Saturday, June 2, 2012

Badani u Nukusu

Rodinku jsme nasli docela rychle, pan z marsrutky nam sice vubec nepomohl, myslim, ze byl trochu postizeny a vysadil nas pred vesnici, do ktery mu bylo hodne tezky vysvetlit, kam vubec chceme jet. Nakonec zavolal nekomu mobilem a rikal do nej, ze ma v busiku nejaky Amerikance, me fakt bavi tu byt za Amerikance, hahaha American z Vysocan. Jak nas vysadil, jelo kolem auto, jestli nechceme pomoct, tak jsme rekli, ze hledame ubytko na 4 dny, vic nerikejte, nebo je vydesite, a jestli nekoho neznaji...Ujali se o nas sami. Je to rodinka o 3 detech, ale 2 uz bydli jinde. Rusky mluvi, barak velky a luxusni, pani je doma, nemusi pracovat, pan je ekonom a financnik, momentalne pracuje pro svycarskou pojistovnu. Penize pro ne nehraji moc roli. Ptali se na nase dokumenty, ukazali jsme jim pasy a platna viza, tak byli spokojeni. Taky jsme jim rekli, ze uz jsme takhle bydleli u Buchary a nebyl problem, jen ze musime navstivit machalu. Do machaly jsme vyrazili odpoledne, pani domu nas nasmerovala, no uplne nekam blbe, tak jsme se ptali mistnich, ty moc nevedeli, prosli jsme pul vesnice a opet se ptali, tak mistni starostovi zavolali, posadili nas na busik a my za nim prijeli. Cekal tam na nas i mistni policajt, ktery nam docela nahnal strach, protoze na nas zacal hned kricet, kdyz jsme mu otevreli spatne pas na kazasskych vizech, ze nemame viza do Uzb., stacilo, aby prelistoval. Pak chtel videt nejakou karticku, nechapali jsme jakou, ukazovali jsme potvrzeni z hotelu, co jsme spali v Nukusu, tak to prej neni ono. Ruda delal blbyho a porad mu ukazoval to potvrzeni z hotelu, coz policistu evidentne dost tocilo. Nejaky klucina nam vysvetlil, ze mame mit jeste karticku od policie, ze se muzeme pohybovat volne po meste. To uz jsme pochopili a policista serval klucinu, ze se s nama bavi a poslal ho pryc a ze si pro nas zitra prijede a pojedeme na stanici pro karticku a odjel. Pan starosta byl chvili neprijemny, ptal se, co tu delame, tak jsme rekli, ze koukame a ochutnavame mistni jidlo. Pak zasel za nasima domacima, chvili s nima hovoril, opsal si nase cisla pasu a viza a nabidl nam, ze dostaneme pruvodce. Toho jsme nechteli, tak nam to nabidl znova, bylo videt, ze ho musime mit. 

Dalsi den jsme na policii nejeli, dostali jsme cloveka z radnice (rozumej rozpadli barak, kde jsou 2 mistnosti) a v tom nejvetsim vedru se sli projit. Pan nemluvil moc rusky, kdyz jsme se ho ptali, kde tu lidi pracuji, haha. Zasli jsme do skoly, kde byl jiny urad, tam jsme dostali pridelenou pani a sli se podivat k Amudarje. Vyschlym korytem reky jsme sli na druhy breh asi 20minut. Je to neuveritelne, nemusime ani jezdit k Aralu, tohle nam stacilo... Opet jsme se dali s pani do reci, hrozne rada by nam toho vic rekla, ale opet nemluvila moc rusky. Bylo po poledni, venku asi 40 stupnu, my se sotva vedrem vratili od reky a plouzili se domu, kdyz v tom pani vola, jestli nezajdem na caj, tak jsme sli. Prisli jsme do neciho domu, kde byla neuveritelna hostina. Jak jsme byli zblby, tak jsme mysleli, ze je to jako pro nas, navsteva z Ameeeriky :))), nakonec jsme zjistili, ze nejaka pani slavi narozeniny. Par lidi mluvilo rusky, tak jsme se zas nenapadne ptali, treba jestli tu maji mesitu a jak je stara, pak jeste neco, na co koukal, ze uz jsme radeji nepokracovali. O dobe SSSR tu mluvi jen v nejlepsim, strasne radi na to vzpominaji, se nedivim, kdyz Nukus postavili Rusove. A Rusko taky miluji, protoze tam je prace, vsichni tam jezdi za praci. Az tu budete, zkuste se jich ptat, jak maji radi Tadziky, nase pani domaci je dost nesnasi, tak jestli to je jen ona...Jinak jsou hrdi na svou autonomii, v pasech maji, ze jsou Karakalpaci. 
Vypili jsme jim tam asi 10 konvicek zeleneho caje, udelali si maly zaklad na vodku :D, kterou jsme ani nechteli jako pit...no, 6. pripitek uz jsem v plynne rustine rikala ja :DD Po 2h jsme  se vyfotili, napsali mi adresu, kam jim to mam poslat a sli jsme v tech 40 stupnich domu, kde jsme padli a spali. 

Lidi jsou tu uzavreni, na ulici se nezdravi. Dneska jsme jeli do mesta, ktere melo byt vetsi nez Safirkorn a byla to hrozna dira. Sli jsme na bazar, tam si nas nikdo nevsiml, nasli jsme mesitu, ta byla zavrena a nikdo u ni...Vratili jsme se tedy do Nukusu, v autobuse hrali Waka Waka. Vcera jsem tu slysela remix Papa Amerikano...tomu rikam globalizace. 

Prvni den jsme v nasi vesnici (Samanbay) potkali ucitele z pedagogickeho institutu, rikal, at se dalsi den stavime, ze nam neco povi, hned se ptal, jestli na to tady pisem diplomku a my ze ne a on, jo jasne :))) Jenze nam ten dalsi den pridelili toho poskoka! Pedag. institut je tady v Nukusu, takze tam s poskokem bylo jet nemozny. Zname jeho jmeno, tak se zeptam v rodince, kde bydli a stavime se za nim, uz me to nebavi, jak nam nikdo nic nerekne. 

Vcera jsme koupili listky na vlak (pojedeme v pondeli), byl to docela zazitek, vsude tam jsou policajti, ale to, ze se lidi tlaci u okynek a nestoji ve fronte je vubec netankuje. Kdyz jsme predbehl 2. clovek, tak jsem se nastvala a proloktila jsem se tam, narvala panu za prepazkou papir s info, kam chceme jet a na nase jmena na prodal listek. Nukus - Samarkand za 41 000sum/osoba, levnejsi nez marsrutka, jedeme expresem expresnich 15hodin, v Samarkandu budeme ve 4 rano, pecka :))

Pocasi - je tu ke 40 stupnum a chladneji uz nebude. Dest neocekavejte, nebe bez mracku, takze se vam den rozdeli na 2 casti - rano do 11h, pak se schovat a jit ven az tak nejdriv v 17h, spis 18h. Poulicni osvetleni neexistuje, takze doma ve 22h zas.

Fotky nebudou, zas jsem nepropojila fotak s pc.

1 comment:

Anonymous said...

Jééé, to zní strašně zajímavě, už se těším i na fotky, až přijedeš! Držím palce a mávám z patnáctistupňové Prahy!
(AnežkA)