Nukus a cely Karakalpakstan, pro me bude nocni murou...jsem z toho cela spatna. Nepovedlo se nam toho moc zjistit. Narazili jsme na nesdilne lidi, ucitele uz se mi pak nepovedlo najit a vubec to bylo vsechno takove neprijemne. Az po koupani v Amudarje jsme potkali kluka, co studuje zemedelku, tak nam povedel, jak je to tam s vodou naprd a dotace od statu male. Nase rodinka byla hodne blba na info, az 3. den jsme si prelozili vizitku naseho pana domaciho...byl to byvaly zastupce ministra financi Karakalpakstanu. Pak nam ukazoval jeste jednu vizitku, jeho soucasnou a tam byl jako reditel pobocky pojistovny Central Asia s centrem ve Svycarsku. Cela rodina milovala pana prezidenta a rikali, jak jsou dotace velky na zemedelstvi, jak tam nejsou problemy s vodou, kdyz jsem se ptala, z ceho plati dane, tak odpovedel, ze ma kreditku a ze v 80 procentech obchodu jsou napsane ceny u produktu, fakt kec, nejsem slepa, ptam se porad jako idiot, kolik co stoji. Jo a taky bylo dobry, jak panmama rikala, jak pana boha (prezident), jak ho miluje 100 procent lidi a my to jeste upgradovali, a kdo ne, tak je jeden hnusnej Tadzik (nesnasela je), co tu nema, co delat. Prislo mi, ze jsou obecne hrdi na svou autonomii a nemusi moc zbytek statu. No, ale doporucili nam koupi listku na vlak. Dokonce nas i doprovodili na nadrazi.
Ve vlaku na nas cekalo luzkove prekvapeni, spali jsme nad zemi, bylo to tak opravu male, jsme si rikali nacvik o rakve :)) Jak jsme nastoupili, tak jsme meli dostat povleceni, tak jsem cekala a cekala a cekala, pak jsem sla za pruvocim, co teda je s tim povlecenim, tak mi vynal hrnek...bezva :) Ukazala jsem teda na povleceni a on zopakoval to slovo, co jsem pouzila a rika: cas, cas...jo, toho fakt bylo, celych 15h + zpozeni 2h. Zlate zpozeni, nemuseli jsme na nadrazi v Samarkandu cekat od 3:15, ale az od 6h hodku, nez se otevrou kasy a koupili si bilety do Taskentu za 21 000sum. Musela jsem projit 3 pokladny, jak si me porad posilali sem a tam, asi se jim libila moje rustina :DD Jinak Tomasi, ten rychlovlak stoji 47 000sum/osoba.
Ve vlaku na nas cekalo luzkove prekvapeni, spali jsme nad zemi, bylo to tak opravu male, jsme si rikali nacvik o rakve :)) Jak jsme nastoupili, tak jsme meli dostat povleceni, tak jsem cekala a cekala a cekala, pak jsem sla za pruvocim, co teda je s tim povlecenim, tak mi vynal hrnek...bezva :) Ukazala jsem teda na povleceni a on zopakoval to slovo, co jsem pouzila a rika: cas, cas...jo, toho fakt bylo, celych 15h + zpozeni 2h. Zlate zpozeni, nemuseli jsme na nadrazi v Samarkandu cekat od 3:15, ale az od 6h hodku, nez se otevrou kasy a koupili si bilety do Taskentu za 21 000sum. Musela jsem projit 3 pokladny, jak si me porad posilali sem a tam, asi se jim libila moje rustina :DD Jinak Tomasi, ten rychlovlak stoji 47 000sum/osoba.
Je vtipne, jak nas tu oslovuji. Rudu tu oslovuji Rudolfo a jedna pani se ptala, jestli Rudolf je mexikansky jmeno, tak ji Ruda rekl, ze nemecky a ona, ze tohle jmeno zna z mexikansky telenovely. Myslim, ze tam vystupuje postava jmenem Adriana, protoze takhle mi tu rikaji. :))
Je znat rozdil mezi Bucharou a Karakalpakstanem, uz jen v zahradkach (nemaji na severu uprostred na dvore, ale predzahraky). Zpusob zivota, jak to shrnul studentik, joooo v Almate, tam jsou vsichni biznismeni, ale tady mame vic casu na odychani...I krajina je jina, je tu vic stromu, u vody.
Drzim palce, kdo pojede do Nukusu, at narazite na sdilenejsi lidi, ani ve vlaku se s nama moc nechteli bavit. Jo a tu karticku na pohyb po meste jsme nedostali..asi proto, u koho jsme bydleli, nebo nas chtel jen policajt postrasit, ze jsme meli vse v poradku.
FOTKY ZDE
FOTKY ZDE
No comments:
Post a Comment