Nakonec se nemožné stalo skutečným a s Danem jsme vyjeli na dovolenou na Balkán. Plán byl tak trochu neplán :)), letět do Bělehradu, odtud na jih - hory + koupačka v moři (nejlépe do Albánie), nikde není problém s vízy, takže by cestování mělo být jednoduché...ano, mělo, ale nebylo.
Přílet do Bělehradu prolétl hladce, návštěva Danových místních srbských kamarádů, večerní Bělehrad zakončený ranní kocovinou. Dopoledne přesun autobusem do Nového Pazaru (jih Srbsko, ale na hranicích s Kosovem, které je stále podle některých Srbsko). Útulné městečko plné kaváren na hlavní korzo třídě a hotel, který vypadá jak vesmírná loď (viz foto). Jiný kraj, jiný mrav, rozuměj vyznání, o mešity zakopnete na každém rohu, vyvolávání muezina každou chvíli, ale žádné zahalování či nemožnost koupě alkoholu (až na restaurace, ani nevěříte, jak je vtipné, možná až zvláštní vidět večer skupinky chlapů mající na stole 0, 25 ml coca coly, vody a dalších nealko...horší to bylo pro nás, teda hlavně Dana, kterej chudák trpěl, ale jeho neúnavnost nakonec sklidila plody a hospodu s pivem jsme našli, bude se o nás povídat ještě dalším generacím, do tohoto baru přišli tůristí). Holky korzo bavilo, vybavily se na to pořádnými podpatky, krátkými sukněmi a topíky. V městečku jsme původně chtěli zůstat jen na jednu noc, ale co se nestalo, v sobotu do Prištiny, kam byl náš další cíl, jely autobusy jen v brzkých hodinách a ten ve 12:45, co je napsaný na tabuli, přeci nejede! Zůstali jsme tedy ještě o den déle a další den ráno, ano, ráno v 5, odjeli autobusem do Prištiny. Kontroly nebyli nějak velké...skoro nikdo nás nestavěl a nebudil...občasné procitnutí z hlubokého spánku zaznamenalo check pointy - zelené ušmudlané stany s pár vojáky.
No comments:
Post a Comment