si 5 slepic sedlo na bar. Číšníci z nás měli docela srandu. Objednaly jsme si asi 4 malé tapas, vino verano a sangrii. Sangrie ovšem nebyla s ovocem, ale s chlastem…asi 4 druhy zalité vínem a limem. To chci taky, řekla jsem si! Tak jsem si s Jančou dala druhou rundu sangrii. Pan číšník vyslechl naše přání a odešel ven před bar, kde stál asi 5 minut. Pak šel do kuchyně a něco povídal…mezitím vylezli oba kuchaři, že jako čistí bar a pozorovali nás. Pak se ještě chvíli bavili v kuchyni. Pak přišel pan číšníky, ještě jednou se optal, jestli tu sangrii myslíme vážně a začal míchat. Napočítala jsem 10 lahví alkoholu (gin, whisky, a pak nějaký sladký), pak to dolil trochem vína a úplně maličko limonádou (můj oblíbený Long Islands hadr). :-D No…musím říct, že to bylo fakt dobrý a rychlejší než ten macháček. :-D

fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=196482&id=676379499&l=e739ea7fc8

1 comment:

Petr said...
This comment has been removed by the author.